Láska na první pohled neexistuje. Jde pouze o fyzickou přitažlivost, říká nová studie
Věda se konečně rozhodla, že tento fenomén mezilidských vztahů prozkoumá. Ve studii proto vědci zjišťovali, zda lidé cítí lásku na první pohled nebo zda zpětně věří, že se tak cítili, když už si vytvořili vztah k romantickému partnerovi. Vědci se také ptali, zda to, co lidé při prvním setkání nazývají láskou, je skutečně komplexem všech emocí, které tvoří lásku nebo zda jde jen o silnou fyzickou přitažlivost.
Věda v minulosti už prokázala, že zamilovanost aktivuje určité oblasti mozku a umístění aktivity se může lišit v závislosti na tom, jaký typ lásky člověk cítí. Zda jde o lásku emocionální, mateřskou nebo třeba vášnivou. Intenzivní, vášnivá láska aktivuje v mozku stejné sítě jako závislost a dlouhodobější láska zase vyvolává reakce v oblastech mozku spojené s připoutaností a odměnou. Láska tedy není nic jednoduchého ani z vědeckého hlediska.
Vědci se proto chtěli dozvědět víc o tom, zda vůbec může existovat láska na první pohled, o níž velké množství lidí po celém světě tvrdí, že ji skutečně zažili. Proto začali sbírat data od lidí, kteří se do jejich výzkumu zapojili, aby se dozvěděli, zda účastníc při prvním setkání pociťovali něco podobného, jako je láska na první pohled, a jak fyzicky přitažlivou shledali osobu, která v nich tyto pocity vyvolala.
Výsledek studie sám o sobě moc romantický není. Řada účastníků studie uvedla, že během testování zažila lásku na první pohled téměř padesátkrát, přičemž do jejich hodnocení příliš nepromlouvaly důležité faktory lásky, jakými jsou intimita a závazky. Místo toho výsledky ukázaly, že tzv. láska na první pohled u účastníků studie ve velké míře souvisela především s fyzickou atraktivností toho druhého.
A co víc, závěry studie také mluví o tom, že všichni ti, kdo během studie prožili lásku na první pohled, byli potenciálním partnerem odmítnuti, takže to znamená, že oboustranná láska na první pohled tak, jak ji známe z filmů a románů, je v reálném životě přinejmenším velmi vzácná.
Závěr studie o lásce na první pohled je tedy takový, že jde vlastně jen o silnou počáteční přitažlivost, kterou si ovšem lidé často definují jako lásku, ať už v ten první okamžik setkání, nebo později, když už třeba ve vztahu s daným partnerem ani nebyli.
Vědci se výzkumu lásky věnují poslední dvě desetiletí stále intenzivněji. Teorie barevného kruhu lásky definuje tři primární, tři sekundární a devět terciárních stylů lásky. Trojúhelníková teorie lásky naznačuje, že intimita, vášeň a závazek jsou základními součástmi lásky. Nicméně láska má i další duchovní významy. A to všechno dohromady znamená, že opravdovou lásku lze jen obtížně identifikovat, protože ji lze snadno zaměnit za jiné emoční stavy. A to tedy platí i pro lásku na první pohled.
Pokud i vy chcete umět rozpoznat, zda se u vás jedná jen o fyzickou přitažlivost, která samozřejmě za nějaký čas zmizí, nebo o dlouhodobou formu lásky, zaměřte se tedy na onen trojúhelník. Intimita, vášeň a závazek. Intimita je forma, ve které dva lidé sdílejí důvěru a různé detaily svého osobního života a obvykle se projevuje v přátelství a romantických milostných vztazích. Na druhé straně závazek je očekávání, že vztah je trvalý. Poslední formou lásky je sexuální přitažlivost a vášeň. Vášnivá láska se projevuje v zamilovanosti stejně jako v lásce romantické. A všechny formy lásky jsou vnímány jako různé kombinace těchto tří složek. Milování zahrnuje pouze intimitu. Zamilovaná láska zahrnuje pouze vášeň. Prázdná láska zahrnuje pouze závazek. Romantická láska zahrnuje jak intimitu, tak vášeň. Společenská láska zahrnuje intimitu a závazek. Osudová láska pak podle psychologů zahrnuje vášeň a závazek. A nejvíc je tedy svrchovaná láska, která zahrnuje všechny tři tyto složky.
Autorský článek, další zdroj: Wiley Online Library
