Jana (46): Začala jsem si se sousedem, ale můj bratr, který se přátelí s mým manželem, to zjistil. Teď mám strach
„S manželem jsme se brali, když jsem otěhotněla s dcerou. To mi bylo 28 a jemu 31. Je to už pěkná doba, skoro dvacet let. Musím říct, že i když nějaký drobný nešvar se ve vztahu občas najde, za tu dobu jsme nikdy neměli žádné velké rozbroje. Člověk si možná občas zakřičí nad neumytým nádobím, nebo když přijde podrážděný z práce, vážně jsme ale nikdy neřešili žádné velké drama,“ popisuje Jana vztah, ve kterém do nedávna spokojeně žila.
„Poznali jsme se vlastně přes bráchu, pracovali s manželem ve stejné firmě. Občas se jezdívalo na vodu a jednou mě nějak přibral s sebou, když mi padly plány. S Petrem (manžel) jsme si prostě hned sedli, dobře se mi s ním povídalo, vzájemné přátelství přerostlo ve vztah a ten později v manželství,“ vypráví Jana s rozpačitým úsměvem. „Když jsme se vzali, nastěhoval se muž k nám, protože máme velký dům se třemi byty, jeden nám rodiče nechali. On jezdil občas na pracovní cesty, protože dělá manažera a pěkně si tím vydělává. Nikdy jsem ale neuvažovala, že bych ho podvedla, ani mě nikdy netrápilo, že bývám občas sama. Doma spolu i tak trávíme docela dost času, rozhodně jsem si nestěžovala.“
Jenže po téměř dvaceti letech přišel zvrat. „Někdy na podzim loňského roku se vedle nás přistěhoval nový soused. Zrovna jsme měli doma napečeno a ani už nevím kdo, mi navrhl, abych mu zanesla pár kusů koláče. Příliš jsem nad tím nepřemýšlela a šla. Ten moment, kdy jsem na něj zavolala přes plot, abych mu nabídla, určitě jen tak nezapomenu. Hned jsem poznala, že je o pár let mladší než já a opravdu pohledný. Koukala jsem na něj, ale jen tak, jak se vdaná žena dívá po pěkných chlapech. Neměla jsem žádné nutkání být nevěrná,“ hájí se Jana, která do toho rychle zapadla až po uši. „Začali jsme si povídat a prostě si nějak sedli. Bylo to dost podobné tomu, jak jsem se poznala s Petrem a přece úplně jiné. Náš nový soused – Filip – mě prostě uchvátil,“ přiznává.
„Dlouho v tom nic nebylo. Vídali jsme se občas, když jsem vyšla ven zalít záhon nebo zavolat kočku a on tam zrovna byl. Přátelsky jsme si popovídali a já se vrátila domů. Naše hovory bývaly ale čím dál delší a velmi příjemné. Ve chvíli, kdy mě poprvé z ničeho nic napadlo, že možná večer na té zahradě čeká schválně, se ve mně něco změnilo. Nedokázala jsem tu myšlenku dostat z hlavy a dokonce jsem si tajně přála, aby to tak bylo. A bylo,“ vypráví, jak se bláznivě zamilovala. Během několika týdnů se z rozhovorů u plotu stala pozvání na kávu a nakonec i do divadla. „To jsem si řekla dost. On byl svobodný, nikdy se neoženil, mohl si dělat, co chce. A možná právě to mi hrozně imponovalo, že s ním si taky mohu dělat, co chci. Jenže já byla vdaná a měla dvě děti, takže jsem věděla, že si to musíme vyjasnit.“
V první chvíli chtěla zamezit tomu, aby mezi nimi k něčemu došlo. „Řekla jsem mu, že je mi to líto, ale asi by si to mohl někdo vyložit i tak, že jsme víc než přátelé. A on mě zaskočil, protože se zeptal, jestli nejsme. Přiznala jsem, jaké sympatie k němu chovám a stála si za tím, že jako vdaná žena je musím potlačit. Když jsem pak v panice chtěla odejít, protože v hlavě se mi honilo všechno možné, chytil mě za ruku. Ne násilnicky, ale tak něžně. Vstal z gauče a přitáhl mě blíž k sobě. To už jsem odolat nedokázala a začali jsme se vášnivě líbat,“ říká Jana, které se tím život obrátil o sto šedesát stupňů. Ten večer došlo i na sex. Potom už se s Filipem něj doma scházela pravidelně.
„Strašně rychle se to zvrtlo. Pár dní jsem trpěla výčitkami vůči manželovi. Pořád mi na něm záleželo, rodinu jsem opouštět nechtěla a dokonce jsem měla pocit, že k němu stále něco cítím. Rozhodně to ale nebylo stejné, jako to, co jsem cítila k Filipovi,“ říká Jana. „Ani on po mě nechtěl, abych rodinu opustila, zdálo se, že respektuje situaci, ve které jsem se ocitla. Chodívala jsem k němu občas na kávu a vracela se pozdě v noci nebo nad ránem. Doma jsem začala víc uklízet a o manžela se líp starat. Něco mi říkalo, že to musím odčinit. V hlavě jsem ale zatím počítala hodiny, než zase uvidím Filipa.“
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tajný románek, který Jana prožívala trval několik měsíců, dokud nevyšlo najevo, jak se vrací domů. „Bylo už po půlnoci, ale ne zase tak pozdě. V tom jsem udělala velikou chybu. Vrátila jsem se v domnění, že když je zhasnuto, všichni dole už spí. Když jsem procházela po chodbě, všimla jsme si světla v kuchyni a hned na to mě vyděsila otázka, kde jsem byla. Bratr tam seděl s telefonem v úplné tmě. Situaci jsem se s bušícím srdcem pokusila zahrát do autu krátkým: Ále nikde. Jenže to nevyšlo. Přestože jsem si byla jistá, že o nás nikdo neví, brácha měl jasno odkud jdu. Nenašla jsem odvahu zeptat se ho, jestli na to přišel už dřív, nebo až teď. Vůbec se mě nesnažil pochopit nebo vyslechnout. S Petrem byli kamarádi stejně dlouho, jako my manželé a přestože už spolu dávno nepracovali, rádi si občas zašli na bowling nebo někam vyrazili. Zjevně byl na jeho straně,“ vysvětluje Jana, jaká situace u nich doma nastala. „Nejprve mě požádal, abych románek ukončila a já ze strachu opravdu chtěla. Filip mě ale přesvědčil, ať to nedělám. Tvrdil, že je nám takhle dobře a nechce o mě přijít. Na to, jak to bude do budoucna, jsme se ale ani jeden zatím neodvážili zavést řeč.“
Ze všeho nejvíc má Jana strach, že svůj milenecký vztah dál neutají a dříve nebo později si to její manžel vyslechne od bratra. „Připadám si doma jako na jehlách. Čekám, kdy něco řekne před rodiči nebo před dětmi. Petr zatím nic netuší a brácha nejspíš vyčkává, jak se zachovám. Za pár dní jedou s Petrem na ryby a moc dobře vím, že neumí mlčet, tak mám strach. Petr je hodný chlap, nikdy nepil, nepodváděl mě, ani s ním nebyly potíže. O děti se hezky stará. Pokud se to musí dozvědět, měl by to slyšet ode mě. Filipovi se teď snažím vyhýbat a nejraději bych někam úplně zmizela,“ přiznává Jana. Stojí teď před těžkým rozhodnutím, které by mohlo její rodinu navždy poznamenat, což si dobře uvědomuje. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Byli jste někdy nevěrní? Jak byste se k tomu postavili, kdyby se něco podobného stalo ve vaší rodině, jak byste reagovali? Napište nám i vy svůj příběh.
Autorský článek.
