Průvody a nástěnky: Jak jsme se angažovali v bývalém Československu?
Děti tak každoročně malovaly továrny (to u příležitosti Vítězného Února), tanky a vojáky při oslavách osvobození a velkou Auroru, když se blížily dny oslav Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR). K tomu se bylo třeba učit vždy příslušné básničky a písně, které se na schůzkách pro rodiče a přátele školy potom přednášely.
Prvomájový průvod a alegorické vozy
Na 1. máje bylo povinné jít do průvodu, i když se v kalendáři červenala “jednička“, naznačující, že jde o sváteční den. Neúčast v průvodu omlouvaly jen vážné důvody – a to jak u dětí, tak i u dospělých. Všechny věkové kategorie se na tuto událost v kalendáři zaznamenanou jako Svátek práce, musely poctivě připravovat – třeba tím, že vymyslí co nejoriginálnější mávátko do průvodu nebo dokonce originální alegorický vůz. To byla vozidla, která demonstrovala ostatním pracujícím, co všechno se v dotyčné firmě (škole, vojenském útvaru atd.) vyrábí.
Lampionový průvod
V listopadu, kdy se slavila VŘSR, to bylo hlavně pro děti zajímavé. Konal se lampionový průvod, takže to znamenalo, že se dostanou se svými spolužáky do města i večer, navíc že budou moci porovnat, kdo z nich má lepší lampion. Často lampiony průvod nepřečkaly, protože stačilo drcnutí od kamaráda a lampion vzplál. Šikovní tatínkové si ale uměli poradit, takže dost dětí raději pak chodilo do průvodu s lampionem z předchozích let. Vydržel jim, protože jim táta do něj dal místo svíčky malou žárovku a na tyčku, na které lampion visel, přidělali plochou baterii. Lampion svítil bezpečně, spolehlivě a ještě mohl v dětském pokoji svítit jako lampička.
Angažovaná tvorba textů i plno letáčků na nástěnky
Doba socialismu byla dobou, v které měla žně takzvaná angažovaná tvorba. Odrážela se v textech i poesii. Často to vycházelo v různých brožurkách, aby se to dostalo k masám lidí, otiskovaly tato díla tehdejší noviny a časopisy. (Psali jsme také: Máš-li cosi na duši, svěř to strýci Artuši… Pamatujete).
Angažovaná tvorba ale byla vidět i v obrazových a výtvarných propagačních materiálech. Tiskárny tak měly dostatek práce, protože spolu s agitačními texty, které se hojně využívaly na nástěnkách ve školách i podnicích, se v nich tiskly i ideologické pomůcky k vyučování a k využití volného času. Samozřejmě nejvíce u pionýrů, jisker, svazáků a pak i komunistů.
Vedle nástěnek se podobné ideologické plakáty, využívaly třeba též k výzdobě oken – pokud někdo chtěl dát najevo svoji loajalitu ještě víc než ostatní. I když se to může zdát úsměvné a ti, co takovou měli potřebu, by to dnes zapřeli, takoví lidé v Československu byli.
Rebelantství se moc nevyplácelo
A na druhou stranu byli také ti, co odmítali okna mít vyzdobená i jen těmi vlajkami. Kdo to neudělal, mohl ale počítat s nepříjemnostmi, stačilo, když měl v okolí hodně aktivního takzvaného domovního důvěrníka. To byla osoba, která dohlížela na správnou morálku v ulici a v domě. Mohla mít velký vliv na cokoli, při čem bylo potřeba mít nějaké schválení a posudek. A to bylo téměř u všeho trochu podstatného. I proto vyzdobená okna alespoň našimi vlajkami – jako cestu nejmenšího odporu – měl tak téměř každý. (Čtěte také: Kdysi zaměstnanci dostávali za nejhorší výrobek titul Putovní zmetek. A zas tak dávno to není).