Nejnovější

Jak vybrat oblečení na prvním rande? Díky červené barvě z vás muž nespustí oči

Jíst bonbony a sladkosti po kilech brání svým současným potomkům rodiče stejně, jako bránili rodiče ve své době jim. Přesto čas od času povolí a nějakou sladkost dítěti dopřejí.

Za socialismu byl výběr pro děti v této oblasti poměrně široký. Prodávaly se i některé kousky jednotlivě, a tak - byla-li třeba v okolí školy cukrárna - mohlo si téměř každé dítě už za pár halířů něco sladkého na zub dopřát.

Kremrole, rakvička, punčák a další dortíky 

Laskonka, kremrole, punčák, rakvička se šlehačkou nebo větrník? to byly oblíbené socialistické dezerty. Vpomínáte si ještě na chuť z dětství? Tyto oblíbené retro dezerty, se daly koupit v cukrárně, ale také je často pekly naše maminky a babičky. 

Už za pár haléřů se mls dal pořídit

Stačí připomenout, že balíček bonbonů Lipo stával 0,20 haléřů, lízátko 0,25 haléřů. Za dvacetník se dal pořídit i malý turecký med (v 70. letech), větší stával 0,40 haléřů. Popuární byly ale i šumáky - ty se prodávaly v sáčcích, jednu dobu i v kostkách. I ty stály od 20 do 40 haléřů (v případě těch pevných).

Bohatší děti (s větším kapesným) si mohly koupit velkou roksovou tyčinku, která se většinou nedala najednou sníst - takže se rozlámala na několik dílů a podělily se o ni s kamarády a spolužáky. Stávala jednu korunu československou. To bylo stejně jako rulička cucavých bonbonů. Bývala ve třech variantách: pomerančová, citronová a v podobě hašlerek. Sedmdesát haléřů pak stávala rulička bonbonů Besip (stejné se prodávají dosud). Za "kačku" se dala koupit i kokosová či sojová tyčinka. Psali jsme také: Byli jste dětmi v 70. a 80. letech? Dost možná vám připomeneme, jaké poklady jste měli doma v šuplíku.

Balíček bonbonů už za dvě kačky

V čase, kdy dítko slavilo svátek nebo narozeniny, koupila mu maminka (nebo někdo z rodiny) většinou pro spolužáky pár balíčků bonbonů. Ty se pak rozdaly a všichni byli spokojení. Koneckonců  i pro tehdejší učitele to byl celkem účinný motivační nástroj - desetidekagramový balíček bonbonů totiž stával od dvou do čtyř Kčs.

Pomineme-li sezonu zmrzlin a nanuků, pro děti doby 70. a 80. let byly velmi žádaným zbožím pochopitelně žvýkačky. Nabídce kralovalo Pedro a kulaté barevné žvýkačky. Ty se jednu dobu prodávaly po deseti kusech v různých umělohmotých obalech, které dále mohly sloužit ke hraní - například ve tvaru pendreku nebo kladívka. Tam, kde byly hodné prodavačky, daly se někdy přesvědčit, aby dítku, které nemělo na to si koupit celé balení žvýkaček (10 Kčs), obal-hračku daly, i když si koupilo třeba jen jednu kuličku. 

Cigaretové žvýkačky

Na trhu však už byly v té době i peprmintové a někdy i ovocné plátkové žvýkačky, sem tam i jiné druhy. V 80. letech přibyly hlavně žvýkačky Bajo, které měly pod obalem obrázky, podobně jako nedostatkové žvýkačky ze Západu (s Donaldem a Mickey Mausem). Zvláštností, ovšem spíše pro dospělé, pak byla žvýkačka Sevak. Čtěte také: Legendární sovětská čokoláda: Příběh holčičky v hedvábném šátku, která okouzlila i Československo.

Jednalo se totiž o žvýkačku s biologickou složkou - lyzátem. Výroba byla prováděna ve spolupráci s Ústavem sér a očkovacích látek v Praze. Závod Velim vyráběl žvýkačkovou hmotu, lyzátovou složku vyrobili a osobně dávkovali pracovníci ÚSOL. Zkoušky začaly v roce 1967 a po roce a půl došlo k její výrobě kompletně v závodě VELIM. ÚSOL prováděl pouze distribuci. Od ledna 1981 závod Velim převzal veškerou agendu žvýkačky Sevak. Těchto žvýkaček se vyrábělo ročně 40 až 60 tun. Pravdou však je, že šlo o žvýkačku, která děti příliš ke koupi nelákala. Čtěte také: V tomhle se vozily Husákovy děti. Který kočárek byl tehdy nejoblíbenější?

Podstatně víc byly pro tehdější dítka žvýkačky, které se občas objevily na trhu v krabičkách velmi podobným těm cigaretovým. A i žvýkačky v nich měly tvar a balení jako cigarety. Lákalo to kluky i holky, aby pořádně pozlobili rodiče či prarodiče tím, že se kolem nich prošli s "cigaretou" v puse. 

Vlnky, Sportky, Svěženky či oplatky Dukla

Stejně jako dnešní děti měla i generace jejich rodičů v oblibě sušenky, oplatky a čokolády. V obchodech jich bylo dostatečné množství, cenově se všechny produkty pohybovaly většinou velice podobně, a tak dítě školou povinné vědělo, co přesně si může koupit, když má v peněžence pětikorunu, jak se může rozšoupnout s desetikačkou, ale i s několika haléři. Bylo jasné, že stejně toho nakoupí v Praze jako u babičky na vesnici.

A co vy? Co bylo vaším favoritem v mlsání? Našli jste to v naší fotogalerii? Psali jsme také: Sázka na kluka v sombreru výrobci vyšla. Znáte příběh legendární československé žvýkačky?