Jak nám mohou běžné tampony a vložky uškodit
Co když mohou mít právě tyto běžně používané pomůcky podíl na vašich gynekologických obtížích či na jiných a vážnějších zdravotních problémech?
Co vadí?
Snad každá žena již někdy měla nepříjemné vaginální mykózy, které bohužel patří mezi běžné gynekologické potíže. Tyto problémy může mít na svědomí hned vícero faktorů, podle tvrzení odborníků však může být příčina těchto obtíží například také používáním nevhodných hygienických pomůcek, jako jsou klasické tampony a vložky. To ale není vše, vaginální mykózy jsou totiž to nejmenší, co vám tyto běžné pomůcky mohou dlouhodobým používáním způsobit. Do vašeho těla se totiž mohou používáním některých menstruačních pomůcek dostat i určité škodlivé látky, které by mohly ohrozit vaše zdraví. Pro zdraví ženy tedy může být výběr intimních hygienických potřeb mimořádně důležitý, protože ženské sliznice jsou z pohledu vstřebávání látek extrémně citlivé a dokáží snadno absorbovat větší množství chemikálií než pokožka vašeho zbylého těla. Je tedy na místě dbát hlavně na kvalitu složení a nezávadnost materiálů vložek a tamponů, které často používáte.
Co vše jste možná o klasických tamponem a vložkách nevěděli?
1) Syntetické a polosyntetické materiály
Co přesně na běžných tamponech a vložkách může vašemu tělu vadit? Problém tkví hlavně ve výrobě. Pokud se totiž domníváte, že se klasické vložky a tampony vyrábí především z bavlny (ale i ta má bohužel své nevýhody), není tomu tak. Hlavní součástí těchto běžných menstruačních pomůcek jsou většinou syntetické či polosyntetické materiály, jako je například rayon neboli viskóza, což je vlákno z čištěné celulózy. Zajímavostí je, že zvýšený výskyt syndromu toxického šoku neboli TSS je spojován právě se začátkem používání syntetických vložek a tamponů s nejvyšší savostí. Syntetické materiály mají obecně vyšší absorpční schopnost, tím tvoří perfektní prostředí pro vznik velkého množství toxinů, které pak mohou být snadno vstřebatelné ženskými sliznicemi. Sice dodnes nebyla přímá souvislost syntetických vláken s TSS jasně prokázána, ale přesto není dobré tento fakt podceňovat, neboť se i dodnes rayon v běžných tamponech a vložkách stále používá. Vlákna rayonu se prý mohou v případě tamponů uvolnit a zůstat v pochvě, kde mohou zapříčinit záněty či alergické reakce.
2) Bavlna s pesticidy a herbicidy
Bavlna je obsažena v některých běžných vložkách a tamponech. Problémem je, že bavlník patří mezi nejsprejovanější plodiny na světě vůbec, běžně pěstovaná bavlna prý podle dat spotřebuje zhruba 25 % všech insekticidů a 10 % všech herbicidů vyrobených na světě. Přítomnost pesticidů a herbicidů v tamponech byla mimo jiné potvrzena i průzkumem od organizace Naturally Savvy, která v roce 2013 otestovala vzorky tamponů od jedné značky. Ve zkoumaných tamponech byly nalezeny zbytky pesticidů a herbicidů, mezi nimiž byly i některé, které jsou označovány jako možné karcinogeny a endokrinní disruptory (tj. látky ovlivňující funkci hormonálního systému). Jejich množství bylo sice velmi malé, ale rovnováhu uvnitř ženských pohlavních orgánů to narušit může, neboť ženské sliznice jsou nesmírně citlivé.
Příkladem škodlivé látky může být glyfosát, který je hlavní účinnou látkou celosvětově nejpoužívanějšího herbicidu značky Roundup od firmy Monsanto sloužící jako vysoce účinný přípravek na hubení plevele. Hojně se používá při pěstování modifikovaných plodin, což je i většina bavlny, která může být přítomna v některých běžných vložkách a tamponech. Řada studií poukazuje na to, že glyfosát se vsakuje do půdy a při různých testováních navíc byly jeho zbytky objeveny například také ve vodách, v potravinách či právě v dámských tamponech. Výzkumů na toto téma bohužel příliš mnoho provedeno nebylo. Bezesporu záleží na tom, z jakých zdrojů bavlna pochází, zda je chemicky ošetřená či geneticky modifikovaná. Otázkou je, jakou bavlnu výrobci intimních hygienických pomůcek zvolí, a to se pak může odrazit na vašem zdraví.
3) Chlór a dioxiny
Věděli jste, že klasické tampony a vložky mohou obsahovat také chlór? Celulóza, bavlna a další materiály používané v intimních hygienických potřebách se totiž většinou při výrobě ošetřují chlórem, kterým se tyto materiály bělí. Může to znít nevinně, ale právě z chlóru vznikají další potenciálně škodlivé látky. Například výskyt dioxinů souvisí s výrobou chlóru. Výzkumy ukázaly, že obsah dioxinu v životním prostředí sice klesá, ale zamoření a přítomnost v lidském organismu stále existuje. Podle odborníků zaručenou cestou k nezdraví je právě zejména denní používání ,,intimek“ s igelitem obohaceným běleným chlórem a parfémy.
To, kolik je chlóru v materiálu, záleží hlavně na tom, jaká metoda bělení chlórem je pro ošetřování tamponů a vložek používána. Dnes prý většina výrobců používá takzvané bělení s elementárním obsahem chlóru (ECF), které sice z velké části redukuje množství sloučenin chlóru uvolněných do prostředí a snižuje tak vznik dioxinů, ale i tak není zcela bez chlóru. Kontaminování běžných vložek a tamponů dioxiny je zde tedy velice malé, ale i krátkodobé vystavení velmi malému množství těchto sloučenin může ohrožovat zdraví, konkrétně mohou dioxiny způsobit otravu, poškození kůže a jater. Při dlouhodobém vystavení pak mohou poškodit reprodukční systém, imunitní systém, jejich chronický příjem je pak dokonce spojován s výskytem rakoviny.
Nicméně ke kontaminaci klasických vložek a tamponů dioxiny přispívá také fakt, že v provozech, které dříve používaly metodu bělení plynným chlórem (tato metoda byla kvůli zdraví škodlivým dioxinům v 90. letech zakázána v Evropě a Severní Americe), při níž vznikalo velké množství toxických dioxinů, mohou tyto látky kvůli jejich obtížné rozložitelnosti přetrvávat dodnes. Pak existuje sice ještě třetí metoda bělení, a tou je takzvané bělení zcela bez chlóru (TCF). Zde jsou využívána bezchlorová bělicí činidla, a proto materiály neobsahují ani stopové množství chlóru, a tudíž neškodí zdraví, ale tato metoda je poměrně drahá a záleží jen na výrobci, čím pomůcky vybělí… Tuto metodu spíše používají výrobci organických potřeb pro intimní hygienu, kteří garantují BIO kvalitu hygienických pomůcek.
4) Plast ve vložkách a tamponech
Dalším problémem klasických vložek a tamponů s aplikátorem je to, že obsahují plast a kvůli tomu, že neexistuje povinnost výrobců uvádět složení na hygienických pomůckách, je těžké zjistit, o který přesný typ plastů jde. Většinou se zde však bude nejspíše využívat měkčený polyvinylchlorid (PVC), polyetylentereftalát (PET) či polyester s polyuretanovým zátěrem (PUL). Ať už je použit jakýkoli druh plastu, působí ve vložkách plasty tak, že brání přirozené cirkulaci vzduchu a následkem toho se zvyšuje vlhko a teplo. Přesně takové prostředí pak přeje množení škodlivých bakterií. Plasty vám však mohou uškodit ještě více, a to kvůli látkám, které mohou obsahovat. O které jde? Mohou v sobě mít škodlivé ftaláty, které negativně ovlivňují hormonální a reprodukční systém, anebo také BPA (Bisfenol-A), ten zase může narušit hormonální rovnováhu, způsobit neplodnost, poškodit endokrinní systém, napáchat problémy s krevním oběhem či dokonce vyvolávat rakovinu.
5) Parfemace, barviva, superabsorbenty
Některé potřeby intimní hygieny jsou obohacovány ještě dalšími látkami. Vložky a tampony mohou být také parfémované pro neutralizaci zápachu, dále s přídavkem absorpčních pudrů pro účinnější zadržování tekutiny nebo dokonce mohou obsahovat i barviva, aby pro zákazníka vypadaly lépe. Spotřebitel však ani zde nemá šanci dozvědět se konkrétní složení parfemace, barviv či absorpčních pudrů. Co je ale dobré vědět, je fakt, že některé z nejčastěji používaných látek jsou zdraví škodlivé. Například absorpční látky mohou narušit přirozené pH a způsobit podráždění pokožky či sliznice. Velké množství syntetických vůní je pak spojováno nejen s alergiemi a podrážděním kůže, ale také s narušením funkce hormonálního systému či dokonce s rakovinou. Všechny tyto složky tedy mohou na ženu a její zdraví působit velmi negativně.
Je třeba se bát?
Podle výzkumu se do ženského těla může z kosmetiky a hygienických potřeb dostat až 60 % škodlivých látek v závislosti na typu pokožky nebo sliznice. Používání některých klasických tamponů a vložek tedy nemusí být jednoznačně zdravotně nezávadné, jak se může zdát. Zvláště, pakliže obsahují bavlnu a spolu s ní herbicidy, chlór s dioxiny, syntetické či polosyntetické materiály, plast, parfemaci, barviva či absorpční pudry. Podle jednoho z českých výrobců prý skoro všichni výrobci vložek používají pro vložky jako absorpční jádro celulózu namísto bavlny, takže podle něj vložky nemohou obsahovat pesticidy. Většina výrobců v Evropě pak prý k bělení používá takzvanou metodu ECF celulózu s elementárním obsahem chlóru, který je prý pro lidské zdraví zcela neškodný, takovéto celulózy jsou testovány a vyhovují i pro styk se sliznicemi. Kde je pravda, se ale asi lze jen dohadovat.
Co dělat?
Hlavní problém vězí v tom, že na rozdíl od výrobců potravin a kosmetiky nemusejí výrobci intimních hygienických potřeb zkrátka na obalech uvádět přesné složení výrobku či informaci o tom, jak byl daný výrobek bělený. Legislativa je v této oblasti velmi nedostatečná a u hygienických pomůcek se pak tedy nelze řídit ani složením, bohužel. V případě častých gynekologických potíží je nejlepší poradit se s vaším gynekologem. Každopádně vždy raději sáhněte po vložkách a tamponech, které nejsou bělené chlórem a které jsou vyrobené pouze ze 100% bavlny, nejlépe v bio kvalitě. Záruku kvality dává například přísná certifikace Soil Association. Existují i zdravější a ekologičtější menstruační pomůcky.
