Nákupy pro vyvolené v dobách socialismu, to nebyl jen Tuzex

Tuzex v dobách československého socialismu
📷
Dalších 9 fotografií v galerii
 Retro 
13. července 2019 10:00 / Tuzex
  37   1
I když socialismus hlásal důležitost rovnosti, někteří lidé se tomu bránili. Nakupování v obyčejných obchodech, ve kterých málokdy bylo na pultech něco výjimečného, odmítali. A tak tehdejší elity uvedly do života obchody především pro sebe a své rodinné příslušníky. Běžní smrtelníci si o zboží v nich mohli nechat jen zdát.

Prodejny s výběrovými potravinami bývaly pouze ve větších městech. Protože nabízely to, co bylo nejlepší, název nejvyšší karty ESO celkem dobře vystihoval, kdo do nich má a bude chodit nakupovat.

Ceny sice byly v korunách československých, takže nikdo nemusel za veksláky chodit měnit, ale byly vysoké tak, že jen těžko mohl někdo s průměrným platem chodit nakupovat do ESA pravidelně. Koupit se tam ale daly vybrané cukrovinky, javorový sirup, holandské kakao, zahraniční kečup či konzervované ovoce. Konzervy už od pohledu vypadaly zcela odlišně od těch, které byly v regálech samoobsluh a obchodů.

Nákupy jak z jiného světa

Kdo sháněl lepší průmyslové a spotřební zboží (včetně sportovního a turistického), pokud navštívil jeden ze dvou pražských obchodů Pragoimpo, přecházel ho zrak. I tady byla nabídka nesrovnatelná s nabídkou po celé republice. Jak by ne, vždyť zboží bylo převážně z ciziny, a pochopitelně i ze západních zemí.

Kdo byl fajnšmekr a měl rád zahraniční výrobky socialistického tábora, v Praze mohl navštívit obchody Jadranka (jugoslávské zboží), Čajku se sovětským zbožím (bývala v Rytířské ulici), speciální obchod z bulharským zbožím, anebo místo, kde se prodávaly kubánské výrobky. Vše bylo koncentrováno ale jen do hlavního města. Lidé mimo něj měli smůlu.

Jak se zrodil Tuzex?

Jednoznačně nejvíc nedostižným nákupním místem byl pro většinu Čechoslováků Tuzex. Byla to prodejna podniku zahraničního obchodu. Než však dostala svůj název, nějakou dobu to trvalo.

Vzorem k vytvoření sítě obchodů tohoto druhu byl – jak jinak – Obchodní syndikát (TorgSin), který vznikl v Sovětském svazu už ve 30. letech v době hluboké hospodářské krize. U nás to znamenalo vznik zvláštní pobočky národního podniku Obchodní domy. Ta fungovala pod zkratkou Ex.

O rok později z toho byl Darex. Byla to padesátá léta, když se v těchto místech začala využívat paralelní měna – jakési odběrní poukazy. Těm se velice záhy začalo říkat bony. Koupit se daly u státní banky – ale bylo potřeba mít zlato nebo devizy (peníze ze zahraničí v jiné měně).

Mělo to svůj účel. Zahraniční měna se tak odčerpávala do Československa od cizinců, kteří sem přijížděli, a také od emigrantů, co posílali peníze k nám svým známým a příbuzným.

Devizy začaly státní kase chybět. Tuzex to napravil

Když v 50. letech skončil lístkový systém (zboží se kupovalo po válce na příděl, který byl stanovený prostřednictvím lístků) a odezněla měnová reforma, znamenalo to konec Darexu.

Jelikož to s sebou však záhy přineslo snížení deviz, bylo třeba vymyslet něco, co by situaci opět vrátilo alespoň na úroveň před těmito dvěma událostmi. A tak se objevil v roce 1957 na scéně Tuzex.

Přes tuzexová konta u Živnobanky opět do státní kasy putovaly ušetřené diety lidí, kteří pracovali v zahraničí, alimenty, honoráře i dědictví.

Tuzex – vzor pro další země

Nutno dodat, že na základě našich zkušeností vznikaly podobné obchody i v dalších zemích socialistického tábora (v Sovětském svazu to byla Berjozka, v Rumunsku Comturist, v NDR Intershop). Čtěte také: Nákupy v ČSSR: Organizované zájezdy do obchodních domů i zásilkové obchody.

Obchody Tuzex se postupně vylepšovaly a specializovaly na vybrané potraviny, kosmetiku, elektroniku, průmyslové zboží, ale dokonce též stavebniny, benzin nebo automobily.

Jen málokdo se ale v takovém obchodě cítil úplně ve své kůži. Nákup tam většinou odhaloval to, jaký je rozdíl mezi občany první a druhé kategorie. A to navzdory proklamacím vládních špiček o rovnosti.

Opojný pocit z toho, když tam člověk nakoupil, byl však v dnešní době nepochopitelný. Přitom první džíny, které se tam vůbec v 60. letech začaly prodávat, tehdy známé jako Super Rifle (právě proto se dodnes u nás zažil název rifle u kalhot džínového typu), se jeden čas šily dokonce na území Československa (původně šlo o italskou značku).

V té době to však nikdo netušil. Byly to kalhoty, které v každém případě zaujímaly nejčestnější místa v šatnících holek, kluků i dospělých. Čtěte také: Honba za módou v socialismu: Šití, pletení, barvení látek a shánění střihů.

Ema Maxová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Tip na toskánský eurovíkend. Starobylá Siena nabízí bohatou historii i výborné jídlo

Dům a zahrada

Nechcete vyhazovat staré knihy? Vytvořte si z nich krásné věci

Bydlení

Provoňte vaši toaletu. Levně a bez chemie

Zavřít reklamu