Lenka (51): Dcera vybírala tak dlouho, až přebrala a zůstala sama
Lenka měla dceru až po třicítce, když přišla Stáňa do puberty, připadala si na ni trochu krátká, jak sama říká, a tak děvče vyrůstalo trochu podle svého. Ve dvaceti letech se pak rozhodla domov opustit. „Měla jsem obrovský strach, když s tím přišla. Argumentovala, že si se mnou přijde svázaná, nemá žádný vlastní klid a soukromí. Nikdy jsem po ní ale nic nechtěla. Musela jen večer umýt nádobí a sem tam vyluxovat. Všechno ostatní jsem doma zvládala sama. Vlastní pokoj měla taky, přestože jsme žily v malém bytě,“ vypráví Lenka o své jediné dceři. „Asi jí trochu chyběla ta chlapská ruka, byla částečný samorost a na její suverenitě si toho člověk hned všiml. Měla jsem z ní ale pocit, že nemůže vědět, co skýtá samostatný život, když ve své první práci nebyla ještě ani rok a nechápala jsem, jak se chce sama někde uživit nebo zaplatit celý byt, protože plat neměla zrovna dvakrát vysoký.“
Lence se však brzo otevřely oči, když zjistila, jaké má dcera plány. „Už nějaký ten pátek chodila s Péťou. Měla jsem ho celkem ráda, byl sympatický, ale připadalo mi, že Stáňa ho má jako pejska, co přiběhne, když si zavolá. Žila jsem v tom, že půjdou někam spolu. Jakmile si ale sbalila kufry, sdělila mi, že bude někde na druhém konci města. Chtěla jsem samozřejmě alespoň adresu, jenže tu mi odmítla dát,“ postěžovala si nám Lenka během rozhovoru.
„Stáňa opravdu odešla. Byla plnoletá, a tak jsem ji nemohla držet. Během nadcházejícího týdne poslala sotva pár esemesek. Jednoho večera jsem dorazila domů z práce a zjistila, že se vrátila. Seděla na gauči u televize s nějakým klukem, mohlo mu být minimálně 25 a ani nás nepředstavila. Svou dospělou dceru jsem si zavolala do kuchyně a jako puberťačky se jí ptala, co to má znamenat. Vysvětlila mi, že kluk, jemuž říká nějakou nezapamatovatelnou přezdívkou, tu s ní dneska přespí, důvody mi nesdělila a párkrát zopakovala, že o nic nejde. Já jsem ten dojem ale neměla,“ říká Lenka. „Ptala jsem se jí okamžitě na Péťu, protože tenhle kluk ji držel kolem ramen a určitě nebyl jen kamarád. Potvrdila mi ale, že s Péťou stále chodí, jen neví, jestli to má budoucnost. Nelíbilo se mi to, to říkám rovnou, jenže ona byla paličatá a domlouvat jí nemělo smysl.“
Paní Lenka se rychle dovtípila, že dotyčný, který u nich přespal, je právě ten, u koho její dcera aktuálně bydlí. „Když jsem se jí ptala na nájemné, abych jí třeba mohla nějakou korunu přidat, vždycky se tomu rozhovoru vyhnula a stočila téma jinam. Uměla jsem si dát jedna a jedna dohromady a absolutně jsem nechápala, co se s mojí Stáňou děje.“
Jenže to zdaleka nebyl konec. Mezi Péťou a klukem, jehož skutečné jméno neprozradila, balancovala celé týdny. Doma se ukazovala málo a psala spíš esemesky, na hovor si udělala čas málo kdy. „Pak za mnou jednou přijela do práce. Ještě, než mi řekla, že jde o peníze, věděla jsem to. Stačilo mi vidět ji přicházet,“ popisuje Lenka. „Řekla mi, že úplně nevyšla s výplatou, ale začíná si přivydělávat jako servírka po večerech, tak by mi to za měsíc vrátila. Šlo o pár set korun, takže jsem jí je poskytla. Rodič dítě jen tak neodmítne. Když ale odcházela, venku na ni čekal nějaký kluk se skútrem. Nebyl to její přítel ani ten, u kterého bydlela. Zamávala mu s úsměvem penězi před očima a nasedla k němu. Zůstalo mi to v hlavě. Večer jsem jí zavolala a mimo jiné se zeptala i na toho kluka. Prozradila mi, že je to nějaký Matěj a občas u něj přespává. Taky přiznala, že se jí dost líbí, ale nechce si to rozházet se svým aktuálním spolubydlícím, který ji u sebe nechával zadarmo, nebo spíš za úplatu jiného druhu. Matěj byl totiž mladší než ona a jeho rodiče by nedovolili, aby se k nim má dcera nastěhovala,“ Lenka si připadala hrozně. Její odrostlé dítě putovalo po známých a nemělo nikde jasné zázemí. Začala se obviňovat, co udělala špatně.
„Opravdu jsem byla nešťastná. Chyběla mi a měla jsem o ni starost. Ona ale mluvila, jako by si tohle bláznění užívala. Trvalo to téměř půl roku. Často básnila o Matějovi a o jeho pěkných očích, džentlmenském chování a pak někdy mluvila o tom klukovi, se kterým žije, že je to už prostě dospělej chlap, kterej ví, co chce, zjevně ji to fascinovalo. Měla pocit, že jí dává něco, co jí mladší kluci dát nemůžou. Ale vlastně se nikdy nerozešla s Péťou, protože udělal, co jí na očích uviděl, i když se vídali méně,“ říká Lenka. Jenže všechno má někde svůj konec a ten Stáni přišel, když ji její matka našla doma s věcmi v otrhaných igelitkách a zarudlýma očima.
„Brečela, že ji vyhodil. Přišel na to, že se vídá s jiným a poslal ji pryč z hodiny na hodinu a s pořádným křikem. Opakovala mi, že je všechno v háji. Při snaze ji uklidnit, mi přiznala, že je jí strašně, protože první, za kým zkusila jít, byl její Péťa. Ten jí nabídl přátelskou oporu, ale řekl, že jejich vztah už jako romantický dlouho nevnímá, protože se vídají minimálně. Opakovala mi, že s ním nechce už nikdy mluvit, protože ji zradil, a když jsem se zeptala na Matěje? Přiznala, že je zadaný. Takže jí zbyly jen ty oči pro pláč. Jako matka se musím přiznat, že jsem do jisté míry ráda za to, jak se vytrestala. Doufám, že ji to do života něco naučí,“ říká Lenka, která dceru přijala zpět domů s otevřenou náručí, aby se mohla znovu postavit na vlastní nohy. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Taky jste se někdy nemohly rozhodnout, který je ten pravý? Jak jste si nakonec vybraly? Napište nám také svůj příběh.
Autorský článek - rozhovor.
