Ester (48): Vyzrála jsem na manžela lstí. Předstírala jsem, že mám milence, abych ho získala zpět
„S Lukášem jsem se poznala až po prvním manželství. Okamžitě mi ale došlo, že tohle je ta pravá láska, na kterou jsem celý život čekala. Vzali jsme se docela rychle, nicméně oba jsme si tím byli jisti. Nešlo jen o nějaké přeskočení jiskry. Opravdu jsme spolu dokázali úžasně fungovat v domácnosti a on si zamiloval moje děti stejně jako ony jeho. Cítila jsem se s ním dobře a nikdy mě ani nenapadlo, že bych ho opustila,“ vypráví Ester po 12 letech manželství. Společně si pořídili ještě jedno dítě a nikdy se neměli špatně. Jak se ale brzo ukázalo, nebyla jeho žena jediná, kdo Lukáše považoval za atraktivního.
„Náš Tomášek přišel ve druhé třídě do takového období, kdy to s ním bylo těžké a já se mu musela hodně věnovat. Ve škole zlobil, nevydržel se soustředit, i doma jsme s tím trochu bojovali. Musela jsem mu věnovat maximum času a dokonce jsme došli do situace, kdy se řešily testy u psychologa. Nakonec potvrdily, že nepůjde o žádnou poruchu, nicméně to bylo vyčerpávající. S mužem jsme se během té doby jeden druhému trochu vzdálili. Býval do večera v práci, a když se vrátil, já s malým dělala úkoly, hlídala, aby neodflákl hygienu a v posteli si alespoň chvíli četl, jak jsme měli doporučeno,“ vysvětluje Ester, proč se jim nedostávalo společného prostoru.
„Všimla jsem si ale, že Lukáš podezřele často řeší pracovní hovory. Jeho nadřízená mu volala i pozdě večer, což náš čas krátilo natolik, že jsem mnohdy usnula dřív, než ulehl vedle mě. Začalo mě to trápit, ale on byl od přírody pracovitý a do všeho zapálený, takže mu nevadilo takhle po nocích pracovat a moje trápení příliš nechápal,“ přiznává.
Když se ale muž jednou večer nevrátil domů, dostala Ester strach. „Nepotřebovala jsem nějaké indicie, prostě jsem to okamžitě vycítila. Jako kdyby mi někdo shora sdělil, že jel k ní a budou spolu pracovat do noci. Měla jsem pochopitelně hrozné pocity, ale zároveň jsem mu věřila, že se hned nemusí nic stát. V hlavě mi ale naskočil poplach, který říkal, že je nejvyšší čas začít protiútok. Pochopitelně jsem ale neměla moc možností ani nápadů, tedy až na jeden,“ říká Ester.
A tak se rozhodla zahrát na svého muže malé divadlo, aby ho trochu znejistěla a ověřila si, jestli si jí skutečně váží. „Připadala jsem si na něco takového stará a taky jsem si nebyla jistá, zda uvěří, že takovou škebli jako já může ještě někdo další chtít, ale šla jsem do toho. Vymyslela jsem si milence. Když jsem svůj nápad konzultovala s kamarádkou, dokonce mi poradila, ať si najdu nějaký koníček nebo něco, čeho se budu pravidelně účastnit, abych měla opravdu důvod zdržovat se mimo domov, a tak jsem se podle jejích rad zařídila. Dokonce se nabídla, že po tu dobu bude hlídat syna, což mi situaci velmi usnadnilo,“ popisuje Ester, jak celá lež začala.
„Dobrý vkus a schopnost se hezky obléknout mi naštěstí zůstali, takže jsem toho využila a pokaždé, když jsem šla ven, udělala jsem si kulmou vlasy, trochu se namalovala a vzala si nějaké slušivé šaty. Manžel mě samozřejmě viděl až večer, když jsem se vracela, ale na šarmu mi to příliš neubralo. Začala jsem chodit na jógu, což byla pro mě vždycky taková typická věc, kterou zkusila snad každá žena a já si na to nikdy nenašla čas. Vzápětí jsem zjistila, že chovat se podezřele je vlastně hrozně jednoduché, jen jsem se bála, jak na to manžel nakonec zareaguje,“ vypráví Ester.
S kamarádkou se dohodla, aby tu šarádu zahrála s ní. „On by se jinak nejspíš ani nechytil. Nebyla jsem si jistá, jestli vůbec pozoruje, jak se oblékám, možná jsem toho nedělala dost. Přestože jsem se vracela ve skvělé náladě, neměla jsem prvních pár dnů pocit, že mě z něčeho podezřívá. To přišlo, až když se mě kamarádka jednou večer už nás rádoby potichu zeptala na trenéra. Byla to nějaká nevinná otázka ve smyslu, jaký je, ale Lukáš zpozorněl a já to cítila. Od té doby jsem si dávala vždycky záležet, abych odcházela plná energie a vracela se unavená, ale spokojená. Vždycky jsem po příchodu domů šla jako první do sprchy. Byly to takové malé náznaky, ale začal na ně reagovat,“ líčí Ester, jak plán začal zabírat.
Asi dva týdny byl Lukáš jako na trní a hlavou se mu zřejmě honila spousta neznámých. „Vůbec ale neuvažoval, že mě opustí, jak jsme si později vyjasnili, naopak pochopil, že mě zanedbává a začal se snažit. Najednou plánoval společně strávený čas a ptal se, co bych ráda dělala. Sem tam taky naťukl, jak se mi na kurzech jógy líbí. Měla jsem jasno, a když už tři týdny chodil domů co nejdřív, společně se mnou sledoval televizi nebo chtěl o víkendu podniknout výlet, přestala jsem ho trápit. Pověděla jsem mu upřímně, že mě potěšilo, jak se teď stará a řekla, že kurz už mi stejně končí. Což byla vlastně nefalšovaná pravda,“ popisuje Ester, jak se mezi manželi nakonec vše srovnalo. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A jak byste o manžela bojovaly vy? Napadlo vás někdy předstírat poměr? Je třeba vzbudit v muži zájem tím, že ho znejistíte? Podělte se s námi o své zkušenosti.
Autorský článek - rozhovor.
