Proč rozhodně nechcete mít na pracovišti narcistu

 Vztahy 
07. července 2022 19:07 / Michael Veselý
  0
📷
1 fotografie v galerii
S kým se scházíte na pracovišti je opravdu důležité. Depositphotos
S nějakým narcistou jste se již určitě setkali. I v běžném životě to může být problém, v tom pracovním ale mohou být někdy větší komplikací než jinde. Často se chlubí, své pracovní úspěchy a nadřazenost sdílí na sociálních sítích a díky tomu, že se nebojí dát najevo své úspěchy, jsou i snáze povýšeni. Ti z vás, kdo narcismus na pracovišti zažili, mi jistě dají za pravdu, že bojovat denně s někým takovým je vysilující.

Ne každý narcista to dává otevřeně najevo a právě tihle mohou být nejnebezpečnější. Tito jedinci mají stejný základní pud jako zjevnější narcisté, touží po pozornosti a uznání. Ale skrytí narcisté si tuto pozornost zajišťují nenápadnějším způsobem. Takový člověk se může zdát přátelský, jenže svých kontaktů s lidmi využívá k tomu, aby sabotoval jejich práci a zájmy.

Tento typ lidí může být na pracovišti nebezpečný, je těžké je rozpoznat a vymanit se z jejich škodlivého jednání. Možná jste se s takovým člověkem už sami setkali. Jsou to lidé, kteří vám vždy ochotně poradí, co dělat, vynechají ale informaci o jediném tlačítku, takže nakonec dostanete vynadáno, že jste nenastavili vše, jak má být. „Vždyť jsem ti to říkal!“ pokrčí pak rameny před šéfem, který se na vás zlobí. Jelikož jsou to přátelští lidé, ani vás nenapadne, že by lhali, možná jste jen skutečně dobře neposlouchali. Nestává se to zdaleka jen v práci, už některé děti ve škole jsou takové. Jde o typickou známku skrytého narcisty.

Na pracovišti mohou být narcisté zákeřní. Manipulují s kolegy, aby dosáhli svého, dělají neuvážená rozhodnutí, která neberou v úvahu názory ostatních, a mohou se soustředit pouze na to, aby se dostali do lepší pozice než ostatní. Přesně tahle jejich neúcta k ostatním je jedním z důvodů, proč mohou tak rychle stoupat po firemním žebříčku. Pokud se pak takový člověk opravdu dostane do vedení, pracovníci pod ním trpí. Dotyčný je přesvědčen o své neomylnosti, a pokud se stane chyba, je třeba ji někomu připsat, rozhodně ale ne sobě.

Přesně takovou vedoucí jsme kdysi měli. Vyhlédla si mě, protože jsem byl v kolektivu nejmladší a chodila neustále komentovat všechno, co udělám. Nebyl jsem samozřejmě jediný, po kom se nesmyslně vozila. Přišla a zadala instrukce, abychom kopírovali fotografie z Facebooku, následně zmizela, a když se za dvacet minut vrátila, na obrazovce jednoho z kolegů zaznamenala fotografii z facebookové stránky. „To nemyslíte vážně, že si to prostě stáhnete na něčím Facebooku!“ seřvala ho a opět zmizela. Pokud se někdo pokusil upozornit na její vlastní chybu, nepustila ho ke slovu, a tak jsme všichni pochopili, že problém nebude v naší práci, nýbrž v její hlavě.

Je překvapivě málo známo, jakým se tito sebestřední a příliš sebevědomí lidé dostávají na své mocenské pozice. Říkali jste si někdy, že ambice a arogance narcismu nejspíš pomáhá k povýšení? Existuje opravdu dost důvodů, proč mají narcisté snáze nakročeno k povýšení. Mohou se prosadit rychleji než jejich kolegové. Bez pokory, která by ostatním bránila probít si vlastní cestu, se lehce prosazují. Také bývají velmi dobří v sebepropagaci a zajišťování uznání jejich práce, i když si nezaslouží větší úctu než práce ostatních. Chovají obdiv sami k sobě, a tak nemají problém ostatním prezentovat vlastní výkony v tom nejlepším světle. Jasně si vybavuji jednání kamaráda, který se zabývá cosplayem – jde o formu alternativního modelingu, při kterém napodobuje konkrétní postavy z her a filmů. Pro cosplayery je velmi těžké se mezi konkurencí prosadit a klíčovým je pro ně neustále se někde ukazovat. Málokdy se ale stane, že vás někam pozvou, někdo s vámi chce nafotit set nebo vás natáčet. Tenhle kluk se toho ale nebál, během festivalů, kterých se ve svých kostýmech účastnil, normálně chodil za tvůrci, kteří zde natáčeli videa. „Čau, mě taky natoč. Jsem dobrej cosplayer, takže mě v tom videu chceš,“ oznámil jim sebevědomě a věřte, nebo ne. Ti lidé ho pak skutečně natočili. On je zrovna ten typ, který svůj narcismus a egoismus nikdy neskrýval, nicméně tady je vidět, jak snadná ona sebepropagace je, pokud člověk sám věří ve vlastní úžasnost.

Takoví lidé se například nebojí v práci prezentovat své nápady s myšlenkou nějakého možného neúspěchu. Oni sami sobě nepřipustí, že by mohli chybovat a přinést společnosti potíže, takže snadno prosadí svůj plán jako ten nejlepší, i když jiný kolega mohl mít méně riskantní řešení. To jejich řešení je pro ně jednoduše nejlepší, přestože v práci takový přístup může napáchat mnoho škod.

Na pohled vždy ti dobří

Ač se může zdát, že narcista má neustálou potřebu utvrzovat ostatní v tom, jak je něčím lepší, protože tomu plně věří, z části takhle utvrzuje především sebe. Není mu tedy zcela jedno, co si lidé kolem myslí. Snaží se, aby na ně bylo pohlíženo jako na ty výjimečné, skvělé lidi. V podstatě se chtějí jevit jako pohodoví, zábavní, sympatičtí, velkorysí a užiteční. Problém je v tom, že ve svém jádru jsou vypočítaví, jejich chování je v podstatě taková pasivní agrese. Neustále se budou snažit vypadat jako ti správní lidé na správném místě, kteří nemají zapotřebí žádné špatnosti, ve skutečnosti ale zákeřně plánují, jak ostatní shodit, aby se jevili jako lepší.

Rozpoznat je můžete podle nahodilých komplimentů, které v podstatě řeknou jen, aby něco pěkného řekli a nemyslí je vůbec vážně. Kdykoliv mohou provést něco podlého, čím zhatí vaše úsilí a často jsou jejich charakteristickým rysem urážky převlečené za humor. Mezi ně spadá i rafinované rýpání nebo pomlouvání za zády lidí. Přesně taková byla i paní, se kterou jsem se setkal na pracovišti já. Stále se snažila působit jako ta sympatická zábavná šéfka, ale často se s předstíraným humorem někoho zeptala, jestli náhodou nepřibral, nebo naopak pod záštitou starosti vypustila něco jako: „Proboha, vypadáte dneska zase strašně. Je vše v pořádku?“ Její komentáře byly dost nemístné a ona sama se nestyděla předstírat, že vůbec nechápe, jak dokázala něco takového omylem vypustit, když ji někdo na její přehnané chování upozornil.

Stejné to bylo i se zmíněným pomlouváním za zády. Myslím, že se s většinou z vás shodnu – nebo v to alespoň doufám – že správný šéf má vědět, jak přistupovat k lidem, zpětnou vazbu jim dávat s určitou mírou diskrétnosti a rozhodně problém řešit s nimi, ne se všemi okolo. Tady to bohužel na podobném principu příliš nefungovalo. Nějaká zpětná vazba se udělovala vtrhnutím do kanceláře a veřejnou kritikou na adresu dotyčného. Ano, záměrně píšu kritikou, k té pozitivní a motivační totiž nedocházelo. Horší ale bylo, že se ne vždy vůbec dostala k určené osobě. Nastalo nespočet situací, kdy někdo z nás na pracovišti chyběl, musel na oběd, k lékaři, nebo již končila jeho směna. V takovém případě dotyčná přišla a sdělila všem ostatním, s čím má u pracovníka problém, ať mu to vyřídí, protože je matlal a padala i mnohem horší slova. Ještě peprnější byly situace, kdy měla soukromý rozhovor s někým dalším z kolektivu a na chybujícího pracovníka si stěžovala. Takových situací nastal nespočet. Chytřejší narcisté budou ale tyhle pomluvy šířit tak, aby se to neprovalilo a sami zůstali za ty dobré.

S člověkem tohoto typu se opravdu pracovat nedá. Někdy trvá i měsíce, než ho odhalíte. Z počátku vám totiž klidně dá mnoho rad, na koho si dát pozor a čemu se vyhnout, aniž by zmínil, že to je především on sám, čeho byste se měli vyvarovat. Za tu dobu, než na to sami přijdete, může na vaší práci, reputaci i pozici v kolektivu napáchat obrovské škody.

Autorský článek.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Mladá manželka Beckhama pláče na Instagramu. Od té doby, co vyšlo najevo, že se nesnáší se svou tchýní...

Styl

Tuk na pažích má různé příčiny: Axilární prsní tkáň, hormonální změny a další důvody, proč se...

Tech

Rusko chce mít nový jaderný bombardér už za dva roky. Nejspíš ale nebude mít vůbec žádný