Někdy se člověk stává poslem špatných zpráv. Víte, jak správně říkat nepříjemné věci?
Sdělování nepříjemných informací se dá rozdělit na dvě oblasti. V té jedné jsme v roli posla špatných zpráv. Mezi typické situace patří informování zbytku rodiny o smrti jejího člena, či informace o vážném onemocnění, úrazu či případně o bankrotu firmy, kterou vlastníme. Druhým okruhem jsou informace, kdy chceme druhému říct něco, co by ho mohlo zasáhnout nebo ztrapnit, ale přesto vnímáme jako potřebné informaci předat.
Posel špatných zpráv
Zde je důležité si představit, komu daná zpráva doputuje a jednat tak, jak je nejvhodnější pro příjemce. Jakkoli se to může zdát divné, jsou i situace, kdy se některým lidem nesdělí pravda o smrti jejich blízkého, protože by to v danou chvíli nemohli přijmout nebo proto, že by je to ohrozilo na zdraví. Pokud jsou například manželé po autonehodě v nemocnici a jeden z nich zemře, může být vhodné pozdržet informaci o úmrtí až do doby, kdy je ten, kdo přežil, zdravotně stabilní.
Jsou lidé, u nichž víte, že jim nepříjemnou zprávu můžete sdělit i prostřednictvím telefonu. Rozhodně nevolte SMS či jinou textovou komunikaci, ale preferujte osobní sdělení. Jen v případě, když osoba, které takovou zprávu sdělujete, špatně slyší, volte raději email či psaný dopis. V jiných případech, kdy tušíte, že daný pozůstalý byl citově velmi vázán na zemřelého, volte určitě osobní vyřízení zprávy, abyste mohli případně pomoci zvládat první reakce a šok. Je třeba si uvědomit, že oznámení o úmrtí někoho z rodiny může vyvolat i hodně závažné zdravotní stavy. Není nic výjimečného, že někteří lidé dostanou infarkt či mrtvici, případně se rozhodí jejich psychika natolik, že je potřebný transport do nemocnice.
Při osobním kontaktu buďte připraveni na požadavek delší fyzické blízkosti. Vyhraďte si proto na sdělování špatných zpráv dostatek času a pokud bude třeba, držte příjemce zprávy za ruku či v objetí. Lidé, kteří jsou špatnou zprávou zasaženi, tak často reagují. Chtějí vnímat něčí blízkost a potřebují vědět, že nejsou na svůj žal sami.
Je třeba říct něco nepříjemného
Může jít o maličkosti – druhý může mít rozepnutý zip u kalhot nebo jeho dech právě nevoní. Jsou ale i situace, kdy dospějeme k závěru, že naše sdělení by mělo být zásadnější, kdy už nechceme dál tolerovat určité jednání druhého. Přesto velmi záleží na způsobu, jakým tyto nepříjemné věci sdělujeme. Měli bychom vždy volit způsob mezi čtyřma očima. Z našeho jednání by měla být patrná snaha druhého neztrapnit či neshodit. Takto se dá dobře vyřešit jak zmiňovaný zip od kalhot, tak i málo vonný dech. Ten druhý by měl vše přijmout jako dobře míněnou radu od kamaráda či kamarádky.
Podobně postupujeme i u zásadnějších nepříjemných sdělení s tím rozdílem, že si dáváme záležet na tom, abychom druhého také kladně hodnotili. Představme si modelovou situaci: Sdělení člověku, který se podle našeho názoru zbytečně naváží do lidí kolem sebe. V první části by mělo zaznít, zač si toho člověka vážíme. Například: „Josefe, jsi skvělý odborník a moc si vážím toho, co jsi v životě dosáhl.“ Pak ovšem přijde druhá část: „Člověk tvých kvalit by se ale nemusel tak rozčilovat nad chybami druhých. Máš přece na to věc přejít s úsměvem.“
Věřte tomu, že budete-li o druhém myslet pozitivně, snadno přijme i vaši kritiku. Máte dokonce šanci, že po několika upřímně míněných radách se vás ten člověk i sám zeptá, co soudíte o určitém jednání či postoji. Získáte si tak jeho důvěru a respekt. Pochvala je velmi mocná záležitost. Zajímavé informace o tom najdete i v článku o zbavování se zlozvyků, který si můžete přečíst zde.