Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Možná, že to také tak doma máte. Žijete vedle sebe, ale ani jeden druhého nepohladíte, nepovídáte si spolu a už vůbec spolu ani nespíte. Právě to už může být znakem sexuální anorexie. Jde totiž o poruchu schopnosti sdílet intimní prožitky s blízkým člověkem. Ale dá se s tím bojovat.

Je nechuť na sex normální?

Asi každý z nás má občas chvíle, kdy nemá chuť na intimní záležitosti se svým partnerem. Za tím může stát únava, vystresovaní nebo se prostě necítíte sexy a přitažliví, ale naopak jste oteklí, přejedení a nadmutí. Nebo jste naštvaní na partnera.

Kdy jde o sexuální anorexii

Za sexuální anorexií stojí odpor k intimnostem, který vede k úplnému odmítání sexu. Sexuální anorektikové tak často nemyslí na nic jiného než na způsoby, jak se čemukoli spojenému se sexem vyhnout. Není tak negativně ovlivněn jen jejich intimní život, ale také mnohdy tato posedlost zasahuje do práce, rodiny, přátel, koníčků a narušuje jinak normální život. Tito lidé také velmi často pociťují stud, mají nízké sebevědomí, nenávidí sebe sami, své tělo. Velmi často jsou tito lidé perfekcionisty, kteří se bojí udělat jakoukoli chybu.

Kde se stala chyba

Za sexuální anorexií, kdy člověk úplně odmítá sex, mohou stát velmi rozmanité důvody. Jednou z možných příčin je nedostatek sebeúcty či konfliktní situace mezi partnery, ale i sexuální násilí prožité v minulosti. V úvahu rovněž připadá role velmi přísné výchovy, která může vytvořit zcela zkreslenou představu o sexu. Podle výzkumů trpí i touto poruchou nejčastěji ženy, ale výjimkou nejsou ani muži. A i když u sexuální anorexie nehrozí smrt jako v případě té mentální, velmi často vede ke ztrátě partnera a podstatné součásti vlastní existence.

Hlavně překonat strach z intimity

Ani sexuální anorektici si nedokáží pomoci sami a musejí chodit na terapie, stejně jako lidé, kteří trpí podobnými poruchami, například drunkorektici či bigorektici. Více o těchto poruchách jsme psali zde. U všech poruch je léčba poměrně složitá a zdlouhavá. Sexuálního anorektika čeká nejenom sezení s terapeutem, ale musí se postupně vystavovat stimulům, z nichž má obavy. Léčba se totiž nezaměřuje jenom na sexuální problémy, ale také na vše, co s tím souvisí, jako je strach ze sblížení a tělesné blízkosti, pocit zranitelnosti. Jejím cílem musí být překonání strachu ze sexuality, ale především z mezilidských vztahů, které slouží k tomu, aby člověk mohl vést uspokojivý osobní život.