Julie (36): Přítel odjel pracovně do zahraničí a já se zamilovala do nejlepšího kamaráda. Teď čekám dítě a nevím, kdo z nich je otec
Přítel paní Julie má ve firmě vysoké postavení a velkou zodpovědnost. Když dostal nabídku odjet na rok pracovně do Ameriky, shodli se na tom, že to bude náročné, ale před plánovanou rekonstrukcí domu nešlo tuto nabídku odmítnout. "Věděli jsme, že to nebude lehké. Kdyby odcestoval do Berlína nebo do Londýna, mohl by být klidně na víkendy doma, ale Amerika je daleko. Bylo jasné, že se uvidíme jen jednou za čas," začíná vyprávět paní Julie.
"Říkali jsme si, že si alespoň budeme každý den volat, že se uvidíme a uslyšíme přes telefon nebo počítač. Za první dva měsíce jsme se neviděli fyzicky vůbec a po této době přiletěl Adam na víkend domů. Bylo to zvláštní, ale krásné a intenzivní. Věděli jsme, že se další dva nebo tři měsíce neuvidíme, tak jsme prakticky nevylezli z postele," pokračuje Julie.
Postupem času paní Julie začala cítit, že to na dálku nefunguje. "Z každodenního telefonátu se stal občasný a myslím, že jsme si oba trochu odvykli žít partnerský život a začali fungovat trochu jinak. Vztah na dálku je velmi náročný a upřímně obdivuji páry, které ho dokážou ustát," říká paní Julie. "My oba jsme po čase začali cítit, že nám to takhle nevyhovuje. Jenže Adam se práce v Americe nechtěl vzdát, protože si tam přišel na úplně jiné peníze."
"Bývalo mi smutno a často mi dělal společnost můj nejlepší kamarád z dětství Ota. Dřív by mě nikdy nenapadlo o něm přemýšlet jinak než o zábavném klukovi z vedlejšího baráku, ale začala jsem se na něj najednou dívat trochu jinak. Je to typický Beran. Energický, do všeho nadšený, spontánní a má tak pronikavé oči, které mě každým pohledem doslova hypnotizují a mě se roztřesou kolena jen si ho představím. Začalo se mi o něm i zdát a jednoho rána jsem si uvědomila, že se stal průšvih. Že jsem se do něj úplně bláznivě zamilovala," vzpomíná na osudné ráno Julie.
Kamarádský vztah Julie s Otou přerostl ve velkou lásku. "Bylo to krásné a hrozné zároveň. Byla jsem si jistá, že tak, jak teď miluji Otu, jsem Adama nikdy nemilovala. Měli jsme toho tolik společného a když se na mě podíval, šla jsem samou láskou do mdlob," pokračuje Julie. "Věděla jsem ale, že Adam další měsíc nepřijede domů a já se cítila hrozně provinile. Rozhodla jsem se tedy, že mu vše řeknu večer prostřednictvím videohovoru. Adam byl rozčílený, nechápal a řekl mi, že se do Čech už nevrátí. Že je mu v Americe stejně lépe," vypráví Julie.
Za týden však čekalo na Julii další překvapení. "Posledních pár dnů mi začalo být po ránu špatně, a proto jsem na nic nečekala a udělala si těhotenský test. Normálně bych skákala do stropu radostí, vždyť už mám nejvyšší čas. Jenže já nevím, jestli je to dítě Adama nebo Oty," nejistě vypráví Julie. "Řekla jsem to Otovi, včetně svých pochyb o tom, kdo je vlastně otcem. Ota to vzal dobře a řekl, že mu na tom nezáleží, že mě miluje celý život a že to dítě vychová jako vlastní, ať už vlastní je nebo není. Adamovi jsme se rozhodli o dítěti neříkat," zakončuje příběh paní Julie, která cítí, že s Otou našla svoji životní lásku, kterou měla vlastně celou dobu přímo před sebou. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Myslíte, že paní Julie udělala dobře? Co když je dítě Adama? Nemá právo o tom alespoň vědět?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Julií.
