Romana (47): Žiju s asexuálem. Prali jsme se s tím léta a nakonec našli řešení
„S manželem jsme svoji už skoro dvacet let. Musím říct, že to byly perné roky, avšak plné lásky a já věřím, že i ty nadcházející budou. Musela jsem se ale obrnit,“ začíná své vyprávění žena, která se vdala před osmnácti lety a dodnes toho nelituje.
„Já jsem opravdu dlouho váhala. S Markem jsme byli přátelé. Jelikož mi tikaly biologické hodiny, randila jsem s muži celkem dost a on se mi mnohdy snažil poradit nebo mě utěšit, když to nevyšlo. Naopak Marek nikdy vztah nehledal, netajil se tím, že netouží po rodině ani romantice. Přestože jsme si hodně rozuměli, jsem ho tedy nikdy nebrala v potaz jako potenciálního partnera. A pak přišlo období, kdy mě chlapi, kteří uměli vždy jen zklamat, začali nudit. Víc času jsem tak trávila s přáteli a především s Markem. Hodně jsme se sblížili a z nějakého důvodu se všichni v našem okolí vyptávali, co mezi námi je. Nejprve jsme tomu nevěnovali pozornost, pak jsme si ale uvědomili, že na tom, jak působíme jako pár, asi něco bude,“ vzpomíná Romana.
Ukázalo se, že Markův nezájem o ženy, romantiku nebo rodinu, je vlastně převlečený strach. Marek se cítil jako asexuál, styk mu nepůsobil žádné potěšení, a tak se vztahům vyhýbal, jak své – tehdy ještě kamarádce – přiznal. „Přestože jsem to viděla jako problém, chovala jsem k němu velké sympatie, a tak jsem si řekla, pojďme to zkusit, třeba budeme oba šťastní a nějak se to vyvrbí,“ říká a přiznává, že její pohled na to byl celkem jednoduchý i optimistický.
„Vztah nám opravdu fungoval, cítila jsem se s ním skvěle a bylo to oboustranné, o to větší problém však byl, že jsme jen sedávali na gauči a objímali se, když jsem si přála víc. Rozhodla jsem se ale být trpělivá, protože vzdát se prvního muže, s nímž jsem vydržela víc než pár týdnů, by byla hloupost.“
„Po pár měsících jsem pochopila, že tak snadné to mít nebudu, a tak jsem musela přistoupit na radikálnější způsob, jak posunout věci kupředu. Začala jsem se vyzývavě oblékat, občas jsem tak nenápadně nadhodila, jak jsem někde četla nebo zaslechla o nějaké zvláštní sexuální praktice a dávala jasně najevo, že bych snad ničemu nebránila, kdyby ho to lákalo. Ani tenhle plán se však neshledal s velkým úspěchem. Přišlo tak období, kdy jsem začala být celkem nešťastná a dlouho se s tím psychicky srovnávala,“ připouští Romana. Uvědomit si, že na vytoužené sexuální chvilky nejspíš nikdy nedojde, pro ni bylo složité.
„Po čase si samozřejmě Marek všímal mé nevyrovnanosti a z konverzace vyplynulo, co mě trápí. Nechal si to projít hlavou a nakonec mi sám navrhl, ať to tedy párkrát zkusíme. Byla jsem v té chvíli radostí bez sebe, protože to sexuální propojení a uspokojování jsem považovala za důležitou část vztahu,“ říká Romana, jenže radost ji také rychle přešla.
„Ono se po prvním pokusu ukázalo, že s Markem to vážně nic moc nedělá. Byla jsem zklamaná a k tomu se i cítila špatně. Vlastně jsem obviňovala hlavně sebe, že ho nedokážu uspokojit a nadchnout. Když bylo podruhé vidět, že to dělá z povinnosti, vzdala jsem se. Najedou přede mnou stálo šílené rozhodnutí. Opustit muže, kterého miluji, nebo se smířit s tím, že náš vztah nebude dokonalý. Vnitřně jsem ale moc dobře věděla, že odejít nechci a nedokážu. Nějakou dobu jsem to vstřebávala a pak jsme začali mluvit i o dítěti. Znovu do mě vjela naděje, že třeba se mezi námi něco změní, poznala jsem ale, že Marek se opravdu snažil jen naplnit povinnosti muže, abychom byli plnohodnotná rodina.“
Jak už to bývá, všechno nás jednou dostihne. „Stalo se to o mnoho let později na koncertě, který jsem navštívila s kamarádkou, protože její muž nemohl přijít. Trochu jsme tam pily a já se pak zapletla a vyspala s úplně neznámým mužem, o kterém jsem druhý den nevěděla víc než jeho křestní jméno. Bylo mi hrozně, přestože jsem si užila skvělý tělesný zážitek. Zklamala jsem sama sebe a musela to manželovi říct, přestože jsem si uvědomovala, jak hrozná jsem. Vždy jsem mu ale byla zcela oddaná a nemohla bych mu lhát.“
Romana jela tedy ráno od kamarádky domů a přiznala se svému muži hned toho dne. Jeho reakce byla však překvapivá. „Nezdál se naštvaný nebo zklamaný, dlouho mlčel a pochopitelně ho to ranilo. Byl ale především zamyšlený a pak se začal podivně vyptávat, jaké to vlastně bylo. Opakovaně jsem ho ujistila, že to neznamenalo vůbec nic. Když ale naléhal, musela jsem přiznat, že to byl příjemný zážitek. Opět dlouho mlčel a pak mi řekl, jestli je pro mě přijatelné spát s jinými muži. To jsem mu samozřejmě chtěla vyvracet, ale on mi navrhl, že pokud to potřebuji, pochopí to a doma o tom nemusíme už nikdy víc mluvit. Vyslovil něco jako, že bychom oba měli klid, pokud tu jde jen o ten sex a já si uvědomila, že vlastně jde. Dlouho jsem o tom přemýšlela a zdráhala se. Nechtěla jsem podvádět svého manžela. Po jeho ujištění, že pokud to zvládnu tak, aniž by to nějak ovlivňovalo náš společný život, tak je to má věc, jsem se rozhodla to zkusit. Teď jsou to už tři roky, co si čas od času najdu někoho, kdo mi poslouží přes noc. Vždy jsou to cizí muži, na které si neukládám kontakt a znovu se s nimi nesetkám. Nechci se zaplétat s milencem a narušovat rodinu. Doma jsem o tom nikdy neřekla ani slovo, obvykle tvrdím, že jdu někam s někým známým a Marek se nikdy nevyptává. Myslím, že jsme našli úžasný kompromis po všech letech trápení,“ libuje si Romana. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Vydržely byste také léta ve vztahu bez sexu? Nebo si myslíte, že se měli Marek s Romanou dávno rozejít? Jsou láska a sexuální potřeba dvě odlišné věci? Podělte se s námi také o váš příběh.
Autorský článek - rozhovor.
