Kam až nás může zavést negativní myšlení
Negativní myšlení může způsobit všechny možné potíže od maření lepších pracovních příležitostí, které jsme klidně mohli dostat, pokud bychom nepodcenili sami sebe, až po neskutečné paranoidní představy o tom, proč nás přátelé v našem okolí nemají ve skutečnosti rádi. Jestliže stále dokola přemýšlíte, jakou příšernou nemoc byste mohli dostat, přestaňte s tím jednu si totiž právě navozujete.
Někteří lidé mají slony k negativně zkreslenému způsob myšlení. Ten zvyšuje intenzitu emocí na úroveň, kterou je těžké zvládnout a v některých případech jsou vyčerpávající. Neustálé představování si katastrof může představovat vážnou hrozbu pro duševní zdraví a může také zesílit pocity úzkosti doprovázející stavy, jako je chronická bolest hlavy. Ke katastrofě může dojít kdykoli v našem životě – ale přetrvávající obavy tuto šanci zhoršují. Hledání způsobů, jak přerušit tyto toxické cykly myšlení, by proto mělo být samozřejmostí.
V polovině 20. století začali někteří psychoterapeuti hledat způsoby, jak lidi odvést od těchto negativních myšlenek. Spíše než aby se snažili odhalit skrytý psychologický konflikt, zaměřili se na vědomé myšlenkové procesy lidí. Udělali to tak, že se zaměřili na maladaptivní vzorce myšlení nebo na kognitivní deformace, které by mohly vést k úzkosti. Prováděli kognitivně behaviorální terapii.
To, co se odehrává v lidském mozku a na co se soustředí, je v tomto případě nazýváno „katastrofa“. Hned od začátku byla katastrofa identifikována jako potenciálně důležitá a souvisela mnohdy s fobiemi. Někdo, kdo měl třeba strach z myší, si mohl neznámý drobek na podlaze vyložit jako myší trus a trpět paranoiou, že v jeho domě se nějaká myš nachází. Kdyby byli lidé méně náchylní ke katastrofám, mohli by si všimnout, že nikde nemají nic rozkousaného a přítomnost hlodavců zřejmě nehrozí. Člověk, jehož mozek ale formuje negativní myšlenky, by předpokládal, že si jídlo někam schovává. Poté by si mohl představovat strašné způsoby, jakými mu vleze například do postele, až bude spát.
Katastrofické myšlení vážně přispívá k mnoha dalším úzkostným poruchám. Například v práci se perfekcionista s katastrofickými sklony může trápit kvůli sebemenší chybě. Okamžitě začne mít dojem, že svou práci nezvládá, vsugeruje si, že dělá více chyb než ostatní a začne se obávat, zda nebude vyhozen. To může vést dokonce až tak daleko, že si začne představovat, do jak špatné situace se dostane, pokud by o práci opravdu přišel. V určitém okamžiku mohou obavy dotyčného dosáhnout bodu, kdy už prostě nebudou schopni fungovat ve svém zaměstnání. To pak vede buď k odchodu nebo vyhazovu, protože člověk sebe i své okolí přesvědčí v důsledku těchto negativních myšlenek, že na práci vlastně nestačí. Lidé, již se nechávají ovlivňovat negativními myšlenkami, jsou málokdy schopni je korigovat. Někoho, kdo má zdravotní úzkost, může katastrofa vést k tomu, aby si sám diagnostikoval jakoukoli nepatrnou změnu v těle jako příznak rakoviny.
Pokud člověk trpí na negativní myšlenky příliš často, může mu to přivodit i pocit stresu, úzkosti a nakonec deprese. Během několika posledních let výzkumy ukázaly, že katastrofické myšlení nás může učinit zranitelnějšími vůči mnoha dalším duševním chorobám – včetně posttraumatické stresové poruchy a obsedantně-kompulzivní poruchy, a dokonce i určitým druhům psychóz.
Uzdravení je snadné – přestaňte myslet
Asi nikdy nikdo v životě vám neřekl, že byste neměli používat mozek, bývá tomu spíš naopak. Pokud ale trpíte negativními myšlenkami, někdy je dobré jednoduše vypnout. Ať už je zdroj vaší katastrofy jakýkoli, to, co potřebujete, je přerušit negativní myšlenkové cykly.
Uvědomění je nezbytné. Musíte si sami říct, že tohle není ten správný způsob uvažování. Prvním krokem by mělo být tohle rozpoznání, kdy se vaše mysl propadá do psychologické černé díry a následné přerušení myšlenek. Můžete si všimnout, že máte například obavy z pohovoru. Pokud je vaše další myšlenka, že dopadne špatně, vzdáváte to vlastně dřív, než jste si vůbec dali šanci na dobrý výsledek.
Jestli chcete myšlenky zastavit, měli byste zpochybnit základ tohoto předpokladu. Máte nějaký racionální důvod, proč automaticky očekávat, že selžete? Ještě ani nevíte, jakým směrem se bude pohovor ubírat a je možné, že si zrovna padnete do noty. To je způsob, jakým byste se měli pokusit v podobných situacích uvažovat. Pokud se pokusíte zaujmout stanovisko objektivního pozorovatele, můžete uznat, že selhání je spíše možností než jistotou. Vždy existují kroky, které můžete podniknout, abyste zvýšili své šance na nejlepší výkon. Tedy není důvod dopředu pohovor vzdávat. Pokud se naučíte uvažovat takovým způsobem, váš život bude pak o mnoho snazší a příjemnější. Nebudete mít depresivní sklony a nebudete se trápit „preventivně“.
Rozebrat myšlenky tímto způsobem může být zpočátku těžké, ale s praxí by to mělo být snazší. V podstatě jde o rituál, který se musíte naučit, abyste lépe fungovali. Jakmile si jej osvojíte, bude to už poměrně snadné. Dobrým nápadem je například své pokroky zaznamenávat. Pokud si budete dělat poznámky a uvidíte, jak se vám daří překonávat sami sebe a nepropadat panice v situacích, kdy to není potřeba. Klidně si zapisujte i to, jak jednotlivé případy dopadly a zda bylo na vašich myšlenkách něco oprávněného či nikoliv. Je to taková malá domácí terapie. Tímto způsobem uvidíte, jak často katastrofy vyvolávaly zbytečné starosti, kterých jste se nemuseli bát. Když si tohle zapamatujete, příště bude pokaždé snazší a snazší přesvědčit sami sebe, že dělat předem negativní závěry je zbytečné. Díky tomu se pak přestanete propadat do pochmurných stavů.
Autorský článek. Další zdroje: Link.springer.com
