Sabina (50): Kvůli bývalé spolužačce jsem přišla o životní lásku i majetek
Naše čtenářka se se svým mužem poznala v poměrně brzkém věku, kdy ještě oba studovali. Tehdy byl jejich vztah samozřejmě čistě přátelský, ale Sabina se zamilovala – jak říká – okamžitě. Sympatie byly vzájemné a o pár let později v závěrečném ročníku spolu začali chodit.
„Narozdíl od většiny žen, které se kolem motaly, jsem se o něj nezajímala kvůli postavení nebo penězům, vždycky jsem upřímně milovala Andrého smysl pro humor. Ač jsem věděla, že se přistěhoval ze zahraničí a jeho rodina na tom není vůbec špatně, nebylo mou prioritou nabrnknout si co nejbohatšího chlapa. Věřila jsem, že je to moje životní láska a vybrala bych si ho, i kdyby měl obě kapsy děravé,“ popisuje Sabina.
„Rok se s rokem sešel a my se vzali. Abychom spolu mohli bydlet, pořídili jsme si společně dům. Jak už jsem říkala, nebyla jsem žádná zlatokopka, a tak přestože ho platili Andrého rodiče, kteří měli peněz fůru, já se rozhodla mu jej splácet s tím, že na mě polovinu přepíše. Bylo to v podstatě jako platit hypotéku, jen peníze šly do kapsy mého drahého muže. Na výbavě domu jsme se podíleli oba a dělali z něj nádherné místo, kde jsme později vychovávali naše dvě děti,“ vzpomíná Sabina s radostí na pozitivní období.
Pak ale přišly těžké časy, protože když děti odrostly a Sabina se těšila na společně strávené stáří, zbyly jí nakonec jen oči pro pláč. „Hroutit se to začalo kvůli úplné hlouposti. Naše stará třída uspořádala a my se rozhodli tam přijet. Byla to už věčnost, co jsme se neviděli a já do dneška lituji, že jsem to tak nenechala. Neměli jsme tam tehdy vůbec jezdit a jsem si jistá, že by dneska vše bylo naprosto jinak. Na srazu byla totiž i jedna ze spolužaček, které po Andrém pálily už na gymplu. Jak jsme se tam dozvěděli, zrovna nedávno ji opustil manžel. Na společné akci se trochu připila a pořád tam dolézala za tím mým. Ač jsem si myslela, že ho to vůbec nezajímá, opak byl pravdou. Vlichotila se mu a nedala si pokoj. Nakonec mu nechala i telefonní číslo a André mi slíbil, že jí na něj rozhodně nezavolá. Svému muži jsem bezmezně věřila, navíc ta bývalá spolužačka dávno žila v jiném městě, a tak jsem si nedělala příliš velkou hlavu,“ vypráví Sabina. Dělat si ji ale určitě měla, protože jak se ukázalo, její muž byl záhy pozván na pracovní cestu, ona to ale tak úplně pracovní vlastně nebyla.
„Utekl mi za ní. Bylo to hrozné, ponižující, ale ta megera mi ho prostě odloudila a přiměla, aby si udělali společný tajný výlet. Už tehdy se mě zmocnil nepříjemný pocit, že nemůžu vyhrát, ale nevzdávala jsem to. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že mě manžel neopustí po tolika letech společného spokojeného soužití. Chtěla jsem věřit, že je to jen chvilková slabost, která ho přejde. Ona si ho ale omotala kolem prstu,“ popisuje, jak se jejich společný vztah pomalu ztrácel v nenávratnu.
„Když se muž vrátil, předstírala jsem, že nic netuším. Myslím, že on dobře věděl, že to jen předstírám, ale nehodlala jsem dělat scény. To, co jsem chtěla, bylo dát mu pevné místo, kam se vrátit, domov, kde mu bude dobře a připomenout, proč si kdysi vybral právě mě. Zpočátku jsem měla pocit, že to zafungovalo. Nejenže doma vypadal spokojený a všechno probíhalo jako dřív, ale ani se nezmiňoval o nějakých dalších cestách nebo kontaktu s naší někdejší spolužačkou. O dva měsíce později však přišla rána. Zjistila jsem, že ona už několik týdnů bydlí zpět ve městě. Tím se moje naděje velmi rychle ztrácely. Jelikož jsme spolu byli nespočet let, tak za tu dobu navíc šel nějaký přepis majetku zcela stranou. Přestože jsem zaplatila víc než třetinu našeho domu, stále jej měl na sebe napsán André. To jsem si ale uvědomila, až když šlo opravdu do tuhého," zmiňuje se o jejich majetkových poměrech.
„Že je zle a zavírání očí před tímto problémem nepomůže, jsem mi došlo, když k nám dotyčná přijela na návštěvu. Chovala se ovšem jako doma a neskrývaně se předváděla jako jeho nová partnerka. Tehdy také došlo k první a poslední konfrontaci. Narovinu se mě zeptala, jak dlouho ještě hodlám v domě zůstat. Jelikož mám nějakou důstojnost, řekla jsem svému muži, že žádost o rozvod podám sama a odjela k dceři, která mi naštěstí pomohla a nechala mě i s věcmi prozatím u sebe. Proplakala jsem dny a je to rozhodně ta nejhorší porážka v mém životě. Nestydatá ženská se rozvaluje v mém domě s mužem, o kterého jsem se roky starala a na svět s ním přivedla dvě nádherné děti,“ popisuje své žalostné pocity Sabina. Jelikož dům jim koupili Andrého rodiče a přepsali na něj jako dar, nemá zřejmě žádný nárok na vypořádání, doufá tedy, že v jejím muži zůstala špetka důstojnosti a vrátí jí alespoň peníze, které za ta léta splatila. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A jak byste postupovali vy? Nechali byste si něco takového líbit, nebo byste si to s dotyčnou/ým vyřídili po svém? Podělte se s námi o své příběhy.
Autorský článek - rozhovor.
