Privilegované ženy minulého režimu: Jakou módu měly nejraději a kdo byl opravdová dáma?
Současné mladší generaci asi už nebude moc říkat jméno Marie Kabrhelové. Starší jedinci ale vědí, že to byla žena ve své době mocná a významná. Původně sice byla švadlenou, ale pro komunistickou stranu pracovala už od roku 1946, takže po únoru v roce 1948 se jí kariéra velmi dobře rozjela. Když poté v šedesátých letech absolvovala Vysokou školu politickou, v době normalizace (v 70. letech) jí to pomohlo stát se doslova hvězdou.
V roce 1974 se stala šéfkou Československého svazu žen, který vedla až do revoluce. Mohla si tak plnými doušky užívat vymožeností papalášů. Znamenalo to mimo jiné třeba to, že měla k dispozici od vlády stejnou Tatru 613 jako ministři té doby, nakupovala ve vládní prodejně s luxusním zbožím a užívala bezplatné dovolené v dobře vybavených resortech sovětských soudruhů.
Někdo se jí bál, jiný jí podlézal
Jak už to bývá, v době, kdy byla Marie Kabrhelová "nahoře", z ní mnozí měli strach, jiní jí podlézali. To se projevovalo tak, že když prý měla v zimě přijet na své venkovské sídlo v Maršově na Jihlavsku, cestáři všeho nechali a rychle protahovali cestu, aby mocná soudružka neuvízla.
Ovšem listopad 1989 pro ni znamenal naprostý zvrat. V roce 1990 se nepohodlné funkcionářky komunisté zbavili a vyloučili ji ze svých řad.
První dámy, kterým se nedařilo být dámami
Na výsluní pozornosti a dostatku všeho, co bylo pro ostatní téměř nemožné, se logicky hřály v průběhu let i manželky prezidentů či elitních komunistických funkcionářů. Při ohlédnutí zpět za dobou socialismu se v souvislosti s těmito, jak dnes říkáme VIP ženami, objevuje pravidelně jméno Hany Podolské a jejího dnes legendárního módního salonu. I když se v něm regulérně podnikalo, což působilo spíše kapitalistickým dojmem, ženám nejvyšších politických kruhů to v tomto případě nevadilo. Oblečení odsud měla každá. Problémem bylo ovšem to, že ne každé tenhle luxus „seděl“.
Před časem na některé dámy bývalého režimu zavzpomínala známá módní návrhářka Zdenka Bauerová, která svoji kariéru v legendárním salonu Hany Podolské začínala. A byla to ona, kdo pro manželky československých prezidentů navrhoval kostýmy, večerní róby a odpolední šaty. Poznala a popsala tak ženy slavných mužů jako nikdo jiný.
Například vyšlo najevo, že první dámy měly dokonce podle protokolu povinnost nechávat si šít v tomto salonu. Vyžadovaly si za svojí návštěvu dokonce potvrzení, kterým se na Pražském hradě musely následně vykazovat.
Když dvě dělají totéž, není to vždy totéž
Například Marta Gottwaldová, žena prvního dělnického prezidenta, jak uváděly v jisté době učebnice dějepisu, se toužila podobat své předchůdkyni Haně Benešové. Chtěla se jí vyrovnat v eleganci i v oblibě u veřejnosti, a tak se jí musely šít stejné modely.
Ve známém a slavném salonu, který byl samozřejmě v roce 1948 znárodněný, byla podle postavy Gottwaldové dokonce vymodelovaná figura, ale šité oblečení se muselo vozit i zkoušet na Hrad. Bohužel i přes to všechno na ní působily modely poněkud rozpačitě...
Husákova manželka uměla nosit i výstřelky
Ze zveřejněných vzpomínek vyplynulo ale také to, že na některé ženy prezidentů v minulém režimu se šilo dobře a navíc i setkání s nimi nebylo stresující. Mezi ně patřila manželka Gustava Husáka Viera. Byla to vzdělaná dáma, dokázala se s noblesou pohybovat ve společnosti. Daly se jí ušít tehdy i módní a mírně či více výstřední vzory, přesto na ní vypadaly dobře a vkusně.
Viera Husáková, která tragicky zemřela v 54 letech stejně jako manželka Gottwalda, byla vyhlášená i svoji skromností. Když přišla do salonu na zkoušku, nechtěla prý nikdy žádné výjimky nebo přednost. Pozdravila a pak klidně počkala, až na ni přijde řada.
V dobrém vzpomínali ve známém módním salonu také na partnerku Ludvíka Svobody Irenu. Prý se velmi svému manželovi, vojákovi z povolání, podobala. Byla střídmá a přímá, a to se odráželo i v jejím oblékání. Dále čtěte: Móda před revolucí: Jaké boty jsme nosili a po jakých jsme toužili?
