Katka (34): Řekl, že si mě nevezme. Co to znamená?
Když se poznali, Katka si ještě dodělávala titul na vysoké. Ona a Adam byly každý z úplně jiného těsta. Jejího přítele kariéra nikdy příliš nezajímala, chtěl od života hlavně zábavu, zatímco ona si přála to někam dotáhnout. Přesto měli podobné koníčky a styl humoru, takže si k sobě našli cestu. „Vždycky jsem věděla, že jsem ta, na které to nějak stojí. Musela jsem mnohdy převzít odpovědnost a říct: Podívej, takhle to nejde! Nemuseli jsme se ale pohádat, aby pochopil, co má dělat. Adam byl celkem starostlivý a zdálo se, že si mě váží. Stejně tak si bohužel vážil své svobody a osobního prostoru, který jsem, jak se ukázalo, asi trochu uzurpovala,“ vzdychá Katka nad bodem, ve kterém jejich poměrně pěkný vztah zamrzl.
„Vždycky jsem byla odhodlaná zůstat trpělivá. Zatímco já měla od počátku vztahu jasno, že si ho vezmu, Adam mi dával jasně najevo, abych na něj netlačila. Nevěděl, kdy a jak, párkrát zažertoval o tom, že neví, jestli si mě vůbec vezme. Samozřejmě jsem to nebrala vážně a taky se utěšovala, že potřebuje jen čas. S příchodem léta jsme se ale vydali do kempu s přáteli a všechno se změnilo. Nebo lépe řečeno, jsem si uvědomila, jak slepá jsem byla po celou dobu. Během popíjení u ohně nějak přišla řeč na to, že se jedna z našich kamarádek vdává. Abych řekla pravdu, už dlouhou dobu jsem pozorovala, že všechny mé vrstevnice do toho dávno praštily, a cítila se kvůli tomu špatně. Doma jsem párkrát zkusila ledacos naznačit, ale Adam to nejspíš ani nepochopil,“ popisuje Katka.
„Náš alkoholový dýchánek jsem viděla jako ideální příležitost trochu šťouchnout do vosího hnízda, a tak jsem se v legraci zeptala Adama, kdy mě požádá on. Řekl mi, ať si nechám zajít chuť. Nezdálo se, že by obracel svá slova ve vtip. To mě poněkud znepokojilo. Čekala jsem opravdu léta a teprve, když tohle vyslovil, navíc před přáteli, takže jsem se cítila dost poníženě, došlo mi, že možná čekám zbytečně,“ přiznává naše čtenářka a popisuje, jak musela sama se sebou svést těžký boj. Náhle byla postavená před otázku, jestli si takový život umí představit. Toužila po svazku i po dětech, ale Adam nevěděl, jestli se chce o ně starat a svatbu zjevně taky neplánoval.
„Uvědomila jsem si, že naše představa o budoucnosti je možná dost odlišná a zvažovala, jak se zachovat. Nejrozumnější mi připadalo na rovinu si o všem promluvit. To, jak zatvrzele si mě odmítal vzít, ve mně vyvolávalo nejistotu. Sesbírala jsem nakonec odvahu a rozhodla se to s ním probrat. Diskuze se ale neubírala směrem, kterým bych si přála,“ vysvětluje s povzdechem Katka.
„Trval na tom, že si svatbu vynucuju, tlačím ho tam, kam nechce a pak dokonce přiznal, že náš vztah mu už nepřipadá takový jako dřív. A já se začala bát. Přestože mi několikrát vysvětlil, jak je pro něj jeho osobní svoboda důležitá, manželství přece není vězení. Bydleli jsme spolu už léta, každý den jsem mu vařila a starala se o něj, jak jen to šlo. V životě jsem na něj nevytahovala nějakou svobodu nebo prostor, když mi diktoval, co chce zrovna večeřet, protože to, co bylo k obědu už mu nebylo dost dobré. S tím, že moje biologické hodiny brzo dotikají, jsem se pomalu smiřovala, k jeho averzi na manželství jsem však začala být podezřívavá,“ říká Katka.
Najednou si uvědomila, k čemu by tak asi mohl chtít její přítel takovou obrovskou volnost. Jediná odpověď, která se nabízela, byla, že si není jistý, jestli nebude chtít ze vztahu ze dne na den odejít. Přestože z počátku sama nevěděla, jak reagovat, a nedokázala se smířit s představou, že by jejich vztah měl skončit, od téhle diskuze už to šlo od deseti k pěti.
„Hádali jsme se najednou kvůli strašným hloupostem. Neumím vysvětlit, jak se to stalo, prostě jako bychom si ze dne na den přestali rozumět. Adam byl chladný a nejistý v tom, zda chce se mnou pokračovat dál. Já se samozřejmě jeho věčnou nejistotou cítila úplně ztrápená a v hlavě mi vířila hromada myšlenek na to, jestli už má nějakou jinou nebo o ní teprve uvažuje. Bála jsem se ale zeptat, protože odpověď jsem znát nechtěla. Nakonec ve chvíli, kdy jsem se rozhodla tohle všechno ustát a zůstat s ním přes všechny nesnáze, to byl on, kdo jako první přišel s tím, že bychom se měli rozejít,“ svěřuje se Katka. Jejich vztah neskončil zrovna v přátelském duchu a čtenářka potřebovala mnoho času tuhle událost zpracovat. „Asi nejvíc mě bolelo, že jsem mu dala opravdu všechno a zjevně to nestačilo. Poznamenalo mě to ve snaze hledat si další vztah. Ten sice nakonec přišel, ale otázka, co to u chlapa znamená, když si ženskou ani po letech společného soužití nechce vzít, ve mně zůstává,“ přiznává Katka. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A co vy, chcete do toho praštit co nejdřív? Nebo jste stejně opatrní jako Adam, pokud jde o závazky? Zůstali byste s někým, kdo na rovinu poví, že si vás nikdy nevezme? Podělte se s námi o své zkušenosti.
