Anna (37): Spádové turistice jsem se dřív vysmívala. Teď ji řeším kvůli zápisu syna do školy sama
Rok se s rokem sešel a paní Anna začala vybírat školu pro svého syna, který má nástup po prázdninách. Co ale čert nechtěl, škola, do které spádově patří, jim nevyhovuje. "Dřív jsem si říkala, že nechápu, jak mohou rodiče přihlašovat své děti ke svým známým i známým známých jen proto, aby je dostali do jiné instituce. Vždy jsem zastávala názor, že jsou všechny školy stejné a děti se tam naučí potřebné věci tak jako tak. Jenže teď vidím, že jsem neměla tušení, o čem mluvím," otevírá příběh paní Anna.
"Můj syn je navíc vysoce citlivé dítě a přístup klasické školy by nezvládl. Respektive zvládl, ale vím, že by byl nešťastný. Na naší spádové škole k dětem přistupují jako k mase, která musí sedět a poslouchat a hlavně se nijak neprojevovat. Když jsem byla na dnu otevřených dveří, připadala jsem si tam jako ve vězení a ne na místě, kde mám naplno projevit svůj potenciál," pokračuje paní Anna, která ze spádové školy odcházela velmi nešťastná při představě, že do ní má za pár měsíců poslat svého syna.
"Doma jsem nad tím začala dumat a rozhlížet se po soukromých školách s modernějším přístupem, který je k dětem mnohem vstřícnější a otevřenější. Kde učitele zajímá názor dětí. Kde je cílem, aby děti začalo bavit se učit, ne že se děti musí učit. Jenže takové školy stojí i sto padesát tisíc za rok, a to si nemůžeme dovolit," přiznává paní Anna. "Pak jsem ale začala slídit dál a zjistila od kamarádek a známých informace o jedné škole, kterou máme v blízkosti. Je to přesně taková škola, kterou jsem si pro svého syna vysnila a je dokonce státní. Jenže samozřejmě o to větší nával na ní je a pokud nejsme spádoví, prakticky nemáme šanci." A to byla přesně ta chvíle, kdy si paní Anna vzpomněla na to, jak kdysi hanila spádovou turistiku.
Paní Anna proto rozhodila sítě a pokoušela se získat pro svého syna trvalé bydliště. "Našla jsem mezi svými přáteli asi čtyři lidi, kteří bydleli v blízkosti naší školy, ale jen jedna známá byla vyloženě spádová pro tuto školu. Pokoušela jsem se s ní domluvit, zda by k sobě nemohla přihlásit alespoň syna a zpočátku to i vypadalo slibně, ale její bytná byla nakonec proti. V tu chvíli jsem se rozbrečela, protože jsem věděla, že můj poslední plamínek naděje uhasl a že syn bude muset jít na tu strašnou školu k nám," pokračuje Anna.
"Hned jsem to volala nešťastná mámě a se vším se jí svěřila. Málem jsem však vyskočila ze židle, když mi řekla, že hned vedle té školy přece bydlí její nejlepší kamarádka z dětství. Na tu jsem si samozřejmě nevzpomněla, přestože ji znám. Hned, jak jsem mámě položila telefon, jsem jí volala a druhý den už jsem s ní seděla na úřadě a vyřizovala trvalý pobyt pro syna u ní doma," nadšeně vypráví paní Anna.
"Jsem hrozně ráda, že to takhle dopadlo a jakmile budu mít v ruce dopis, že syna přijali, budu nejšťastnější maminkou na světě. I tak si ale myslím, že je to ostuda, že musíme podnikat takovéto kroky k tomu, aby se naše děti dostaly na lepší školu. Myslím, že by školství potřebovalo reformu a že by mělo být zaručeno, že na každé škole se dětem dostane nejen dobrého vzdělání, ale i pochopení a úcty ze strany personálu školy. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Máte zkušenost se spádovou turistikou? Myslíte si, že má škola na dítě takový vliv? Nebo je důležitější, jak k výchově přistupují rodiče?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Annou.
