Dům plný harampádí. Jak na člověka, který trpí nadměrným hromaděním věcí?

 Vztahy 
09. března 2019 17:27 / Jitka Holoubková
  0
📷
5 fotografií v galerii
Člověk, který má potřebu hromadit věci, je schopen zaplnit sebevětší prostor Shutterstock
Byt, garáž, půda i sklep, schodiště, balkon, komora, dokonce i zahrada jsou plné různorodých věcí bez ladu a skladu, ale běda, kdybyste se něčeho pokusili zbavit. Váš partner bude reagovat podrážděně, jako byste mu chtěli amputovat ruku. Pokud máte podobnou zkušenost, rádi bychom vás uklidnili a řekli: Nezoufejte, dá se to řešit, poradíme vám fígl.

Bohužel, nic takového od nás tentokrát neuslyšíte. Problém, kterému se lidově říká křečkování či syslení, anglicky hoarding, a odborně se v rozvinuté formě nazývá Diogenův syndrom či syllogomanie, tím problémem v pravém slova smyslu opravdu je. A spíš, než speciální úklidová služba nebo zvětšení bytu, tady může pomoci psychiatr či psycholog. Naneštěstí pro partnery „syslů“ si lidé trpící nadměrným hromaděním věcí svůj problém většinou nepřipustí.

Zatímco proti kunám na půdě, o kterých jsme tu před časem psali, existuje mnoho více či méně osvědčených postupů, proti syslům a křečkům uvězněným v lidském těle, v tom horším případě v těle vašeho partnera, vám už tolik rad neposkytneme. Žádná z těch, které známe nebo jsme dokonce sami vyzkoušeli, není dost účinná. Člověk, který se fixuje na věci, aniž by se o ně staral, používal je nebo měl systém jejich skladování, totiž nesmírně trpí jen při představě, že by o cokoli ze svého vlastnictví měl přijít. A to včetně věcí, které jsou objektivně k ničemu.

Jak to vypadá v reálu? Změť všeho všude

Otevřete partnerovu skříň s oblečením, kam se mu snažíte skládat do úhledných komínků trička, mikiny, kalhoty a na ramínka věšet košile, saka, bundy… a zjistíte, že skříň se opět stala uložištěm všeho, možná i jaderného odpadu. Co konkrétně se tu dá mezi prádlem najít? Knížky, brožury, faktury, chumel dokladů z nákupů, na kterých je ale dávno setřeno, co a za kolik se kdy kde kupovalo. Je tu také hromádka asi třiceti různorodých starých klíčů, mezi nimi mince většiny světových měn, šroubovák, provázky, gumičky, šroubky a matičky, rozličné hadičky, záručák od myčky… Součástky počítačů, staré vstupenky na různé akce, několik vánočních ozdob, pohlednice, kartáček, dvě cestovní pasty, deodoranty, o kterých víte, že je roky nepoužívá, knoflíky, kolíky, hřebíky, prázdné lahvičky od voňavek, bonboniéra, neurčité množství propisek, igelitka se zteřelými čepičkami a ponožkami, které nosil, když mu byly tři měsíce, spacáky včetně těch zničených, cestovní tašky včetně těch, které si nikdo nikdy nikam nevezme, sáčky s kdovíčím, krabičky s kdovíčím, staré časopisy, hrnek a v něm kdovíco, obaly od kdovíčeho a ještě mnoho a mnoho věcí, které jsou součástí kdovíčeho. Obdobnou změť potkáte i v jiných prostorách. Místo, které považuje „sysel“ za své území, totiž nikdy nenechá prázdné.

Další, co je pro tyto křečky typické, je velká neochota zbavovat se starého, obnošeného nebo i zničeného oblečení. A to přesto, že rádi dostávají či si pořizují nové. Výsledek je, jak asi tušíte, opět tristní. Množství hadrů postupně zaplavuje byt. Do šatníku se totiž z důvodů uvedených v předchozím odstavci nemají šanci vejít.

Stejné je to s knihami, nefunkčními přístroji, použitým nábytkem a vlastně čímkoli. Třebaže knihy čte jejich křečkující majitel jen příležitostně, pokud se mu někdo zmíní, že ruší knihovnu po pratetě, že viděl stát u popelnice bednu s knížkami, nebo že má nějaké tituly ve více vydáních, reaguje „křeček“ pohotově. Během chvíle jsou opuštěné věci součástí jeho osobního pokladu. Nevadí, že on sám bude mít už pět stejných knih. Nějaké to místo se pro ně přece musí najít. I kdyby to měl být ten poslední volný kousek podlahy pod postelí v ložnici.

Buďte k „syslům“ nekompromisní

Možná vám už začíná být jasné, že s normálností má toto chování jen málo společného. A říkáte si, že jednou to přece musí dojít i tomu „syslovi“. Nedojde. Tedy, pokud ho ke změně životního stylu nedonutí například odchod partnera, rozsáhlý požár či povodeň, problémy s okolím včetně sousedů, nebo potíže s nadřízenými – jestliže „syslení“ přenáší i na své pracoviště. Proto, jste-li partnerem člověka, který má nutkavou potřebu hromadit věci, nedávejte mu k tomu sami příležitost. Cíleně se vyhýbejte skládkám, důrazně odmítejte nabídky, když vám chce někdo dát něco, co sám vyřadil, případně si chce u vás něco uskladnit, když někdo nabízí něco výhodně, levně, jen za odvoz.

Může jít o nemoc - Diogenův syndrom

Popsané chování může být součástí takzvaného Diogenova syndromu, který ve své patologické podobě vede člověka skutečně k tomu, že si životní prostor zaskládá věcmi, bez ohledu na to, zda je potřebuje, či nikoli. Věcmi, kterých se sám o své vůli nedokáže zbavit, přestože část z nich tvoří objektivně odpad. Takový člověk ztrácí schopnost rozlišovat potřebné od nepotřebného, důležité od nedůležitého, kvalitní od nekvalitního. Zajímá ho jen množství. Někdy postižený začne kromě věcí shromažďovat i opuštěná zvířata. Je přesvědčen, že jim tím pomůže. Protože je ale sám nemocný, nezvládá se o ně starat a zanedbáváním je ve skutečnosti týrá. Sám přitom stále víc pustne na duchu i na těle.

K větám, které jsou pro člověka „syslícího“ typické, patří například: „Může se mi to někdy hodit.“ „Vždyť je škoda to vyhazovat.“ „Teď to sice nepotřebuju, ale co když to budu potřebovat třeba za rok.“ „Nebudu to vyhazovat, vždyť je to vzpomínka – na dětství, na strýce, na tetu, na dědu, na sousedku, na paní učitelku, na kamaráda…“ „Přece to nevyhodím, když je to dárek.“ „Našel jsem to, dostal jsem to, vyhrál jsem to v tombole, tak je to moje a nikdo nemá právo mi to brát.“ Slova „moje“ a „mám“ jsou pro „sysla“ zásadní.

Příčina? Osamělost, úzkost, neschopnost navázat vztah

A tím se dostáváme k podstatě jeho zvláštnosti, případně už nemoci. Vlastněním totiž tito lidé často nahrazují to, co jim chybí či chybělo v mezilidských vztazích. Potřebu fixovat se na věci mívají často lidé osamělí, včetně těch, kdo sice žijí mezi lidmi, ale neumějí s nimi navázat vřelý vztah. Bývají to i lidé, kteří byli jako děti ponecháni sami sobě a neměli dostatek sociálních kontaktů nebo vřelosti a projevené lásky. Další příčinou rozvoje syndromu může být prožitý silný stres, deprivace či neléčená úzkost a pocit ohrožení. O tom, jaké jsou přírodní léky proti úzkosti, se dočtete zde.

Jaká je tedy cesta ze závislosti na věcech a na jejich vlastnění, cesta ke schopnosti rozloučit se s něčím a umět se něčeho vzdát? Důležitá je přitom skutečnost, že problém nepociťují „syslové“, ale jejich blízcí. Právě oni totiž řeší otázku, jak přesvědčit stárnoucího partnera o tom, že když vyhodí své polorozpadlé batolecí ponožky, není to totéž, jako by zabil vlastní matku.

Asi jako u všech podobných poruch chování, platí pro okolí postiženého dvě nejdůležitější rady. Tou první je důslednost. Pokud můžete ovlivnit v konkrétním případě to, zda vám v bytě přibyde harampádí nebo ubyde, trvejte na druhé variantě. Tou další radou je trpělivost. Změnit roky zaběhlé a vžité způsoby uvažování nedokáže člověk ze dne na den. Podporujte svého partnera „sysla“ v tom, aby se dokázal od věcí odpoutat. Ukažte mu, že vztahy jsou mnohem víc, než něco vlastnit.

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Celý svět zasáhla zpráva o rakovině princezny Kate. Její mladší bratr James zveřejnil dojemný vzkaz a...

Styl

Díky mimořádně vysokému množství hořčíku dokáží koupele v epsomské soli ulevit od depresí, bolesti a...

Dům a zahrada

Efektivní úklid v domácnosti se psem: Jak na chlupy, skvrny od bláta, moči či krve