Nejnovější

Umělá inteligence už vylepšuje i chuť piva nebo čokolády

Rivalita mezi sourozenci je naprosto přirozená. Tímto způsobem vlastně spolu válčí o pozornost rodičů či prarodičů. Prvorozený se nutně dostává do pozadí, když se narodí mladší sourozenec. Druhorozené dítě vzhlíží ke staršímu, snaží se ho napodobit, usiluje o jeho ocenění, ale často se pouští do situací, na které nestačí a starší sourozenci si umějí tuto skutečnost náležitě vychutnat. Jak ale adekvátně reagovat?

Vynucené promiň

Často reagujeme na nějakou rozepři nebo tahanici slovy: „okamžitě se omluv“. Ale tato vynucená omluva nebývá upřímná, navíc jsme přeskočili skutečný důvod, proč k této situaci došlo. Dítě se tímto učí přetvařovat a poslechnout, ale ne hledat řešení. Nemyslí to vážně, a pak se také může stát, že chladné „promiň“ bude součástí vašeho dne a ani jednou to nebude dotyčnému skutečně líto. Navíc dítě se tím rozhodně spory nenaučí řešit.

Kdo si začal první?

Tak toto je také velice typická otázka každého rodiče, kdy se vloží do sporu svých dětí. Nicméně ne vždy můžete vidět ten pravý důvod sporu. Sourozenecký spor nemusí být vždy vyhrocený jen ze situace, kterou v dané chvíli vidíte, může za tím stát cokoliv, můžete to být poslední kapka, která staršího donutila takto zareagovat.

Může takto reagovat také z nouze, v touze po pozornosti nebo soukromí, které mu mladší sourozenec možná narušuje. A můžete zareagovat tak, že spor vyřešíte nefér a ten druhý sourozenec tím bude trpět. A ni utěšování stylem: „neboj, on to tak nemyslel,“ není dobře, protože tím vzbuzujete v druhém dítěti žárlení, které může být dalekosáhlý dopad v budoucnosti. Více na toto téma jsme psali zde.

Rád a nerad když…

„Nebudu tě mít ráda, když budeš bráškovi ubližovat.“ Touto větou dětem velmi moc ubližujeme, ukazujeme jim, že naše láska k nim má své podmínky, a tímto dokonale zabíjíme pocity bezpodmínečné mateřské lásky. Dospělému byste tuhle větu nikdy neřekli. Stejně tak si u staršího sourozence nevynucujte, aby vám pomáhal s mladším, protože je starší. To bývá často velký zabiják sourozeneckých vztahů. Je samozřejmě hezké, když se starší sourozenec tulí nebo mazlí s mladším. Je fajn, když starší podá plenku z šuplíku nebo chce dobrovolně vozit kočárek, ale nikdy jej k tomu nenuťte. Dejte mu možnost, aby si sám o to řekl.

Nepřijímejte roli soudce

V první řadě se nikdy nenechejte u dětských sporů vmanipulovat do pozice soudce. Je to sice těžké zůstat nestranným, ale na druhou stranu je to pro dobro vašich dětí. Zkuste nejprve okomentovat, co vidíte a slyšíte. Například, pokud se spor rozhoří při úklidu hraček, jděte za nimi do pokoje a popište, co slyšíte a vidíte. Řekněte jim, že vidíte, že nepořádek v pokoji je stále stejný a že věříte, že se dokáží dohodnout a dejte jim zase pár minut času. Teprve potom, pokud se nic nestane, rozdělte každému z nich úkoly. Časté spory vznikají kvůli jedné hračce, s kterou si chtějí hrát obě děti. Mladší dítko po chvilce marného boje začne křičet a plakat. Rodič obvykle reaguje: „Tak mu to auto dej, vždyť už jsi na auta velkej…“ Starší autíčko naštvaně odevzdá a mladší tím zjišťuje, že když něco bude chtít, stačí začít brečet, a to při jakékoliv příležitosti.

Ať se učí sami

Dejte jim možnost si své spory vyřešit sami. Určete si tedy sami pro sebe meze, v jejichž rámci své děti nechte řešit jejich spory samotné. Můžete dohlížet opodál, ale nikdy se nestavte na žádnou stranu. Sourozenci se milují, i když se to na první pohled nezdá. Zkuste si více všímat maličkostí a přestaňte jejich spory řešit za ně.