Markéta (45): S manželem jsme spolu přestali spát. On se sexu pořád dožaduje a mně je nepříjemné jen to slovo
"Nevím, kdy to přesně začalo, ale už nějakou dobu nemůžu slyšet už jen to slovo. Sex. Jakoby to byla nějaká moje povinnost," začíná rozhořčeně paní Markéta. "Nejdřív jsem si říkala, že to přišlo s věkem, že už zkrátka nejsem tak mladá a potřeba milování s manželem u mě zkrátka klesla. To bych pochopila, kdybych po týdnu nebo dvou měla na sex znovu náladu. Jenže dnes je to už tři čtvrtě roku, co jsme spolu s manželem naposledy spali, a já zjišťuji, že mi to vůbec nechybí. Naopak každá další připomínka, každá další manželova narážka mě dokáže neuvěřitelně rozčílit a ujistit, že sex je to poslední, na co mám náladu," pokračuje.
Paní Markéta přiznává, že dříve často vyšla manželovi vstříc, protože je to přece její "manželská povinnost", ovšem dlouhodobě to nedokázala snášet. "Musela jsem se přetvařovat, hrát na manžela, že mám chuť na sex, protože jsem mu chtěla udělat radost. Jenže jsem to v sobě asi ještě víc zablokovala, protože jsem dělala něco, co jsem dělat nechtěla," přiznává paní Markéta. "Manžel to nepoznal, asi proto, že byl rád, že spolu konečně něco máme. Ale já si připadala trochu zneužitá," přiznává Markéta.
Později začala chodit k psychologovi, protože si říkala, že chyba je na její straně a že není schopná zajistit poklidné a příjemné manželství. "Byla jsem na několika sezeních, která mi hodně pomohla. Uvědomila jsem si, že to není moje chyba, že na každý problém jsou vždycky dva a že i ti dva jej musí řešit. Že já sama s tím nic nenadělám," vypráví Markéta. "Můj psycholog mi poradil, abychom spolu s manželem o našem společném problému více komunikovali a vzájemně se neobviňovali z toho, kdo může za to, že spolu prakticky nespíme," pokračuje.
Postupem času Markéta zjistila, že komunikace s manželem je tím, co jí ve vztahu chybělo. "Začali jsme si s manželem víc povídat, a to nejen o sexu, a já zjistila, že je to přesně to, co mi chybělo. To, kvůli čemu jsem vůbec neměla chuť mít sex," vysvětluje Markéta. "Ono když pořád slyšíte jen výtky, že jsem špatně naskládala myčku, a proč děti ještě nespí, a že bych si měla najít jinou práci, a proč zase není uvařeno, tak člověk prostě má chuť toho druhého spíš kopnout do zadku, než se s ním večer milovat," zdůrazňuje Markéta, která si s manželem udělala nová komunikační pravidla.
"Zkrátka jsme se dohodli, že si každý večer společně sedneme u večeře a pokud budeme mít nějaké výtky k tomu, co kdo dělá, řekneme si je v klidu a s úctou u stolu. Nebudeme na sebe pokřikovat a budeme si víc povídat o tom, jaký jsme měli den a co naplánujeme do budoucna," vysvětluje Markéta. "Dokonce jsme se s manželem dohodli, že na mě nebude naléhat a že zkusíme jinou formu intimního styku než sex. Myslím, že jsme na dobré cestě, ale na pohlavní styk se ještě necítím," přiznává na závěr Markéta. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto bylo pozměněno jméno a fotografie je pouze ilustrativní.)
Máte podobnou zkušenost? Obviňujete partnera nebo sami sebe? A jak svou situaci řešíte?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Markétou.
