Piercing je módním trendem už tisíce let
Piercing je dnes spíše otázkou módy, životního stylu nebo vymezení se vůči konformní společnosti. Dříve ale měl piercing hlubší význam - buď se stával součástí náboženských obřadů, nebo byl známkou postavení ve společnosti a měl tedy význam sociální. Každopádně je zdobení těla piercingem přirozenou součástí života mnohých přírodních národů. Jeho historie sahá ještě dál než historie tetování. Piercing měl v životech lidí často zásadní význam a nikdy neznamenal jen prostou ozdobu nebo způsob projevu revolty.
Piercing z pohledu historie
Piercing se v dávných dobách vyskytoval snad ve všech koutech světa, odpovídají tomu alespoň archeologické nálezy. Lze ho najít v různých kulturách od původních obyvatel Ameriky (Indiánů), přes domorodé Afričany, starověký Řím či Indii. Například piercing nosu byl poprvé zjištěn před 4 000 lety na Středním východě. Tam velikost kroužku v nose vyjadřovala bohatství rodiny.
Piercing se často objevoval u Beduínů nebo u kočovných kmenů Berberů. Na Borneu byl piercing aplikován jako symbol dospělosti. Piercing jazyka znali i Mayové a Aztékové. Propichování jazyka zde bylo prováděno za účelem komunikace s Bohy. Sloužil k náboženským rituálům šamanů. Africkým dívkám byla perforována dírka ve rtu, postupně roztahována až do obřích rozměrů, do té doby, než bylo na toto místo možné vložit velké hliněné destičky. To znamenalo, že je žena připravena na vdávání. Ale piercing najdeme třeba i u domorodců na Aljašce. Někde sloužil k obřadům, jinde sloužil k vábení opačného pohlaví.
V období říše Římské byl piercing znamením luxusu a bohatství, tedy lepšího postavení ve společnosti. Ve viktoriánské Anglii lékaři doporučovali propichování bradavek z praktického důvodu. Bradavky se zvětšily a měly tak usnadnit pozdější kojení. Jeden speciální piercing má název princ Albert, po manželovi královny Viktorie. Tento piercing spočíval v propíchnutí penisu, kdy muži ve vysokých společenských vrstvách si do něj nechávali zasadit ocelový kroužek. Penis zavěsili pomocí kroužku na jakýsi háček, který byl umístěn na vnitřní straně kalhot. Mělo se tak zamezit vzniku viditelné boule, která byla ve společnosti nežádoucí. Tato legenda je pravděpodobně smyšlená, ale uchytila se natolik, že se s ní jako historickým faktem dodnes setkáte i v oficiálních materiálech.
Naopak ve starém Řecku byl piercing považován za symbol barbarství a jeho nositelé dostávali dokonce pokuty.
V západních kulturách byl piercing na ústupu, až téměř zcela vymizel. Ale po ukončení druhé světové války začalo piercing znovu propagovat hnutí hippies a později se rozmohl i mezi vyznavači punku, kteří piercing v 70. letech přijali jako symbol vzpoury proti konzervativním hodnotám. Hudební kapely se zasloužily v naší moderní společnosti o popularizaci tohoto druhu zdobení. Zpočátku byl postoj k piercingu v Evropě poměrně negativní a jednoznačně patřil k lidem stojícím na okraji společnosti. I to se ale postupem času začalo měnit.
Vývoj materiálu pro piercing
V dobách dávno minulých se šperky vyráběly ze želvích krunýřů, mušlí, slonoviny, zvířecích kostí nebo zubů. Pro piercing se hojně používalo také dřevo. Až později s vývojem lidské společnosti se začaly používat slitiny kovů, i zlata a stříbra.
V současné době je kladen důraz především na to, aby materiály byly zdravotně co nejméně závadné a aby nevyvolávaly alergie nebo nezpůsobovaly záněty kůže. Proto se dnes používá nejčastěji chirurgická ocel nebo titan. Titan neobsahuje nikl, který může způsobit alergické reakce a kůže kolem šperku se dobře hojí. Lidé s alergií na kovy mohou využít šperků vyrobených z bioplastu. Vhodným kovem je i zlato, které je ovšem drahé a není příliš populární. Stříbro se nepoužívá dnes prakticky vůbec, protože tento kov oxiduje a způsobuje v ráně špatně se hojící zánět.
Význam piercingu v dnešní době
Dnes patří piercing k poměrně hojně se vyskytující ozdobě těla. Nicméně převážná většina nositelů piercingu si s tímto druhem zdobení nespojuje žádný hlubší význam. Obecně je piercing v naší společnosti jednoduše tolerován. Ti, kdo piercing nosí, jej nosí nejčastěji proto, aby se nějak odlišili, aby vystoupili z šedého konformního davu, aby šokovali nebo aby zvýšili svou sexuální přitažlivost. Mnoha lidem se piercing líbí, mnoha lidem zase ne. Dnes je piercing ponejvíce záležitostí vkusu. Na rozdíl od tetování jej ale lze daleko snáze odstranit. Naše společnost sice proti tomuto způsobu zdobení těla v zásadě nic nenamítá, ovšem jsou například profesní pozice, kde nošení piercingu nebo tetování nebude příliš žádoucí, neboť řada vedoucích pracovníků a majitelů společností stále zastává názor, že piercing patří především k mládí a rebelství a nehodí se do daného "dress code".
Rizika piercingu
Propíchnutí jakékoliv části těla je vždy riziko.
Infekce
Infekce je nejčastější vedlejší účinek piercingu. Bakterie a viry mohou snadno vstoupit do těla přes čerstvou ránu.
Ztráta citlivosti
Například u propichování bradavek se může vyskytnout necitlivost a bohužel, ztuhnutí bradavky může být trvalý stav a člověk tím přijde o ztrátu citlivosti.
Péče po aplikaci piercingu
Místo se šperkem je možno běžně omývat. Zpočátku je lepší sprchování než koupel ve vaně. Do plného zhojení se nedoporučuje koupání v bazénu či v přírodě. Aplikací masti s antibiotikem nebo dezinfekce dvakrát denně se snižuje pravděpodobnost hnisání. Piercing bývá plně zhojen po šesti týdnech. U aplikací do jazyka je vhodné po několik dní ústa po jídle vypláchnout heřmánkem či ústní vodou.
