Alkoholové dýchánky v Československu. Peprmintka, zlatý Bols i koktejl Magické oko

Alkoholu bylo v Československu na pultech dost
📷
Dalších 12 fotografií v galerii
 Retro 
28. října 2019 10:42 / Archiv
  139   20
Pamatujete si na peprmintku? Zelený likér působící neškodně, který byl zrádným průvodcem na zábavách, za to s nepříjemnou následnou kocovinou? Její sláva už poněkud pominula, ale spolu s ní si můžeme zavzpomínat i na další moky, které v minulých desetiletích patřily běžně do nápojových lístků různých československých podniků.

Nápojů alkoholických i nealkoholických bylo v Československu i v minulém režimu dostatek. Nabídka se za několik desetiletí výrazně změnila, ale některé láhve nám utkvěly v paměti asi navždy. A kdo ví, třeba jejich chuť byla opravdu trochu jiná než ta dnešní.

Zelená peprmintka

Byly doby, kdy „zelená“ byla vidět v hospodě skoro na každém kroku. Hospoda, která by ji v nabídce neměla, snad v Československu nebyla. Oblíbený sladký likér mentolové chuti za příznivou cenu se totiž skvěle hodil k pivu. Když se opatrně přidal panák této „zelené“ do půllitru s pivem, vznikl osobitý „koktejl“. Říkávalo se mu Magické oko.

Dnes už asi podobné míchání znají jen pamětníci, v Československu na něj narazil při prvních experimentech s alkoholem snad téměř každý puberťák. Ceněný byl i pro to, že lektvar působil kouzelně a stačily na něj i poměrně skromné úspory z kapesného „náctiletých“.

Možná se někomu vybaví, že vedle Magického oka se daly z peprmintky míchat i další drinky, které ve své době zlidověly. Patřil k nim Semafor nebo Vodníkovo sperma. Láhev peprmintového likéru stávala v obchodě 52 Kčs, frťan v hospodě se dal pořídit pod desetikorunu.  

Kmínka

I tento 35 % silný (sladký) likér s chutí kmínu se celkem běžně kupoval v obchodech a stával také něco přes padesátikorunu. Jeho obliba nebyla tak velká, protože k míchání drinků kvůli charakteristické chuti nebyla příliš vhodná, ale rozhodně nepatřil ani tento likér na periferii zájmu. Možná i proto, že se vědělo, že kmínka působila jako digestivum, které vzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení a snižuje plynatost.

Griotka, kávový likér, pomerančový likér

I tyto nápoje (snad až na pomerančový likér) jsou opět na současném trhu (kávový likér se vrátil v podobě ochuceného rumu, stejně jako mandlový). V době minulé se jednalo o likéry s obsahem alkoholu nad 30 procent, ale sladké, a tudíž si je rády nalévaly do malých skleniček ke zvednutí nálady hlavně ženy.

Stará myslivecká

Už název Stará myslivecká evokuje fakt, že jde o jakousi starou záležitost. A je to pravda. Tento alkoholický nápoj je totiž zcela unikátním ryze českým nápojem, jehož historie sahá podstatně dál, než možná někteří vědí. Psát se začala už na začátku 16. století.

Její přesné složení a poměry přísad jsou tajemstvím, po staletí pečlivě střeženým. Konkrétní recepturu znají v současnosti jen tři lidé. Ví se však, že směs destilátů a přírodních výluhů z ovoce je po smíchání ukládána nejméně na dobu 3 měsíců do dubových sudů, kde díky zrání nabývá na vyrovnanosti a harmonii. Stará myslivecká tak dozrává v nezaměnitelný nápoj s whiskovým charakterem. I proto se jí říká také „česká whisky“. Psali jsme také: Vytvořte konkurenci pro Coca-Colu, znělo zadání soudruhů. Výsledkem byla Kofola.

Její oblibu i v Československu nepotvrzují však jen statistiky. Napovídá o ní také skutečnost, že se stala velmi výraznou rekvizitou hned v několika populárních filmech – a nejen českých nebo československých. Namátkou lze připomenout komedie S tebou mě baví svět, Ať žijí duchové!, Na samotě u lesa, Sněženky a machři, Pupendo či slavné drama Schindlerův seznam.

Zvláštností posledních několika let je rychlá proměna etikety na flašce a podoby myslivce. Zatímco po staletí k němu patřila dýmka a myslivec byl spíše starší generace, v současné době už dýmku nemá a i jeho šediny zmizely.

Zlatý bols

Bols byl nápoj, který se nekupoval v Československu úplně běžně. Občas se v obchodech objevil (stejně jako třeba whisky a další dražší lihoviny) a rozhodně se na něj nestály fronty. Býval totiž dost drahý oproti jiným druhů alkoholu, takže se kupoval pouze pro zvláštní příležitosti (a také na úplatky).

Bols, který obsahoval skutečné zlaté šupinky, se častěji kupoval v zahraničí a také v Tuzexu. Mít ho v domácím baru znamenalo ukázat ostatním svůj „vysoký“ životní standard. Velkou vzácností, která se dovážela nejvíce z Francie a Holandska (ani v Tuzexu nebývala běžně), byl zlatý bols v láhvi s tanečnicí. Láhev obsahovala hrací strojek s příjemnou melodií, při které uvnitř útlá baletka tančila. Jednalo se o předmět, který upoutal jak dospělé, tak i děti a láhev se proto uchovávala jako rodinný poklad. Dnes se prodává v různých aukcích za tisíce korun.

Bowle

Jedná se o nápoj z ovoce, vína, sektu a sodovky. Seliko Olomouc dokonce v roce 1966 začalo vyrábět kondenzát, který stačilo rozředit sodovou vodou nebo šumivým vínem. Výrobna dostala za tuto novinku dokonce nejvyšší ocenění na výstavě Ostrava 66 - cenu Zlatý kahan. Jak si bowli namíchat, popsal ale už v roce 1947 B. H. Reiman. V Československu se ale v 70. a 80. letech prodávala zrádná „bowle“ v konzervě. Byly to buď třešně, švestky nebo nějaké jiné ovoce zalité alkoholem. Působilo to neškodně, takže obsah nijak velké „ovocné“ konzervy sníst i se šťávou nebyl problém. Ráno ale problém byl, protože velmi často následovala bolest hlavy.

Čechoslováci nikdy nebyli abstinenti

Těžko říct, jestli se pilo více dřív nebo nyní. Pokud bychom ale srovnaly dvě éry, tak se výrazně oproti Československu změnila hlavně nabídka vína. Tehdy se víno prodávalo nejčastěji v litrových láhvích zhruba s pěti, šesti nejznámějšími nálepkami. Stávalo mírně nad dvacet korun + záloha na flašku, fajnšmekři ale na výběr v běžném obchodě prostě neměli. V drogeriích se prodávalo „čučo“, což bylo ovocné víno, po kterém bývalo neuvěřitelně zle. Zejména puberťáci a dospívající mládež o tom věděla své. Ale odolat mu s jeho cenou jednu dobu mírně od 5 Kčs bylo těžké.

Piva byla levnější, jejich výběr byl poměrně široký. Kdo nechodil do hospod, nosil si láhve domů anebo si nechával přinést pivo točené ve džbánku. Tehdy se výčepní nemusel obávat, že bude mít nepříjemnosti, když džbánek naplní malému dítěti, které ho odnese tátovi nebo dědovi. Psali jsme také: Vraťme se do minulosti a pojďme na nákupy potravin. Co jsme si nejčatěji nosili z obchodů a za kolik?

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Poznejte Karpacz, horské městečko v polské části Krkonoš

Dům a zahrada

Dřevěné nádobí vám vydrží mnohem déle při dodržení těchto 4 bodů

Bydlení

I maličkosti spláchnuté do záchodu dokáží zničit čerpadlo. Co vše do WC nepatří?

Zavřít reklamu