Kamila (32): Mojí dceru vyhodili ze školky, že je nezvladatelná. Když jsem jim připomněla, že je mentálně postižená, nechápavě na mě koukali
Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. A tak to měla i paní Kamila, která prožila krásné zdravé těhotenství. Zvrat nastal ve chvíli, kdy měla její dcera přijít na svět. "Když to na mě přišlo, jela jsem hned do porodnice, protože se mi zdálo, že mám kontrakce pravidelné hned od samého začátku. Sice mezi nimi nebyly tři minuty, ale patnáct, ale bylo to pravidelné," začíná vyprávět svůj příběh paní Kamila.
"V porodnici mi řekli, že když je to po čtvrt hodině, tak ať jedu domů, že to ještě k porodu rozhodně není. Takhle jsem tam byla během následujících dvacet hodin ještě třikrát a pokaždé mi řekli, ať jedu domů. Snažila jsem se seč jsem mohla, ale po dalších osmi hodinách jsem prostě jela, i když moje kontrakce byly po deseti minutách. Když jsem tam přijela, vynadali mi, že jedu pozdě. Šla jsem k akutnímu porodu a za chvíli už tahali přidušenou dceru ven kleštěmi. Nikdo mi to nepotvrdil, ale asi právě proto je dnes mentálně postižená."
"Do roka nikdo nevěděl, co jí vlastně je. Pořád mě konejšili, že je jen pomalejší a že to bude dobré," vypráví paní Kamila. Jenže dobré to nebylo. "Absolvovali jsme nesčetné množství různých neurologických i jiných vyšetření, cvičili Vojtovu metodu. Všechno bylo marné. Po čtyřech letech jsme se dozvěděli, že má dcera bude do konce života na úrovni šestiletého dítěte a že ve svých čtyřech letech je zhruba na úrovni dvou až tříletého. Navíc Natálce zjistili poruchu soustředěnosti a autismus. Bývá často agresivní, mluví z cesty a není schopná se na nic soustředit nebo se sama obléknout," pokračuje paní Kamila.
Druhé dítě si paní Kamila nepořídila, aby se o dceru mohla starat. Ale právě proto, že jí končila rodičovská dovolená, musela zpět do práce. "Říkala jsem si, že nám to oběma trochu pomůže. Vychovávat postižené dítě je hodně fyzicky i psychicky náročné a říkala jsem si, že si v práci trochu odpočinu a Natálka se třeba v kolektivu také trochu srovná," vypráví maminka Natálky. "Jenže to bylo spíš horší."
Paní Kamile přibyly i starosti pracovního charakteru, často se musela z práce omlouvat, aby mohla být s nemocnou Natálkou doma, a navíc řešila stížnosti i ze školky od učitelek. "Natálka má kvůli svému mentálnímu postižení i asistentku, aby jí pomáhala nad rámec toho, co zvládnou paní učitelky. Proto mě hodně překvapilo, když si mě paní učitelky zavolaly na kobereček, že mám nezvladatelně zlobivé dítě," vypráví paní Kamila.
Dozvěděla se od nich, že se Natálka neumí obléknout, byť jsou jí čtyři roky, že nevnímá, že dělá nepořádek u jídla a že už by měla něco udělat s tou plenou v jejím věku, jinak ji budou muset vyloučit. "Nestačila jsem se divit, jak můžou být tak kruté a řešit se mnou takovéto věci. Řekla jsem jim, že přece vědí, jak je na tom mentálně a že od ní nemohou chtít zázraky. Obě se na mě koukaly, jako kdyby o její diagnóze slyšely prvně a ve mě úplně hrklo, že snad opravdu zapomněly, že mé dítě je mentálně postižené," vypráví paní Kamila.
"V tu chvíli jsem jim řekla, že určitě podám stížnost, protože pokud už rok přistupují k mé dceři stejně jako ke zdravému dítěti a nadávají jí, že je neposlušná a zlobivá, tak to nenechám jen tak. Myslím, že silně zanedbaly svou práci a že to na mou dceru mohlo mít velmi silný vliv," uzavírá příběh paní Kamila, která se rozhodla přehlásit Natálku do speciální školky, která je sice placená, ale zato se její dceři dostane takové péče, kterou si zaslouží a potřebuje. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Co si myslíte o tom, jak se zachovaly paní učitelky? A znáte někoho, kdo má mentálně postižené dítě? Dovedete si představit, že by se to stalo vám?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Kamilou.
