Syndrom zavrženého rodiče
Zhruba 7000 chlapců a děvčat v Česku může každoročně začít trpět takzvaným syndromem zavrženého rodiče. Tvrdí to soudní znalec Eduard Bakalář a advokát Daniel Novák. Po rozchodu či rozvodu totiž jeden z partnerů své potomky proti druhému často popouzí, takže k očerňovanému otci či matce děti získají odpor a nechtějí se s ním mnohdy ani stýkat.
Termín Parental Alienation Syndrome, v češtině syndrom zavrženého rodiče, je pojem zavedený Richardem A. Gardnerem v osmdesátých letech 20. století. Do širšího povědomí se tento termín dostává v průběhu 21. století. Jedná se o velmi komplikovanou problematiku týkající se vztahů rodičů a dětí. Odcizením nebo zavržením jednoho z rodičů je silně narušen rodičovský vztah mezi tímto rodičem a dítětem.
Rozvodem loni v ČR skončilo zhruba 33.000 manželství. Advokát se soudním znalcem tvrdí, že "podle velmi střízlivého odhadu" polovina dětí z rozpadlých svazků je proti jednomu z rodičů popouzena. Třetinu z těchto chlapců a děvčat se snaží jejich příbuzní prý "naprogramovat" proti jednomu z rodičů velmi silně, další třetinu středně a zbývající mírně.
"Řekněme, že u 90 procent silně popouzených dětí a u 50 procent popouzených středně se vyvine syndrom zavrženého rodiče. Dostáváme se tak k číslu něco přes sedm tisíc dětí," uvádějí experti. Dodávají, že děti popouzejí obvykle matky proti otcům.
U chlapců a děvčat se objevují trýznivé pocity, které je sužují a vyčerpávají. Mívají narušenou sebedůvěru. Chybí jim navíc i jeden ze vzorů chování - mužského či ženského. V budoucnu pak obtížně hledávají partnera či partnerku, protože je často porovnávají se zavrženým rodičem.
Na syndrom zavrženého rodiče se odvolávají někteří otcové, kteří usilují léta o kontakty se svými dětmi. Pár z nich si na české soudy, které jim styk s potomky léta nezajistily, stěžuje i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Organizace na pomoc obětem domácího násilí ale poukazují na to, že někteří ze stěžovatelů se ke svým ženám v minulosti chovali násilně. U dětí, které byly svědky nadávek a psychického i fyzického napadání v rodině, není možné o syndromu zavrženého rodiče mluvit, zdůrazňují specialisté na problematiku domácího násilí. Chlapci a dívky si totiž agresivní výpady pamatují. S rodičem se pak odmítají stýkat, protože se ho bojí.
