Děti a domácí práce. Kdy začít a jak na to.
Děti bychom už odmalička měli zvykat na to, že doma mají také povinnosti. Zpočátku to stojí rodiče víc času a úsilí, ale postupně se výsledky dostaví.
Jestliže totiž dítě musí nějaké domácí práce vykonávat, zjistí, jakou námahu je třeba na ně vynaložit. Uvědomí si také, proč je třeba je udělat a navíc v něm tato činnost podporuje např. vytrvalost, trpělivost, odpovědnost, vědomí povinnosti a snahu překonávat překážky.
Kdy je ten správný čas?
Pomáhání je dětem blízké odjakživa. Sotva se naučí chodit a mluvit, už chtějí pomáhat s úklidem nebo vařením. Ve skutečnosti jejich pomáhání znamená „já budu s mámou dělat to, co ona“. Jde o hravé vytváření dovedností, pěstují se zájmy a v neposlední řadě se buduje pocit užitečnosti. Ten bychom s postupným zráním dítěte měli podporovat domácími pracemi, jimiž rodiče vkládají do dítěte důvěru (v rámci jeho možností), že práci vykoná.
„Pro děti je určitě dobré, když mají doma nějaké povinnosti. Cítí se tím důležité, rozvíjí se u nich pocit sounáležitosti s rodinou, zodpovědnost, schopnost plánovat čas,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká. „Důležité ovšem je, abychom děti nepřetížili, aby jejich povinnosti byly přiměřené věku, schopnostem a aktuální situaci. Čím dál důležitější je pak i to, že nám dospělým se uleví, proto může být pomoc dětí staršího školního věku v domácnosti významná. A my můžeme získaný čas věnovat dětem.“
Vhodná doba k přidělení domácích povinností je v podstatě ta předškolní, avšak i batolata mohou pod vedením rodičů „vykonávat svoji práci“, například při zametání drobečků. Podle psycholožky Pavly Koucké mohou mít své opravdové povinnosti již i tříleté děti. „Nejdříve se však jedná o jejich vlastní záležitosti – uklidit hračku, s níž už si nehraju, srovnat si oblečení... Později děti přibírají i činnosti ‚pro blaho celku‘, například připravit talíře na stůl.
Děti školního věku by pak už nějaké povinnosti určitě mít měly.“ Důležité přitom není ani množství povinností, ani samotný druh práce, ale povinnost sama. Ta dítě přirozeně vtahuje do života a ukazuje mu, že zvládat praktický život znamená „umět se o sebe postarat, až budu velký, a počítat s tím, že když nenaskládám špinavé nádobí do myčky, nebudu mít z čeho jíst“.
Vydržet, neodradit, chválit
Téhle chuti do práce je třeba využít – později už to totiž půjde mnohem hůř. Samozřejmě, že ze začátku vám bude „pomoc“ dítěte spíš přidělávat práci a zdržovat. Je pomalé, často něco zkazí, musíte na něj pořád dohlížet. Sami byste to už měli hotové třikrát! Pro některé výkonné maminky-perfekcionistky je to hotové utrpení. Přesto stojí za to vydržet a neodhánět potomka se slovy: „Uhni, ty nemehlo, udělám to radši sama!“
Pokud se něco nepovede, nehubujte ho, ale napravte to společně – vysvětlete, kde se stala chyba a jak se jí příště vyhnout („vidíš, je potřeba si do konvičky dát méně vody, aby tekla jen tam, kde má“). A nikdy ho nezapomeňte pochválit. Práce v domácnosti se pro něj stane samozřejmostí a jednou bude rychlejší a šikovnější než vy.
Dětem za pomoc neplaťte
Zapojit děti do domácích prací je podle odborníků zcela v pořádku – samozřejmě úměrně jejich věku. Co ale dobré není a je spíše cestou do pekla, je dětem za drobnou pomoc v domácnosti platit. Podle průzkumů to dělá každý osmý rodič a svým potomkům tím rozhodně neprospěje. Nejen, že je tak dobře nepřipraví na budoucí život, ale ještě z nich vychovává malé »vydřiduchy«, kteří pak bez úplaty doma ani nehnou prstem.
