Za samomluvou může stát závažná duševní porucha
Důležité je však sledovat zda ten, kdo k sobě mluví, o tom vůbec ví. Pokud ano, o nic nejde. Pokud ne, může to značit vážnou duševní chorobu, se kterou si není radno zahrávat.
Důvod samomluvy
Proč k sobě vlastně člověk mluví? Podle odborníků mohou lidé „přemýšlet nahlas“ například z toho důvodu, že si jen třeba potřebují utřídit své myšlenky a samomluva je způsob, jak toho docílit. Díky hlasité samomluvě prý podle odborníků nejen lépe organizujete vaše myšlení, ale také lépe soustředíte pozornost a lépe se koncentrujete. Potřeba samomluvy vzniká již od dětství, kdy ji člověk začíná využívat. Taktéž v dospělosti umožňuje osvětlit a realizovat rozhodnutí a dosáhnout některých cílů, a to především při činnostech vyžadujících pozornost či přesnost.
Znáte ty chvíle, když se vaší hlavou promítá tisíce myšlenek najednou? I mluvení k sobě v duchu je u lidí velmi časté, prý jím lidé tráví až čtvrtinu času toho, kdy jsou vzhůru. Na utřiďování si myšlenek nahlas tedy není nic zlého. Vždyť mluvení nahlas pomáhá například i při učení, jen si vzpomeňte, jak jste se také ve škole učili čtením nahlas a mnohým tato metoda pomáhala. Samomluvu ale můžete vidět i jinde, například také při uvolňování emocí, mezi lidmi je častá třeba během řízení dopravního prostředku, kdy daný jedinec nadává ostatním řidičům. Tyto projevy však mizí zvýšením sociálního kontaktu.
Samomluva ale neslouží jen lidem, kteří si srovnávají myšlení, používají ji také hodně osamělí lidé. Je to tím, že každý člověk je společenský tvor a když má nedostatek sociálních kontaktů, začne si to vynahrazovat právě samomluvou. Vždyť to znáte, jistě jste již potkali někoho, kdo si povídá sám se sebou a dost možná to bylo právě kvůli samotě daného jedince. Samomluva však prý podle odborníků osamoceným lidem nepomůže, naopak si budou připadat více sami.
Kdy zpozornět?
Samomluva je tedy pozorovatelná při soustředění, řešení problémů, uvolnění emocí či při nedostatku sociálního kontaktu. Podle odborníků občasná samomluva není vada a ve většině případů si lidé samomluvu i tiché rozhovory se sebou samým tzv. „v hlavě“ uvědomují a pak to problém není. Jak se tedy projeví případný problém? Tehdy, když k sobě někdo mluví nahlas, aniž by o tom věděl. Pak to totiž může značit příznak vážného psychického onemocnění, a to například schizofrenii, demenci, autismus či Tourretův syndrom.
Například podle Sigmunda Freuda samomluva vzniká z toho důvodu, že uvnitř člověka je několik vrstev, samomluva prý představuje jakýsi dialog s různými dimenzemi naší osobnosti. Podle odborníků je v psychiatrii samomluva jedním z prvních izolovaných projevů schizofrenie a některých psychóz. Za odchylku od přirozené samomluvy lze považovat samomluvu, jež doprovází různé mentální (duševní) poruchy.
Projevy jednotlivých nemocí
Schizofrenie
Schizofrenie je považována za nejzávažnější duševní onemocnění, neboť postihuje více psychických funkcí zároveň. Je charakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Schizofrenik není schopen správně vnímat realitu. A jaké jsou její příznaky? Nejběžněji se projevuje halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy, depresí, apatií (tj. netečnost a rezignace) a kognitivní dysfunkcí (tj. poruchy poznávacích funkcí jako je vnímání, paměť, pozornost, učení, schopnost soustředění, rychlost zpracování informace). Jedinec také může trpět samomluvou a zmatenou řečí či myšlením. Důležité je toto onemocnění zachytit včas, neboť pokud je odhaleno a léčeno, může postižená osoba žít plnohodnotný život.
Demence
Demence je závažné onemocnění poškozující kognitivní (poznávací) funkce mozku, při němž později dochází ke zhoršování a následnému poškození oblastí chování, vnímání, emotivity a řeči. Postupně se oslabí řečové schopnosti, které způsobí, že si jedinec například špatně vybavuje slova, má nesmysluplnou řeč či trpí samomluvou. Jaké má nemoc příznaky? U jedince se projeví progresivním zhoršováním rozumových schopností a změnami osobnosti. Bývá postižena nejprve krátkodobá, a poté i dlouhodobá paměť, dále je porušen úsudek, časoprostorová orientace, pozornost, schopnost komunikace, abstraktní myšlení a rozpoznávací funkce. I zde platí, že čím dříve se s léčbou začne, tím lepší bývá prognóza.
Autismus
Pro autismus jsou typické abnormální sociální interakce a stereotypní chování. Člověk trpící autismem má narušenou schopnost komunikace, užívá stejná slova nebo vytváří novotvary. Projevem autismu je ale také samomluva, která je patrná například při uklidňování se či při přípravě rozhovorů s jinými osobami.
Tourretův syndrom
Jedná se o vrozené neuropsychiatrické onemocnění charakterizované pohybovými tiky a zvukovými tiky jako například vykřikování různých slov či vulgarismů. Tiky jsou často doprovázeny ještě dalšími poruchami chování.
Závěr
Když si k sobě sem tam prohodíte pár vět, tedy mluvíte sami k sobě, nemusíte se hned obávat toho, že byste trpěli schizofrenií či jiným onemocněním. Samomluva je u lidí běžná. Ale pokud by vás vaše okolí upozornilo, že k sobě mluvíte a vy byste o tom nevěděli, pak neváhejte co nejdříve vyhledat lékaře. Rovněž i vy zpozorněte, pokud byste ve svém okolí pozorovali někoho, kdo k sobě mluví neustále a ani to o tom neví. Čtěte dál: Porovnání koronaviru s ostatními vážnými onemocněními po stránce nakažlivosti a smrtnosti.