Jak jsme dříve žili? V Československu se zlato šetřilo na zuby a pro snubáky se chodilo s papírem

Chceš prstýnek? Přines potvrzení, že se budeš ženit
📷
Dalších 9 fotografií v galerii
 Retro 
27. dubna 2019 16:09 / Shutterstock
  885   138
Šperky a bižuterie jsou důležitými doplňky, po kterých touží snad všechny ženy. A toužily po nich i ženy v době socialismu, ale výběr byl občas dost omezený. To i přesto, že prodejen s názvem Klenoty u nás bylo přes tři sta. Vedle šperků se v nich daly koupit různé věci, včetně předmětů zabavených v bytech emigrantů.

Bižuterie se na našem území vyráběla dlouho. Byla krásná, měla tradici. Celý obor ale musel čelit mimořádné nepřízni osudu, aby nakonec po revoluci naprosto ztratil na síle, lesku a slávě.

V 70. letech zažívala ale česká bižuterie zlaté časy. Na výsluní se hřály asi nejvíce kovové bižuterní kousky. Byly cenově dostupné, krásné a zdobily se jimi i takové hvězdy jako třeba herečka Claudia Cardinale nebo dokonce první žena v kosmu Valentina Těreškovová.

Chceš prstýnek? Přines potvrzení, že se budeš ženit

Ovšem i v Československu si přišly na své také náročnější ženy či muži. Kdo z nich toužil po něčem trvalejším, musel se poohlížet po špercích, ideálně zlatých. Šperkařství sice bylo trochu ve stínu výroby bižuterie, díky které se do ČSSR dostávaly potřebné devizy a vědělo se o nás v mnoha zemích světa, ale rozhodně stálo za pozornost.

Ovšem – jakkoli krásné šperky u nás vznikaly, jejich velké nákupy nepřicházely v úvahu. Dokonce několik let bylo možné koupit v klenotnictví snubní prstýnky pouze po předložení potvrzení o tom, že jsou skutečně určeny novomanželům ke stvrzení ohlášeného sňatku.

V domácnostech mělo zlato speciální úlohu – každý zlomek se ukládal na chvíle, kdy bylo třeba někomu z rodiny nechat udělat náhradní zubní korunku. Zlatá korunka byla tehdy to nejlepší, co dentisté do úst mohli vložit, takže motivace mít na ni dostatek zlata v záloze byla vysoká. Ne každému se to ale logicky podařilo. Kdo měl z pozůstalosti po předcích zubařské zlato, představovalo to pak hlavně rezervu na horší časy, se kterou se lépe žilo.

Zlato bylo i pouze šestikarátové

Ve zlatnických obchodech moc na výběr šperků nebývalo. Jednou za měsíc přišlo zboží, které zahrnovalo několik kousků snubních prstýnků, pár druhů řetízků. Vybrat si nějakou konkrétní délku řetízku či typ bývalo často nemožné – zkrátka bralo se to, co bylo.  Pokud pak třeba zakoupený prstýnek neseděl, nechal se zmenšit v družstvu Soluna.

Pravdou však je, že na výběr měli zákazníci ze zlata různého počtu karátů. Začínalo se na šesti a devíti karátech, což dneska už koupit nelze.

Klenoty jako magnet pro šmelináře

Od roku 1964 se téměř výhradně o prodej šperků v ČSSR staral podnik Klenoty. Jelikož však bylo zboží na prodej běžným lidem v nabídce pomálu, pod touto hlavičkou se daly koupit i věci a výrobky charakterizované jako Orient (ano, většinou měly orientální původ). Do Klenotů se chodilo také pro hodiny a hodinky, někde též pro starožitnosti a také třeba použité a partiové zboží. V takovém případě šlo o zboží luxusní, které ale buď prošlo někomu rukama, nebo bylo poškozeno a tudíž nemohlo jít na vývoz.

S Klenotami se však pojí i to, že se v jejich prodejnách nabízely předměty, které v republice zůstaly po emigrantech – včetně mnohdy starožitného nábytku či dokonce aut. Není třeba zdůrazňovat, že takový sortiment, který nebyl přístupný všem, byl velkým lákadlem pro kšeftaře.

Klenoty byly zkrátka impériem, v Československu měly přes 320 obchodů. Kupovaly se v nich budíky, jejichž výroba měla u nás mnohaletou už předválečnou tradici, kupovaly se tam nástěnné hodiny různých druhů a samozřejmě i hodinky náramkové.

Hodinky Spartak a Prim

Aby se nabízely hlavně naše hodinky, v Novém Městě nad Metují začali na nich vývojáři pracovat už v roce 1952. Brzy se podařilo vyrobit první prototypy, do obchodů za zákazníky se však dostaly poprvé pod značkou Spartak až v roce 1958. Zpočátku to byl luxus, takže se jich u nás vyrobilo za rok pouze několik desítek tisíc (pro srovnání: na konci let osmdesátých to bylo ročně půl miliónu!). Velmi brzy však po nich začal toužit téměř každý. Jestli vám název hodinek nic neříká, pak je to asi tím, že velice brzy změnily jméno na známější Prim.

Hodinky rozhodně nebyly něčím bezvýznamným. Pořizovaly a kupovaly se většinou ve spojení s důležitými životními událostmi a výročími. Děti po nich toužily, ale dočkaly se jich až ve vyšších ročnících školní docházky. A to i přesto, že většina hodinek stála dlouhé roky 250 Kčs.

Hodinky z NDR i Sovětského svazu. A pak také digitálky…

Ten, kdo v té době hodinky kupoval, nemusel vybírat ale nutně jen naše. Švýcarské strojky v nabídce čekat nemohl, ale kvalitní byly i hodinky z NDR či Sovětského svazu. Možná, že si vybavíte jejich značky: Čajka, Luč, Poběda, Poljot, Vostok, Zarja. Až v 80. letech už občas za výlohou bylo možné vidět Certiny nebo Casio.

Brzy potom však přepadla Československo digitálková horečka. Každé malé dítě však vědělo, že si tento druh hodinek v žádné prodejně asi nekoupí. Sem tam se sice mihly někde pod pultem běloruské digitálky Integral Minsk, ale konkurovat hodinkám k nám pašovaným ze Západu nemohly. Dále čtěte: (TUZEX: Terč moralistů i závistivců v bývalém Československu. Kde byl a co se tam dalo koupit?).

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Andalusie: Poznejte jeden z nejkrásnějších koutů Španělska

Dům a zahrada

Nedejte letos myším šanci: Zbavte se jich jednou provždy

Bydlení

Na zahradě by neměl chybět keř s drobným ovocem. Podzim je ideální k výsadbě

Zavřít reklamu