Čtyřikrát zkontrolovat zamčené dveře nebo vypnutou troubu, to je OCD. Zní to legračně, ale sranda to není
Možná jste někdy byli zmatení z toho, že tohle onemocnění popisuje každý jinak. Je to zřejmě proto, že se neprojevuje u všech lidí stejně, jedná se o určitou směs obsesí a kompulzí, kdy ani nemusí být u člověka přítomny oba jevy. Může být proto složitější rozpoznat, že někdo trpí podobnou poruchou.
Obsese se dají definovat celkem jednoduše. Jedná se o směs nepřijatelných, nepříjemných myšlenek, o které nikdo nestojí, a ač se je dotyčný snaží potlačit, obvykle to nikam nevede. Představuje si, jak v autě ve vysoké rychlosti nabourá nebo se neustále vrací k myšlence, že v přízemí nevypnul vařič. Nebývá výjimkou, že to člověka uvádí do depresivních a jinak nepříjemných stavů. Z toho se ale následně vyvíjí kompulze.
Kompulze jsou už o něco složitější a projevují se různými způsoby. Dalo by se říct, že jde o rituály, které potřebují lidé, aby se uklidnili a zažehnali neštěstí. Musí třeba třicetkrát poklepat nohou o chodník nebo čtyřikrát seběhnout a vyběhnout schody. Dá se to vnímat tak, že pokud trpí obsesí, která mu v jeho mozku říká, že by mohl dnes při jízdě do práce někoho srazit a sám se zabít v autě, objeví se kompulze, která říká, že aby tomu zabránil, musí se před nástupem do auta třicetkrát pomodlit. Ať vám to zní jakkoliv, přesně tohle člověk udělá a díky rituálu je uvnitř přesvědčen, že nebezpečí zažehnal. Pokud si není jistý, jestli to udělal správně, jestli dobře počítal, klidně to zopakuje i dvakrát nebo třikrát navíc, aby se ujistil, že se to „počítalo“.
OCD často lidem komplikuje život, zdržuje je, působí jim potíže v práci nebo kvůli ní vnikají zdravotní komplikace. Nejde jen o pouhý psychický problém. Pokud trpíte OCD, jste vlastně tak trochu paranoidní, a pokud se tedy rozhodnete ráno vyžehlit, než půjdete do práce, je celkem pravděpodobné, že i když vyrazíte v devět, místo v deset, dojedete do práce ve dvanáct. Cestou vás totiž OCD přinutí se třikrát vrátit zkontrolovat, že jste nenechali žehličku na prkně běžet.
V podstatě trpíte neustálou nejistotou, která vám nedovoluje prožít život v klidu. Stejné je to i s lidmi, kteří se například bojí onemocnění. Chodí přehnaně teple oblečení, vše neustále dezinfikují, včetně sebe samotných, což jim může způsobit až kožní potíže. Pokud zajde OCD příliš daleko, postižený člověk ve svém životě skutečně trpí. O co víc se snaží tyhle myšlenky potlačit, o to více se mu samozřejmě vracejí a dotírají.
Násilí v rámci OCD
O čem se příliš nemluví, je typ poruchy, který přivádí do mysli násilné myšlenky. Možná jste si donedávna mysleli, že lidé s obsedantně kompulzivní poruchou jsou jen podivíni, co se ujišťují, že si správně seřadili barvy pastelek pro svůj duševní klid. Pravdou ale je, že myšlenky, jež přicházejí do jejich myslí, bývají mnohdy daleko temnější a šokující.
Pokud někdo trpí obsesemi plnými agrese, s pochopením se setká jen zřídka. Takoví lidé se pak za své myšlenky stydí, tají je a mnohdy se přesně kvůli tomu zdráhají vyhledat pomoc, až sami dostávají z těchto myšlenek úzkosti. V praxi to může vypadat tak, že například myslíte na to, že napadnete a zabijete někoho z rodiny, aniž byste na něj měli vztek nebo trpěli potřebou fyzicky napadat další lidi. V podstatě máte strach, že někomu ublížíte, aniž byste chtěli a nedokážete na to přestat myslet. Pokud se ale svěříte kamarádovi, že často přemýšlíte o napadení člena rodiny, pravděpodobně ho to dost vyděsí a právě tím lidé s OCD velmi trpí, jsou uzavřeni v bublině s vlastními myšlenkami.
Léčba stresem
Na to, zda trpíte OCD, se dá udělat i jednoduchý test, sami nejspíše z článku poznáte, jestli se vidíte v některém z těchto jednání. Stanovit diagnózu pak dokáže lékař a je možno zkusit tuto poruchu léčit. Nejde o nasazení léků a jejich doživotní užívání, ale o možnost terapie, která by měla v podstatě odnaučit člověka řešit stresové situace a nepříjemné obavy kompulzí. Medikamenty jsou často nasazeny také, ale klíčové je provedení terapie. Tak v podstatě probíhá jednoduchým a lehce drastickým způsobem. Člověk je opakovaně vystavován stresu, který v něm vyvolává obsesi a následně má zakázáno uplatnit kompulzi, aby se uklidnil. Postupně by si tak měl pacient uvědomit, že není třeba myšlenky ničím utlumovat či kompenzovat, protože to vůbec nic nezmění.
Ne každý se ale vyléčit dokáže. Podle studie se dosahuje úspěšného vyléčení zhruba u 75 procent pacientů. Zlepšení pak může přetrvávat několik let po terapii, nebo i zůstat trvalé. Výsledky léčby u obsesí bez nějakých jasných kompulzí jsou ale výrazně horší. Počet pacientů kteří léčbu odmítnou nebo nedokončí je vysoký a u méně než 50 procent pacientů, se stavy skutečně zlepší.
Terapie mívá také lepší výsledky u dětí než u dospělých. Někdy dojde léčba až k neurochirurgickému zákroku. Jak se ale naše chápání mozkových procesů, které jsou základem učení, zlepšuje, máme vyhlídku do budoucna, že tyto znalosti můžeme využít ke zvýšení účinnosti a specifičnosti psychoterapie. I když zatím některé strategie nevstoupily do běžné klinické praxe, existuje několik slibných počátečních kroků v tomto směru, zejména v léčbě úzkostných poruch.
Autorský článek. Další zdroje: Zdravi.euro.cz, Medicinapropraxi.cz, Ncbi.nlm.nih.gov
