Neposlouchá váš malý andílek? Zkuste na to jít obráceně
„Aničko, neskákej.“ Nic. „Aničko, prosím tě, neskákej.“ Opět bez odezvy. „Aničko, ty mě neslyšíš? Řekla jsem ti už několikrát, neskákej!“ Klasický rituál, který se opakuje prakticky v každé rodině několikrát denně. A někdy to končí i tím, že na dítě začnete křičet a to pak na vás kouká, jako by právě někoho zabilo. Myslíte si, že to jinak ale nejde? Vyzkoušejte opačnou teorii a zkuste na to jít s úsměvem.
Zjednodušte rozkazy
Někdy je lepší být zkrátka a dobře stručný. Místo zdlouhavého vysvětlování a prosení jednoduše zavelte: „Jídlo!“ nebo „Domů!“ či „Zuby". Děti většinou vědí, co mají dělat, potřebují to jen jednoduše připomenout a také dostatečně rezolutně. Pokud to zabalíte do spousty ostatních slovíček, mají pocit, že stále mají na vybranou.
Udělejte z povelů hru
Občas je dobré určité povely převést do hry. To se dá dělat například ve chvíli, kdy chcete po dítěti, aby si uklidilo své hračky, a jemu se nechce. Zkuste z toho udělat hru. Udělejte si s ním závody, kdo dřív posbírá rozházené kostky nebo mu povykládejte o skřítkovi, který si všechny neuklizené hračky vezme k sobě do domečku. A využít toho můžete i venku, když se dětem nechce domů. Dejte si s nimi závody, kdo dřív bude u dveří.
Říkejte, co mají dělat
Dětský mozek někdy potřebuje delší čas na to, aby zpracoval všechny informace. A podobně je tomu u příkazů. Pokud dítěti budete pořád říkat, co nemá dělat, např. aby neskákalo, obvykle se setkáte s opačnou reakcí. Je to dáno tím, že mozek dítěte stále zpracovává prvotní informaci, zatímco vy už na něj chrlíte druhý či třetí příkaz. V tu chvíli pak začne přemýšlet, když nemá skákat, co tedy má dělat. A než mu to dojde, je oheň na střeše. Říkejte tedy dítěti věci, které mají dělat, například: „Zůstaň stát“ nebo „Jdi pomalu, klouže to", případně „Jez a zavři pusu“. A hlavně nezapomínejte své potomky chválit. Opět se držte hesla všeho s mírou, protože i přílišná chvála může škodit. Více na toto téma jsme psali zde.
Pozor na tresty
Trest by měl přijít na řadu teprve tehdy, kdy dítě opakovaně neuposlechne vaši výzvu. Musí být ale vždy přiměřený prohřešku. Dbejte také na to, abyste nevyhrožovali trestem, kterého nejste schopni dostát. Dítě by pak pro příště vědělo, že zůstane jen u řečí a skutek utek.
