Sedm nejčastějších mýtů, které se šíří o umělém oplodnění
Problém otěhotnět má stále více žen a do velmi intimní otázky tak stále častěji vstupuje byznys, konkrétně kliniky asistované reprodukce. Roční tržby za umělá oplodnění a související zákroky dosahují odhadem zhruba tří miliard korun. Počít dítě přirozenou cestou se nedaří každé sedmé dvojici v zemi, většinou proto, že rodičovství oddalují.
Sedm nejčastějších mýtů, které se šíří o umělém oplodnění
1. Neexistuje pravidlo, kdy jít k lékaři
Zásada a zkušenost praví, že pokud se pár snaží rok neúspěšně otěhotnět, je to znamení, že něco není v pořádku. Po takto dlouhé době by měli společně situaci probrat s odborníky a nechat se oba vyšetřit. Odborníci ovšem doporučují také nechat se vyšetřit preventivně. Každý tak může včas zjistit, jak je na tom s plodností.
2. Neplodnost není nemoc
Přibližně patnáct procent párů u nás dnes bojuje s neplodností. Jako nemoc byla již oficiálně uznána Světovou zdravotnickou organizací. Charakterizuje se jako neschopnost páru přirozeně počít dítě po roce nechráněného pravidelného styku. V devadesáti procentech případů má neplodnost diagnostikovatelnou příčinu nebo je kombinací několika příčin. Přední kliniky mají v léčbě neplodnosti skvělé výsledky.
3. Věk při oplodnění ze zkumavky nehraje roli
Stejně jako je stáří matky důležité pro přirozené početí vlastního dítěte, nabývá na významu i při léčbě neplodnosti. Protože se ženy rodí s omezeným a definitivním počtem pohlavních buněk, vajíčka se spotřebovávají a stárnou. Pak dostatečně nemohou plnit funkci jak při spontánním početí tak při asistované reprodukci. Například při metodě umělého oplodnění s použitím vlastních vajíček má třicetiletá žena dvojnásobnou šanci otěhotnět než čtyřicetiletá. U starších žen se tato možnost blíží k nule.
4. Neplodnost se týká především žen
V současné době u nás bojuje s neplodností až patnáct procent párů. V polovině případů jde o neplodnost mužů, kdy jejich tělo není schopné vyrobit dostatečný počet kvalitních spermií. Velmi často jde ale o kombinaci neplodnosti u obou v páru. Je proto důležité, aby od začátku léčby podstupovali základní vyšetření muž i žena. Ideální je, když se nejdříve nechá vyšetřit muž, jehož vyšetření spermiogramu je snazší než testy, které se provádějí u ženy.
5. Neplodnosti se nedá předejít prevencí
Za zvyšující neplodnost prokazatelně může náš životní styl, málo pohybu, obezita, kouření apod. Zdravým životním stylem se tak dá předejít možnosti, že bude člověk neplodný. Lidé mají navíc možnost využít tzv. Social freezing – preventivní zmražení pohlavních buněk. Tento trend je populární v západním světě, kde mladí lidé početí potomka na pozdější dobu a chtějí mít jistotu, že budou moct založit vlastní rodinu. Díky zmražení zdravých pohlavních buněk v mladém věku předcházejí budoucí neplodnosti nebo úrazu, který by jim normálně nedovolil mít děti.
6. Léčba bude dlouhá, bolestivá a drahá
Páry, které bojují s neplodností, se nemusí nutně děsit nekonečných vyšetření a desítek hodin strávených u lékaře. Více než čtyřiceti procentům z nich totiž dokáží lékaři pomoci jednodušším způsobem než je mimotělní oplodnění. Někdy stačí například ženě upravit hormonální poměry, k čemuž se využívá jen běžného jednorázového odběru krve. Řada pacientek se díky této metodě dočkala vytouženého těhotenství už během jednoho či několika málo měsíců. Navíc vyšetření u IVF platí ženám v rámci procesu umělého oplodnění pojišťovna, ženy pak doplácí za některé léky, větší počet vajíček nebo použití nadstandardních laboratorních podmínek. Mužům stačí k bezplatnému vyšetření žádanka od praktického lékaře.
7. Děti počaté ze zkumavky jsou častěji nemocné
Dosud nebyl zveřejněný žádný výzkum, který by dokázal, že jsou děti ze zkumavky více náchylné k nemocem, poruchám či vadám. Od ostatních dětí se neliší ani vzhledem nebo povahou. Pravdou však je, že se děti narozené díky umělému oplodnění rodí častěji předčasně. Souvisí to totiž s faktem, že se mezi nimi vyskytuje více dvojčat a ta se obecně rodí častěji před řádným termínem. Navíc i tento statistický jev začíná být méně výrazný z důvodu důrazu na zavádění pouze jednoho embrya do dělohy.
