Markéta (49): Navázala jsem intimní vztah se synem kolegyně a teď se bojím, že to praskne. Mohlo by mě to pracovně zničit
Ještě před pár měsíci by paní Markéta přísahala, že má pevně dané jisté hranice, které rozhodně nikdy nepřekročí. Pak se ale její život celý zamotal. „Vždycky jsem si zakládala na své profesi. Chlapa jsem si najít nedokázala, nějak se to vždycky zvrtlo. A čím víc času jsem ztratila tím, že jsem zkoušela s nějakým vyjít, a nikdy se nezadařilo, tím víc jsem se upínala ke své práci. Postupně jsem se vypracovala na zástupkyni ředitele, takže jsem se sebou byla v tomhle směru spokojená. Zároveň bych nikdy nepřipustila, aby mou kariéru něco ohrozilo,“ svěřuje se Markéta, která pracuje v marketingové firmě již od svých třiceti let.
„Uprostřed léta k nám nastoupil na brigádu syn jedné z mých kolegyň z fakturačního. Byl to mladíček, čerstvých 25 let. Vypadal trochu jako zmatkář, a jelikož jsem měla dohled na brigádníky na starost, musela jsem se věnovat i jemu. Oproti ostatním byl ale takový ťunťa. Oblíbila jsem si ho. Z počátku to bylo čistě profesní. Chodila jsem za ním kvůli nevyřešeným dokumentům, chybkám, kterých dělal trochu víc než další brigádnice, a tak celkově je mým údělem i držet dobrou náladu zaměstnanců, takže jsem se snažila mu dát pocit, že se to všechno naučí, i když mu to potrvá trošku déle,“ vypráví Markéta, jak poznala mladého Radima, s nímž si nakonec neskutečně sedla.
„Z počátku to samozřejmě bylo čistě profesní. Vážně jsem se o něj starala, dokonce jsem zavtipkovala na téma, že je jako můj syn, kterého nemám. Z mojí přítomnosti byl ale viditelně nervózní. Po nějaké době jsem zaslechla vtipy ze strany brigádnic, že si na něj potrpím a nadržuju mu, protože je to Kláry syn. Nebyla to pravda, ale musela jsem uznat, že k němu mám asi o něco měkčí přístup. Jen to nijak nesouviselo se zmiňovanou kolegyní, o které jsem, stejně jako o většině žen z naší kanceláře, věděla, že mě příliš nemusí,“ říká Markéta. Situace na pracovišti ji mrzela, ale jakožto trochu přísná a sebevědomá žena ve vysokém postavení se nedivila, že se netěší zrovna oblibě mezi ostatními zaměstnanci. „Možná i proto jsem byla za Radima ráda. Konverzace s ním byly přátelské, za mou pomoc a shovívavost byl rád, vždycky poděkoval a nechal si všechno vysvětlit. Takového vděku se mi nedostávalo všude, jednat se zaměstnanci, kterým musíte připomínat, jak správně odvádět svou práci, nebývá snadné.“
Během jednoho odpoledne v kuřárně se ale Markéta s Radimem sblížili. „Povídali jsme si o jeho studiu, o tom, co ho baví. Co dělá mimo školní a pracovní život. Ukázalo se, že to není zase tak nevinný kluk, jak se na první pohled zdálo. Rád se chodil bavit na párty a pak nějak přišla řeč na to, že já jsem naopak workoholik, co chodí z práce v devět večer rovnou do postele. Slovo dalo slovo a on mě pozval, abych přišla o dvě ulice dál na skleničku, že tam budou i jeho přátelé. Samozřejmě jsem v první chvíli odmítla a pak ještě nějakou dobu zvažovala, jestli se z toho opravdu nevykroutit, přestože trval na tom, ať se stavím,“ vypráví Markéta, která nakonec svolila a za Radimem zašla.
„Jeho přátelé nebyli o moc starší než on, maximálně tak třicet let. Já si ale nakonec hodinu nebo dvě povídala vyloženě jen s ním. Tak přišla řeč i na jeho mámu: ,Jste strašně sympatická, skvěle se s vámi povídá o čemkoliv. Nechápu, proč vás máma nemá ráda,' řekl mi, jako by předpokládal, že o tom vím. No, věděla jsem. V kanceláři to nebylo žádné tajemství, že jsem ta semetrika, co každého komanduje. To je konec konců úděl výše postavených zaměstnanců komandovat čas od času ostatní,“ popisuje Markéta.
„Když jsem se uvolila, že půjdu domů, vyměnili jsme si čísla, přestože já to jeho někde v dokumentech měla a on moje možná taky. Já se ale cítila v přítomnosti toho mladého kluka čím dál víc zvláštně. Druhý den ráno jsem si přiznala, že se mi líbí. Pár dní jsem kolem něj tak nervózně chodila, než mě něco přimělo jednat. Byl už na cestě domů, když jsem mu zavolala a pozvala ho pro změnu já sama. Byla to taková zvláštní touha ho vidět.“
Markéta se s ním sešla v restauraci pár stanic od místa, kde oba pracovali. „Začalo to příjemným hovorem, po nějaké době se mě však Radim zeptal, jestli můžeme změnit téma. Pak řekl, že si všichni střílí z toho, jestli se mi náhodou nelíbí, protože jsem k němu v práci milejší než k ostatním a hned na to dodal, že ho vlastně napadlo, jestli to tak opravdu není. Těch pár vteřin ticha, co následovalo si budu pamatovat navždy,“ popisuje rozpačitě Markéta.
„Přiznala jsem, že je mi sympatický, ale když jsem se z toho chtěla nějak neutrálně vymluvit, naklonil se přes stůl a políbil mě. Chvíli jsem myslela, že blbnu, ale bylo to tak. Naše pocity jsou vzájemné, jak mi přiznal, a tak jsme navázali tajný vztah na velmi intimní úrovni,“ přiznává Markéta. „Mám z toho obavy. Pokud by to někdo zjistil, může mě to pracovně zničit. A jak by se na mě lidé dívali kvůli jeho věku, je taky silné kafe. Nemůžu si ale pomoct, syn mojí kolegyně mě neuvěřitelně přitahuje, více než muži, které jsem za svůj život poznala. Nejhorší na tom je, že od doby, kdy mezi námi tohle začalo, na mě jeho máma v práci vždycky divně kouká. Nebo si to asi vsugerovávám, ale bojím se, že něco tuší. Možná nás podezřívala i dřív, ale dokud mezi námi nic nebylo, prostě jsem to neřešila,“ svěřila se nám Markéta, která tajně buduje vztah spadající do kolonky tabu hned z několika důvodů. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Setkali jste se ve svém okolí s něčím podobným? Jak byste se k situaci postavili, kdyby šlo o vaše dítě? Může vztah s tak velikým věkovým rozdílem fungovat? Napište nám také své zkušenosti se vztahy.
Autorský článek - rozhovor.
