Klára (42): Bála jsem se muže pouštět ven. Pak jsem zjistila, že mi zahýbá přímo doma
„Když jsem Tondu potkala a zamilovala se do něj, byla jsem vlastně překvapená, že je to vzájemné. Chvíli jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže nedělal. Relativně brzo jsme se vzali a pořídili si dvě krásné děti. Vždycky jsem ale bývala ohledně našeho vztahu trochu úzkostlivá,“ přiznává Klára. Se svým manželem má dvanáctiletou dceru a sedmiletého syna. Se strachem z nevěry se potýkala už od samého počátku.
„Myslím, že v tom hrálo roli moje nízké sebevědomí více než jeho skutečná touha koukat po jiných. Během dospívání mi máma často předhazovala, že nejsem úplně výstavní žena. Pořád mi radila nosit místo brýlí čočky, víc se malovat a hodně poukazovala na to, když jsem zrovna přibrala nějaké kilo navíc, protože sama vždy hodně dbala na vzhled. Starší sestra se našla ve sportu, a tak měla aspoň pěknou postavu, zatímco já zastávala tu roli ošklivého káčátka. Nějak mi to zůstalo v hlavě, že se mužům prostě nebudu nikdy líbit. S Tondou jsem pak byla neustále nesvá,“ popisuje Klára manželství. Kdykoliv se v okolí objevila atraktivní žena, nutilo ji to přemýšlet, zda manžel nelituje, s kým se nakonec oženil.
„Všechno hodně ovlivnila epizoda, která se odehrála před mým druhým porodem. Tehdy mému muži začala nadbíhat kolegyně v práci. Byla to taková ta typická blonďatá sekretářka, která nosila krátké upnuté sukně a náhrdelníky. Od té doby mi to nedalo spát. Po jednom z firemních večírků se vrátil dost pozdě domů. Když jsem se zeptala, kde byl, řekl mi, že se kolegyně dost opila a musel ji hodit domů. Sám byl střízlivý, i tak jsem si ale kladla otázku, jestli došlo jen na ten odvoz. Zhruba týden na to ho dotyčná pozvala na kávu a on opravdu plánoval jít. To už moje nervy nevydržely,“ svěřila se Klára. „Tehdy jsme se hádali snad tři dny v kuse. Snažila jsem se ho přimět pochopit, proč mi její pozvání přijde prostě nemístné. Z Tondy jsem měla ale pocit, že mu pozornost kterou dostává docela vyhovuje a moje důvody spíše vidět nechce. Jelikož se ale blížil porod a ani jeden jsme nechtěli riskovat další stres, slíbil mi, že bude jezdit po práci rovnou domů.“ Od narození syna už to tak ale zůstalo. Podezřele přátelská kolegyně sice časem firmu opustila, avšak Klára se snažila manžela držet zkrátka.
„Na jednu stranu jsem se za to cítila špatně, na druhou jsem ale mnohdy mívala pocit, že se Tonda těm ženským tak úplně nevyhýbá. Nechtěla jsem znít jako hysterická žárlivka, takže jsem na to šla víc psychologicky. Tvářila jsem se, že mi záleží na tom, aby se večer věnoval dětem nebo že mám nějaké společné plány pro nás dva. Občas jsem předstírala, že potřebuju doma pomoct s něčím, co nestíhám a málokdy jsem ho nechala někam jít. To většinou, když šlo o pivo s chlapama, protože jsem se tolik nebála, že se tam připlete nějaká navoněná slečinka. Moc mi na něm záleželo a nechtěla jsem ho ztratit,“ popisuje Klára, kolik úsilí ji stálo udržovat klidné manželství.
„Asi před rokem nastalo období, kdy na podobné akce chodit přestal. Ani už si nedělal plány, prostě se tak nějak automaticky vracel domů, věnoval se rodině nebo mi naopak navrhl, že pohlídá děti, abych si někam vyšla já,“ říká Klára, které se najednou neskutečně ulevilo. Svět se v tu chvíli úplně obrátil a dostala pocit, že její manžel nejspíš dospěl do fáze, kdy už myslí víc na ženu a děti, než aby mu myšlenky utíkaly za jinými. „Všechno jsem to od něj uvítala a konečně si přestala dělat starosti. Jenže to vůbec nebylo tak, jak jsem předpokládala.“
Klára se naučila občas si zajít s kamarádkami do kavárny nebo na film. Jednou večer tak manželovi i ratolestem uvařila a vyrazila s bývalou spolužačkou do kina. Jakmile se však vrátila domů, děti seděly samy u televize a po jejím choti ani stopa. „Když jsem se jich zeptala, kde je táta, čekala jsem nějakou normální odpověď, jako že šel třeba do sprchy. Dcera ale ukázala na strop a řekla, že šel nahoru. V bytě nad námi bydlela má matka, dům jí patřil. I tak mě ale překvapilo, co od ní Tonda potřeboval. Když se nevracel asi patnáct minut a já už byla převlečená, rozhodla jsem se, že za nimi zajdu. Hrklo ve mně, jestli se jí třeba něco nestalo. Když jsem ale vešla do bytu, nenašla jsem je ani v kuchyni ani v obývacím pokoji. Nakonec jsem vlezla až do ložnice a uviděla je oba zadýchané v posteli. Pocit, který mě v tu chvíli polil, nejde popsat. Nejhorší na tom je, že právě má matka se k tomu dodnes staví, jako že se vlastně nic nestalo,“ vylíčila nám zoufalá Klára.
Po incidentu si ani pořádně nesbalila. S pláčem utekla právě ke kamarádce, se kterou ten večer byla, a po několika týdnech sebrala odvahu vrátit se domů pro věci. Manžel ani matka se jí odchod nepokusili rozmluvit a po čase vyšlo najevo, že jejich společné radovánky se táhly už několik měsíců. Klára zatím žije v podnájmu a pokouší se najít větší byt, kam si chce přivézt obě děti. Má ale strach z nejhoršího, že Tonda, který zůstal s její matkou a dětmi dál v domě, je jí nebude chtít dát. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Napadlo vás někdy, že by vám manžel mohl být nevěrný? Nebo ve vaší rodině panuje důvěra? Nesete si v sobě také nějaké trauma z dětství? Napište nám také svůj příběh.
Autorský článek.
