Víte, proč se kominíci stali posly štěstí a co znamená, když vám přeběhne černá kočka přes cestu?
Někdo se pověrám vysmívá, ale pak ho přistihnete, jak při setkání s kominíkem urputně hledá knoflík, jak přeskakuje kanály nebo jak mu náladu zhorší setkání s černou kočkou na ulici. Jen málo lidí totiž skutečně nevěří vůbec žádné pověře, většina z nás má v hlavě zapsanou minimálně jednu. A to nesmí jít o události, jakými jsou svatba nebo i Štědrý večer a vůbec vánoční čas. To jsou totiž období, kdy pověry vyhrávají i nad jinak racionálními lidmi. Koneckonců – i pověry patří k tradicím, a tak i díky nim mají tyto významné dny své nezapomenutelné kouzlo.
Nosí třináctka smůlu?
Už staří Římané považovali číslo 13 za číslo smrti a zkázy. Stejnou symboliku najdeme i v náboženstvích. Stačí si vzpomenout na to, že Ježíš Kristus na poslední večeři před svým ukřižováním pozval svých 12 učedníků. Sám byl třináctým. I proto někdo věří tomu, že byl tak jeho osud zpečetěn. Pravdou však je, že kolem čísla 13 existuje celá řada teorií, ve spojení s pověrami kolem pátku třináctého by to mohla být dokonce zajímavá studie.
Černá kočka přes cestu
Pokud se potkáte s černou kočkou, znamená to prý, že vás čeká smolný den. Pověru znají už i malé děti, drží se lidí skutečně dlouho, takže to černé kočky někdy měly kvůli barvě svých kožíšků dost těžké. Ve středověku se totiž věřilo, že černá kočka je převtělený ďábel nebo čarodějnice. Jakmile se někde taková kočka objevila, všichni ji vyháněli. V Itálii a i několika dalších přímořských oblastech však černou kočku usilovně sháněli námořníci před tím, než se vypravili na moře. Proč? Nechávali ji svým ženám, protože věřili, že je černá kočka bude hlídat, aby nebyly nevěrné.
Kominíci pro štěstí
Ať přišli kamkoli, všude bývali vítaní. Odjakživa se totiž vědělo, že když vyčistí komín, kamna budou dobře topit. Bude se na nich dobře vařit a prostě doma bude příjemně. Kominíci zabránili tomu, aby se v domcích a světničkách kouřilo a čadilo či aby se dokonce někdo otrávil kouřem nebo kysličníkem uhelnatým. Není tedy divu, že se spojovali s poselstvím nositelů štěstí.
Podkova taky nosí štěstí?
Opět se původ pověry objevuje prý už ve středověku. Tehdy se lidé domnívali, že se čarodějnice bály koní. Aby nemohly škodit, přibíjeli si předci jako ochranu podkovy nad dveře domů, v kterých žili. Doufali, že tím budou před temnými silami ochráněni a budou šťastni.
Sedm let neštěstí s rozbitým zrcadlem?
Ve starém Řecku se věštci dívali do zrcadla a podle odrazu tváře věštili budoucnost. Když byl odraz pokřivený, znamenalo to neštěstí. Pokřivený obraz mohl být klidně i kvůli prasklině zrcadla. Délku této kletby vymysleli pak Římané, protože podle nich žijeme v sedmiletých cyklech.
Nezakřikni to, zaťukej na dřevo!
Původ této pověry sahá hodně daleko do historie – až ke starým Keltům. Ti věřili, že ve stromech žijí dobří duchové, proto, když se ocitli v nesnázích, klepali na kmeny stromů, aby dobré síly probudili a požádali je o ochranu. Zvyk setrval dodnes.
Čtyřlístky pro štěstí
Nabízela by se teorie o tom, že se o spojení čtyřlístků a štěstí začalo mluvit proto, že prostě najít čtyřlístek mezi trojlístky vyžaduje dávku štěstí (a dobrý zrak). Ale pravda je prý jinde a hodně daleko. Když byl Adam s Evou vyhnán z ráje, přinesli si prý odtamtud právě čtyřlístek. Symbolizuje od té doby víru, naději, lásku a štěstí. Toho, kdo ho nosí, chrání navíc před zlem. Dříve se dával též pod práh domu.
Proč ženich nesmí vidět šaty nevěsty?
V dobách, kdy tato pověra zřejmě vznikla, se manželství uzavírala z rozumu, většinou kvůli zmnožení majetku. Sňatky byly domlouvané a nebylo ničím výjimečným, že se novomanželé poprvé viděli až při obřadu. Ne vždy byli logicky pak spokojení. Aby nevěsta neutekla, když by viděla ženicha, který se jí vůbec nelíbí, začala se hlásat tato pověra, která někdy znamenala právě i to, že ženich nejen, že nesmí vidět před svatbou šaty nevěsty, ale ani nevěstu samotnou. Jak víme, v některých částech světa je tento zvyk stále uplatňován. U nás z něj ale zůstala už jen tato pověra.
Nevěsta nesmí půjčovat prstýnek
Staří Římané věřili, že prsteníčkem levé ruky prochází nerv až přímo k srdci. Když je stlačený prstenem, žena nikdy nepřestane milovat člověka, který jí ho dal. Když by prstýnek sundala a někomu půjčila, mohlo by to přinést smůlu, protože by ji to údajně mohlo lákat k nevěře. Čtěte také: Jsem z toho jelen nebo dělám někomu křena? Česká rčení mají zajímavý původ.
