Bít či nebít? Děti bychom měli především trestat citlivě!
Je to smutné, ale v naší společnosti se obvykle stále zaobíráme tím, co nám nejde. Dítě, které umí výborně plavat, není chváleno za to, že skvěle plave, ale je kritizováno, že mu nejde dějepis. Hodiny tráví mučením se s dějepisem. Místo, abychom dítě rozvíjeli, tak ho dusíme. V ideálním případě je třeba hodně chválit a trošku trestat.
Proč je bití dětí škodlivé
Fyzické tresty dítě ponižují a snižují jeho sebeúctu. Narušují také vztah dítěte a rodiče, kdy dokonce může dítě při pocitu nespravedlivého trestu cítit touhu po pomstě. Navíc se může stát, že si dítě do budoucna řekne, že mu vlastně pár na zadek nevadí a dál budou opakovat zakázané činnosti.
Podle psychologů navíc mohou být fyzické tresty i návykové, a to nejen pro rodiče, který si upustí páru. Když trest způsobí přechod od vzteku k slzám a dítě pláčem vyplaví stresové hormony, zklidní se a je mu líp. Po určitém čase si na tuhle pomoc zvykne. Proto následně zlobí, dokud nedostane pohlavek. Může si pak báječně poplakat…
U starších dětí mohou přehnané fyzické tresty vést k pokusům o útěk z domova. V dospělosti se u těchto dětí vyskytují psychické problémy.
Jiné tresty
Dítě můžete také potrestat psychicky. Dát mu najevo, že se zlobíte. Třeba tím, že s ním nemluvíte, odejdete z jeho pokoje, odmítnete ho. I tady ale musíte zachovat míru. Jinak by dítko mohlo získat pocit, že jste ho kvůli tomu, co provedlo, přestali mít rádi.
Zákazy jako trest jsou vhodné hlavně u starších dětí. Zakazovat byste měli televizi, počítač nebo sladkosti. Rozhodně není dobré zakazovat dětem jejich zájmy z oblasti sportu nebo kultury. Nesmíte také dítěti dávat za trest práci.
Vždy zvažte, proč zlobí
Než dítě potrestáte, snažte se vcítit do jeho situace. Není již příliš dlouho zavřené doma? Nenudí se? Nemá potíže? Nemá žízeň? I tyto zdánlivé banality mohou přispět k jeho vztekání, odmlouvání nebo zlobení všeobecně. Spousta situací se dá vyřešit i bez trestů - jednoduchým fyzickým přesunutím dítěte a zabavením ho jiným způsobem. To se týká jak batolat, tak i starších dětí.
Vysvětlujte
Když dítě vyjádří svou nechuť křičením, štípáním, kousáním nebo také údery, nemusíte na něj křičet a oplácet mu stejným způsobem. Zkuste mu naopak říct, jak se cítíte. Proč vám jeho chování vadí a ubližuje. Vysvětlete mu, že vás to bolí. Tím, že matka vyjádří své pocity, dostane dítě možnost vcítit se do ní a brát na ni ohled, protože ji má rádo. Výsledkem toho je ohleduplnost.
Jak trestat
Trest musí následovat hned po provinění, aby dítě pochopilo, za co je trestáno. Netrapte dítě prodlužováním trestu. I když vám ujedou nervy a dítěti naplácáte, vysvětlete mu záhy, proč bylo potrestáno. Buďte důslední – neměli byste za stejný prohřešek jednou přísně potrestat a podruhé jen mávnout rukou. Trest má být přiměřený situaci i věku dítěte a nikdy by neměl být ponižující.
Co nedělat nikdy
Tabu by měly být tresty, které dítě fyzicky poškodí. Absolutně nevhodné jsou hlášky typu: Jsi hlupák! Jsi nešika! V životě nic nedokážeš. Zakažte si také výsměch, sarkasmus, ponižování, zesměšňování… tím vším můžete své děti na věky zakomplexovat. Nevyvolávejte v dětech neúměrné pocity viny, nestrašte ho a nezapomínejte, že ho přeci máte rádi!
