Nejnovější

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

Zkusily jsme pro vás sestavit žebříček dárků, po kterých jsme v určitém období prahli možná všichni.

1. Rifle

Kdo neměl v době socialismu džíny a byl mladý, jako by neexistoval. I proto byly džíny na žebříčku přání úplně nejvýš. Jen málokteré se daly velmi zřídka pořídit někde v běžném obchodě, s jistotou se kupovaly jen v Tuzexu. Za bony, které bylo nutné koupit od veksláků.

2. Průhledný deštník

To bylo přání všech slečen a mladších žen. Stejně jako džíny se kupoval v Tuzexu za bony, někdy se dal pořídit ale i při zájezdu do Polské lidové republiky či NDR. Nejlevnější  připomínající vajíčko stával 17 bonů. Průhlednou slídu zdobily v okrajích deštníku květy. Dražší kousky vyšly i na 30 bonů, bývaly jednobarevné, ale v krásných pastelových odstínech. Která holka tento typ deštníku pod stromečkem našla, stala se terčem závisti holek ostatních, ale zároveň i hvězdou.

 3. Jablečné mýdlo nebo šampon

Obojí se kupovalo též v Tuzexu, ale kdo měl známé v drogerii či parfumerii, mohl tyto hygienické relikvie koupit i za koruny. Jen velký barbar mýdlo začal ihned používat ke svému účelu, většinou bylo na velmi dlouho uloženo do skříně, aby od něj vonělo prádlo. A když přišla domů návštěva, nenápadně se ta skříň otevřela, aby návštěvník viděl, jaký skvost doma dotyčný má. Opravdu to takhle chodilo. Největší klikaři měli doma i ovocně vonící mýdlo průhledné. A věřte, že kdo takový dárek pod stromkem našel, určitě ho nenapadlo urazit se.

4. Tričko s nápisem

Dnešní generace, která dobu socialismu nezažila, asi těžko pochopí, jak moc velkým přáním mohlo být ve své době pro mladé lidi tričko, na kterém je nějaký pěkný nápis. Mohla to být Coca Cola, mohl to být název nějaké skupiny, prostě něco, co vypadalo, a většinou bylo, z kapitalistického světa. Občas tedy taky z Maďarska, kam to ovšem z Čech bylo dost z ruky.

5. Spray Impuls a lesk na rty

I v dnešní době se ještě Impuls dá v některých obchodech koupit. Zájem o něj je už ale mizivý. V 80. letech by taková prodejna pod náporem návštěvnic utrpěla značné škody. Impuls se totiž schovával téměř výhradně pod pultem známým, do obchodu a prodeje chodívalo jen pár kousků. Kdo je ukořistil, byl král. Vlastně spíš královna.

Jaký div, že mezi přáními dárků k Vánocům byl tento spray také na předních místech. V případě, že se doplnil ještě o lesk na rty, který se začal v Československu prodávat až v 80. letech, který byl také úzkoprofilový, podarovaná dívka nebo žena byla na vrcholu blaha. A neřešila, jestli šlo o lesk v kuličce nebo polský v malém bílém kelímku s třešňovou nebo jahodovou příchutí. Asi není třeba zdůrazňovat, že se samozřejmě obě tyto věci daly pořídit jako sázka na jistotu také v Tuzexu.

6. Kožíšek „panenka“

Krásně střižený kabátek lemovaný kožešinou byl velmi slušivý. Přání mít ho se uhnízdilo v 70. a 80. letech v hlavě aspoň na chvíli asi každé ženě a dívce, nicméně dosáhla na něj jen některá. Stával od 2000 Kčs výše, což představovalo u někoho víc než jeden měsíční plat, takže splnit takový sen nebylo možné každé představitelce něžného pohlaví. Jako všechno lákavé a trochu atraktivní navíc nebylo jednoduché tento druh kabátku pořídit. Přijít do obchodu s kožešinami a koupit ho možné nebylo. A tak, když už si někdo peníze na něj našetřil, nezbývalo, než vytrvale obcházet prodejnu, mile se tvářit na prodavačku a případně jí občas přinést alespoň balíček mleté kávy.

7. Pro děti „mončičák“

Svá přání měly pochopitelně také děti. Pokud byly malé v osmdesátých letech, s vysokou pravděpodobností toužily mít pod stromkem „mončičáka“. Chlupatou, plyšovou hračku s gumovou hlavou, která při zmáčknutí pískala. Byl to velký hit, který neminul snad žádné dítě té doby.

8. Stavebnice

Lego v 70. a 80. letech nikdo neznal, touha stavět, však byla vlastní i dětem v té době vyrůstajícím. Na předních místech vánočních přání se tak u nás prodávané stavebnice umisťovaly poměrně často a s železnou pravidelností.

9. Památník

Z doby dospívání máme všichni nějaká svá tajemství. Proto byl jedním z často frekventovaných přání puberťáků zápisník. Zamykací zápisník se v našich obchodech nevyskytoval, ale stačilo, když měl omyvatelné desky, na které šlo nalepit co nejvíc samolepek. Věřte, že kouzlo a velkou atraktivitu měly i samolepky stržené z krabičky bonbonů Tic Tac nebo ze slupky banánu.

Běžné bylo, že holky i kluci měli v určitý čas snad všichni svůj památník. Na výběr jich bývalo v papírnictví slušné množství, jak v různých velikostech, tak i s přední stranou obalu. Většinou tam byly květiny nebo krajinka. Dárek k Vánocům to byl často žádaný, protože hned po vánočních prázdninách a volnu se takový památník mohl dát nějakému favoritu naší přízně k tomu, aby nám do něj něco nakreslil a napsal. Ideálním výsledkem bylo, když se po čase památník naplnil celý. O tom, kolik stál nákup za socialismu a co jsme si odnášeli v síťovce, jsme psali zde.