Nevyřešený předchozí vztah dokáže zničit ten současný
„I když od konce vašeho minulého vztahu uplynuly roky nebo téměř deset let, může to mít trvalý dopad na váš život,“ poznamenává Paulette Sherman, psycholožka, ředitelka školy My Dating & Relationship School.
Minulé vztahy mohou bránit našim současným nebo budoucím vztahům nebo je prohlubovat v závislosti na tom, jak je zpracujeme. Naše minulost může být buď potravou pro náš růst, nebo právě plevelem, který nás brzdí. Pokud se dostáváte z ničivého rozchodu, jste možná uvězněni člověkem, kterého prostě nemůžete dostat z hlavy. V tu chvíli nefungujete jako samostatná bytost a mnoho lidí popisuje tento stav tak, že jsou nekompletní. Musíte získat zpět dobrý pocit ze sebe sama a udělat to se stejným soucitem, pochopením, porozuměním a láskou, kterou byste dali druhým. Teprve v momentě, kdy se dostanete přes bývalý vztah a pochopíte, kdo jste a co opravdu chcete. Můžete si tak prorazit cestu zpět ke štěstí a vyjít z této zkušenosti silnější, než jste kdy byli.
Existují stovky důvodů, proč toužíme po partnerovi, který už tu není, ale je několik běžných, které způsobují zvláštní nadměrné neštěstí. Začíná to u neúspěchu oplakat náš vztah a jít dál, protože sami nevíme, kam a pokračuje, až po přílišnou idealizaci a neschopnost dosáhnout uzavření vztahu i minulosti, které potřebujete. Nevíte, jak se dostat přes bývalé partnery, a základem je si přiznat, že se nemůžete pohnout z místa.
Nikdy ne ze vztahu do vztahu
Jedním z největších důvodů, proč se zasekneme na bývalých, kteří nás dávno opustili a žijí si vlastní život, je to, že si nedokážeme dát čas na to, abychom vztah náležitě oplakali a našli si novou cestu. Místo abychom se zabývali svými emocemi a dali jim průchod, plno lidí se pokusí skočit rovnou do nového vztahu nebo milionu projektů, které jim zabrání přemýšlet o ztrátách. Ani jedna varianta není úplně dobrá. Udělat ze sebe po rozchodu workoholika může fungovat, pokud potřebujete čas, než se k bolesti vrátíte a vyřešíte ji v sobě. Vrhat se do dalšího vztahu nepomůže nikdy. I když se to může na chvíli zdát, že to funguje, nakonec se věci zpomalí, zastaví a někde propuknou ty nevyřešené emoce. Nakonec to možná budete vy sami, kdo nový vztah ukončí, protože pokud stále toužíte po někom jiném, současný partner vám nemůže dát to, co si přejete, ani kdyby se sebevíc snažil.
Je snadné uvíznout u obviňování se po rozchodu, myšlení na nápravu a slepování, ale ve skutečnosti to nedělá nic pro náš skutečný růst a uzdravení. Je velmi nepravděpodobné, že vztah by se dal v brzké době zpět do pořádku a fungoval lépe než dřív. Rozchod je něco víc než přechodná fáze, a to je přirozená součást života. To však může být těžké vidět a přijmout, takže je snazší svalit vinu na nového partnera, na sebe nebo kohokoli, kdo by mohl pomoci zmírnit bolest.
Mnohdy pak nové vztahy končí na tom, že partnerovi vyčítáme, co všechno nedělá nebo v čem nám nerozumí. Někdo dokonce otevřeně vytáhne svého ex a přizná, že tohle byla oblast, ve které byl jeho předchozí vztah perfektní. Říká se tomu náplast. Nového vztahu využíváme k tomu, aby nahradil ten předchozí, zacelil rány a dal nás zase dohromady. Takhle to ale bohužel nefunguje, ve skutečnosti takový vztah pomůže trochu se vzpamatovat, ale pak náplast strhneme, zahodíme – protože nám již nemá, co přinést, a s jizvou si už musíme poradit sami.
Problémem takového jednání je především idealizace. Vidíme všechno, co jsme měli od předchozího partnera a nyní se nám těchto benefitů nikde nedostává. Zapomínáme ale na to, že vztah z nějakého důvodu skončil. Musely tam být neshody, potíže v komunikaci, neschopnost dojít ke kompromisu a zřejmě věci, které nám na tom druhém vadily. Vztah, který skončil, byl pro nás toxický nebo špatný. K přílišné idealizaci dochází, když odmítáme vidět někoho takového, jaký skutečně je, a stavíme ho na podstavec jako boha, protože jej již nemůžeme mít. Když si své partnery příliš idealizujeme, místo abychom přijali roli, kterou hráli, může to způsobit, že budeme toužit po osobě, která vlastně nikdy neexistovala.
Uzavření
Ačkoli některé vztahy tím končí, ne každý vztah umíme uzavřít a všechny mají svůj vlastní čas, který potřebujeme na jejich zpracování. Pokud se vám nepodařilo dosáhnout uzavření buď ze strany partnera nebo z té vaší, zřejmě stále přemýšlíte o tom, co mohlo být, kdyby to neskončilo. Případně toužíte svou chybu napravit. To je ale zcela sebezničující přístup, kterým budete ničit jen sami sebe. Existuje taková poměrně hezká myšlenka, která pomáhá tenhle problém vyřešit. Rozchod měl nějaký důvod, vztah už byl v neřešitelné fázi. Tím důvodem může být, že někde na vás čeká někdo lepší. Stejně tak jím může být, že si s partnerem potřebujete projít ještě dlouhou cestu, než vás něco znovu spojí. Vy byste se ale neměli snažit tuhle cestu určovat, vaší úlohou je po ní pouze projít a počkat, kam vás dovede. Každou snahou o to manipulovat další vývoj vašeho vztahu nepřirozeným způsobem jen podkopáváte nohy sami sobě. Představte si tu cestu, po které jdete. Chcete přece dojít na konec, tam něco čeká. Jestliže budete stále scházet a zkoušet jiné pěšinky, pak se na ten konec nikdy nedostanete.
Jak poznáte, že jste vztah ještě neuzavřeli a neposouváte se dál? Známkou je snaha o kontakt s bývalým, přehnané vzpomínání a přemýšlení „co kdyby“. Toxickým projevem taky může být přehnaná pozornost k bývalému na sítích nebo jeho srovnávání s každým potenciálním partnerem. Pokud trpíte některým z těchto projevů, znamená to jediné – ještě potřebujete čas.
Autorský článek. Další zdroje: Weddingwire.com,
