Radium jako tichý zabiják. Lidé ho jedli, kouřili a prováděli s ním hygienu zubů

 Zdraví 
17. června 2022 08:00 / Tomáš Nývlt
  2
📷
3 fotografie v galerii
Radium cigarettes  Wikimedia commons/ Alf van Beem
Radium je mimořádně silný radioaktivní zářič, který vzniká jako produkt thoriové i uranové rozpadové řady a dále se radioaktivně přeměňuje. Jednotlivé izotopy radia vyzařují všechny druhy radioaktivního záření – paprsky alfa, beta i gama. Jeho počátky jsou spojeny s velkou slávou a pompou na straně jedné a s mnoha mrtvými na straně druhé. Snad odvěkou činností člověka je podmanit si vše nové, aniž by hleděl na následky. To se v případě radia dost nevyplatilo.

Na jaře letošního roku mi pracovníci Státního ústavu radiační ochrany instalovali v bytě v Praze detektory radonu. Tedy – termíny jako instalovali a detektory se mi jeví jako trochu nadnesené. Prostě v obývacím pokoji a v kuchyni položili na skříně plastové nádobky, v nichž nepatrné kroužky na dně budou celý rok sledovat výskyt radonu.

Tak jsem se dozvěděl, jak všudypřítomné záření – od kosmického přes horniny v zemské kůře až po draslík ve vlastním těle – neustále působí na naše organismy, ale i to, že v Čechách se na celkovém ozáření zhruba z poloviny podílí právě radon. Radioaktivní plyn, jenž vzniká rozpadem uranu. Na volném prostranství je rozptýlen. Nebezpečný může být ve větší koncentraci v budovách a zdravotníci odhadují, že inhalace radonu ročně působí zhruba 900 onemocnění rakovinou plic.

A tak touto osvícenou formou vstoupila radioaktivita do mé domácnosti.

Fascinace zářením

Do povědomí lidstva se radioaktivita dostala až koncem devatenáctého století ve francouzských laboratořích, především zásluhou Henriho Becquerela a manželů Curieových. První objev je datován do roku 1896, kdy francouzský fyzik Becquerel, údajně náhodou, našel stopy vyzařování uranu vyvoláním fotografických desek z temné zásuvky.

Zářením z nitra uranu se Becquerel dále zabýval, objevil mnoho jeho vlastností, na podstatu záření však přijít nedokázal. Do současné terminologie se nicméně jeho jméno dostalo jako název jednotky aktivity záření – rozpadu atomu v průměru za jednu sekundu.

Marie a Pierre Curieovi už v roce 1896 zjistili, že obdobné záření vydává další radioaktivní prvek – thorium. Marie Curie-Skłodowska vyzařování, jemuž se v té době říkalo Becquerelovy paprsky, poprvé nazvala radioaktivitou.

Ve smolinci z Jáchymova, jenž byl v té době vnímán jako odpad při těžbě galenitu, pak manželé objevili nový prvek, který nazvali poloniem, s radioaktivitou 150x vyšší než uran a později ještě radium silnější dokonce 900x.

V roce 1899 Marie Curie konstatovala příčiny radioaktivity jako vyzařování částí složitých atomů těžkých prvků, jež se přitom mění na jednodušší.

Becquerel a manželé Curieovi získali v roce 1903 Nobelovu cenu za fyziku, Marie Curie pak ještě další v roce 1911 za chemii díky izolaci čistého radia.

Fascinace zářením a nedostatečné znalosti o jeho působení vedly v průběhu let ke stovkám obětí.

V té době se nového objevu chopily nejrůznější společnosti, jejichž cílem bylo využít radium komerčně. Začali jej přidávat do cigaret, zubních past nebo dokonce i do čokolády. Aniž by tušili, že jedli, kouřili a čistili si zuby smrtelnou dávkou rádia. Po četných úmrtích se od tohoto způsobu užití upustilo.

Sám Becquerel utrpěl v dubnu 1901 popáleniny, když dlouho nosil vzorky sloučenin uranu v kapsičce u vesty. Ozáření vedlo zřejmě také k jeho úmrtí v pětapadesáti letech. Marie Curie zemřela na leukémii.

Radioaktivita vražedná i léčivá

Skutečné dopady radioaktivního záření však ukázaly až následky shození jaderných bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki ke konci druhé světové války, výsledky měření vlivu jaderných pokusů po celém světě, tragédie lidského selhání v Černobylu a nakonec i živelná katastrofa v japonské Fukušimě.

Na druhé straně už za života Marie Curie probíhaly první pokusy o léčbu zhoubných nádorů v lidském organismu, tedy počátky radioterapie, která dnes využívá různé druhy ionizujícího záření ke zničení nádorů s co nejmenším poškozením okolní zdravé tkáně. Rozvíjí se celá řada metod a oborů – protonová léčba, léčba pomocí lineárního či kruhového urychlovače, hloubková terapie pomocí kobaltu aj.

Významné je také využití radioaktivity při určování stáří rozmanitých archeologických objevů metodou využívající zkoumání izotopů uhlíku.

Záření může pomáhat například také při defektoskopii vad v konstrukčních materiálech.

A konečně – všeobecně známé jsou přednosti i rizika využívání jádra v energetice.

Všechny dotčené obory se překotně vyvíjejí a přinášejí v mírovém i válečném využití stále nové objevy. Koneckonců – i takové stopování plastových kelímků v kuchyni a obýváku může naše vědomosti posunout.

Autorský článek, další zdroje:

 Jan A. Novák: Objev radioaktivity – na počátku byl nevinný pokus, novakoviny.eu, 3. 6. 2014.

Radioaktivita kolem nás, nuklid.eu, b.d.

Radioaktivita, wikiskripta.eu, 12. 10. 2010.

radioaktivni-radithor-mel-uzdravovat-misto-toho-prinasel-smrt-po-poziti-leku-se-pacientovi-rozpadlo-cele-telo/

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Mladá manželka Beckhama pláče na Instagramu. Od té doby, co vyšlo najevo, že se nesnáší se svou tchýní...

Styl

Tuk na pažích má různé příčiny: Axilární prsní tkáň, hormonální změny a další důvody, proč se...

Tech

Rusko chce mít nový jaderný bombardér už za dva roky. Nejspíš ale nebude mít vůbec žádný