Očkování není na místě se bát, je tu s námi již staletí

 Zdraví 
06. března 2021 10:23 / Bronislava Silná
  0
📷
4 fotografie v galerii
Očkování většina lidí dobře snáší Pixabay
Při poslechu zpráv o postupu očkování proti koronaviru má člověk dojem, že jde o technologický zázrak. To jistě ano, ale lidstvo se k němu dostalo pilnou prací během staletí. Máme další informace.

První očkovací pokusy probíhaly v Číně již v 5. století před Kristem. Ze stejné země je i dochovaná zmínka z 10. století našeho letopočtu. Tehdy se vše točilo kolem pravých neštovic. A právě proti nim se poprvé očkovalo také u nás. Byť postupy byly velmi primitivní. Rozvoj očkování nakonec proměnil mnohé. Situace, kdy z deseti dětí pět zemřelo na různé nemoci je naštěstí pryč.

Staré metody očkování

Takzvaná variolizace, tedy vlastně první očkování proti pravým neštovicím mělo poměrně divoký průběh. Nemocným osobám se odebíral hnis z puchýřků, který se pak zdravým lidem vkládal do podkoží, případně se sušil a pak se vdechoval nosem. Když se variolizace dostala do Evropy v 18. století, přišlo se postupně i na to, že je možné nahradit infikování slabou dávkou pravých neštovic dávkou neštovic kravských. Tento postup odzkoušel a prosadil anglický lékař Edward Jenner. Byl úspěšný a virus byl v roce 1979 zcela vymýcen. Od následujícího roku se proti němu neočkuje a zbývá jen doufat, že se neuvolní z nějakého dávného tajícího ledu či neunikne z některé přísně střežené laboratoře, kde jej uchovávají. Neštovice byly totiž velkou pohromou a představovaly jednu z nejsmrtelnějších nákaz. Metoda očkování v tomto případě vychází z použití malé dávky viru, takže se nemoc zcela nerozvine, ale tělo si vytvoří protilátky.

Na podobném principu je i známá vakcína proti vzteklině. Vytvořil ji v roce 1890 Luis Pasteur. I jemu se podařilo najít málo aktivní virus, který pak zabránil smrtelnému průběhu choroby. Deset let na to uspěl Emil von Behring s očkováním proti tetanu. Jde o bakteriální infekci a problémem jsou toxiny, které při ní vznikají. Očkování produkuje antitoxiny. Podobně tomu je i v případě záškrtu.

Očkování v českých zemích

Ani u nás se oproti světu nezaostávalo. Už v roce 1821 se očkovalo proti pravým neštovicím a sledovaly se všechny světové trendy. Celkově pak průlom v očkování znamenalo 20. století. U nás se v roce 1946 začalo očkovat proti záškrtu. Nemoc během čtyř let prakticky vymizela. V roce 1953 se začala uskutečňovat tzv. kalmetizace, tedy očkování proti TBC. Dělo se pomocí živé bakterie a během následujícího období se počet případů nemoci TBC rapidně snížil. Přeočkovávalo se ještě v 11 letech věku. V roce 2010 bylo ale plošné očkování ukončeno a počet případů opět zvolna roste.

Nemoci se vrací kvůli odmítání očkování

V roce 1958 bylo zahájeno očkování proti černému kašli a po sedmi letech se počet případů zredukoval téměř k nule. Důležité bylo očkování proti spalničkám. Začalo v roce 1969, kdy zahrnulo děti od 11 měsíců do tří let. V roce 1975 se začala podávat druhá dávka vakcíny a nemoc téměř vymizela. Za návratem v posledních letech stojí samozřejmě odmítání očkování.

Relativně pozdní je očkování proti zarděnkám. V roce 1982 se začaly očkovat dívky a v roce 1986 i chlapci. Čísla nemocných se od té doby drží u nuly. V současnosti se povinně očkuje proti devíti nemocem. Jde o záškrt, tetanus, černý kašel, dětskou obrnu, žloutenku typu B, Haemophilus influenzae typu B. Tato hexavakcína se podává třikrát během prvního roku dítěte. Následuje pak očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Zdá se, že do budoucna přibude i očkování proti koronaviru, abychom mohli nějak normálně fungovat. Je přitom dobré nehledět na různé fámy, které se šíří. Přečíst si o nich můžete třeba zde. Jsou i mnohá očkování dobrovolná. Pro seniory je skvělá vakcína proti chřipce. Pro všechny se hodí očkování proti klíšťové encefalitidě.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho,...

Styl

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

Tech

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky