Na toaletu jsem musela i patnáctkrát denně, říká Iveta (52) a popisuje, z čeho měla největší strach
„Na záněty močového měchýře jsem trpěla dlouhodobě. Kvůli jejich opakování se mi ale zužovala močová trubice, a tak jsem musela každého půl roku absolvovat proceduru, při níž ji lékaři roztáhnou. Ta je ale extrémně nepříjemná,“ vypráví paní Iveta. Kvůli přetrvávajícím problémům se vydala do Fakultní nemocnice Ostrava, kde se dostala do péče prof. Jana Krhuta. „S lékaři jsme se shodli, že nejlepší řešení bude trubici operativně zvětšit, a v roce 2010 jsem zákrok podstoupila. To pomohlo na záněty, ale začal se více projevovat můj hyperaktivní močový měchýř,“ popisuje paní Iveta, která se živí jako teleoperátorka.
Problém s měchýřem se začal stupňovat a příliš nepomáhala ani předepsaná léčba. „Přestože jsem léky užívala, stále jsem musela chodit na záchod – i patnáckrát denně. Můj hlavní problém byl v urgenci, po velmi krátkém čase jsem vždy musela jít močit, přestože měchýř ještě zdaleka nebyl plný. Dala jsem si třeba deci vody a po chvilce už jsem cítila tlak. Většinou ale přibližně po hodině se najednou dostavila urgence a byla velmi silná,“ říká paní Iveta, která postupně veškeré své činnosti musela začít přizpůsobovat malé potřebě. „V práci se to ještě vcelku dá ovlivnit, tam máme toaletu blízko a bylo možné si dojít, kdykoliv jsem potřebovala. Problém ale přicházel například po cestě do práce. To jsem dlouho dopředu nepila, před odchodem jsem si došla třeba třikrát a pro jistotu měla zmapovaná místa po cestě, kde bych si přinejhorším mohla odskočit. A to jezdím do práce jenom hodinu,“ svěřuje se paní Iveta.
Potíže ji doháněly i při oblíbených procházkách se psem, po kterých podle ní často přicházela s tím, že bez vyzouvání a vysvlékání doslova běžela na záchod. Přestože řada lidí potíže s močením považuje za tabu, paní Iveta neměla potíže se o nich bavit nebo se svěřit do rukou lékařů. „Nikdy jsem se za to nějak nestyděla, spíš mi vždycky vadilo to omezení, které je s onemocněním spojené. Vždycky mě ale děsila představa, že bych se pomočila někde na veřejnosti, z té ostudy jsem měla největší strach. To bych radši zalezla někam do křoví,“ vykládá.
V letošním roce absolvovala paní Iveta na doporučení lékařů tzv. sakrální modulaci. To je inovativní operace, při níž se do těla pacienta zavede tzv. neurostimulátor, který pomocí impulzů zlepšuje fungování nervových drah mezi močovým měchýřem a mozkem. Zatím ji v Česku lékaři provádí pouze ve třech nemocnicích, kromě FN Ostrava ještě v pražských FN Motol a Všeobecné fakultní nemocnici. „Díky operaci necítím urgenci k močení tak brzy po napití, když je měchýř jen částečně naplněný. Je to obrovské zlepšení, teď místo patnácti návštěv WC jdu denně třeba jen osmkrát a vydržím si neodskočit třeba i tři hodiny, což dříve bylo naprosto nemyslitelné,“ uzavírá paní Iveta. Přestože má po operaci pouze dva měsíce, už teď si ji nemůže vynachválit. Svého psa může venčit bez stresu a znova má život ve svých rukou.
Zdroj: Autorský článek, vyprávění paní Ivety
