Remoska, varná spirála a další pomocníci za socialismu. Také jste je měli doma?

V Československu to měly hospodyňky dlouho složitější
📷
Dalších 15 fotografií v galerii
 Retro 
13. května 2019 17:31 / Archiv
  78   10
Pomocník je od slova pomáhat. Když ho pohání elektřina, je výkonnější, než kterýkoli lidský pomocník z rodiny. Ale i přes četné výhody se i tihle superpomocníci na elektřinu vyvíjeli. V Československu pak často pomaleji než na západ od našich hranic. Přesto někteří ohromili svět. Vzpomenete si, který ohromil vás?

Zatímco za oceánem ženy už od meziválečných let celkem běžně praly v automatických pračkách, v Československu to měly hospodyňky dlouho složitější. 

Když se pak objevily na trhu vířivé pračky vyráběné ve Fulneku (firma Romo), byl to zlom. Ne pro všechny domácnosti ale byly cenově dostupné. I proto byly v Československu až do roku 1989 v mnoha domech oblíbené společné prádelny, ve kterých byla pro nájemníky jedna společná pračka (vířivá), ždímačka a často také mandl.

Využívat se sice dalo služeb prádelen nebo tehdy oblíbené a propagované Osvobozené domácnosti, ale mít vlastní pračku bylo v každém případě lepší. Tam, kde v domě prádelna tedy nebyla, nezbývalo, než poctivě šetřit (v 80. letech stála vířivka 1700 Kčs, automatická pračka pak 12 000 Kčs a nebylo možné ji dlouho koupit na novomanželskou půjčku, poněvadž bya považována za nadstandard).

Pračka vířivá, mýdlo na struhadle a tak

I tak bylo praní ve srovnání s dneškem a automatickými pračkami v téměř všech domácnostech náročné - časově i fyzicky. Prádlo se většinou dopředu namáčelo, potom se vložilo do pračky, kde nějakou dobu vířilo, a pak bylo nutné ho z pračky většinou za pomocí velké vařečky vylovit, vložit do vany nebo škopku a vymáchat (v případě dětského oblečení několikrát), a nakonec vyždímat. Ždímalo se ručně, ale existovaly už také pračky, v kterých vedle bubnu na víření vody, byla i ždímačka. Koupit se dala i zvlášť.

Pro zajímavost: aviváže se začaly běžněji používat u nás až v 80. letech, za to snad každá hospodyňka někdy prala v mýdlových vločkách nebo vlastnoručně nastrouhaném mýdle.

Co třeba taková remoska?

Známá a oblíbená je dodnes, ale co o ní a její minulosti víme?

Tenhle přenosný elektrický pekáč zažil asi svoji největší dobu slávy v socialistickém Československu. Byl praktický, finančně dostupný, připravit se v něm dalo hodně jídel, a to dokonce takových, které nevyžadovaly ani nijak vypilovaný kuchařský um. I když zažíval v době socialismu svoji významnou éru, vyrábět se začal dávno před ní.

Příprava jídel za slušnou cenu

Výroba to nebyla sériová, první takové hrnce vznikly v tehdejším vysočanském závodě Elhamo. Po jeho znárodnění se ze závodu stalo družstvo, a to bylo součástí komunálního podniku Remos. Název, který nakonec oblíbený elektrospotřebič dostal, byl vlastně zkratkou hned několika slov: revize, elektromontáže, opravy a servis. V 50. letech se z něj vyvinula pak už nám dobře známá remoska. Původně stála kolem 200 Kčs, takže oblíbená byla velmi brzy na chalupách a chatách a postupně se přesunovala i do domácností.

V roce 1964 získala tahle speciální nádoba už svoji ochrannou známku.

Jaké by to ale bylo vaření, pokud by se nedaly správně uchovávat potraviny tak, aby nepodléhaly rychlé zkáze. A k tomu je potřeba lednička, protože kvádry ledu ve speciálních skříních odvála doba meziválečná.

Ledničky plynové, později elektrické

První socialistické ledničky značky Maneta se začaly vyrábět v bývalé zbrojovce v Považských strojírnách na Slovensku. Vyrobilo se jich tam několik tisíc, ale brzy byla znovu nastolena potřeba vyrábět v továrně zbraně, proto se musela výroba ledniček přesunout. Stalo se. Ze Zlatých Moravců od roku 1950 začaly brzy zásobovat československé obchody ledničky značky Calex.

O tři roky později rozšířil nabídku tohoto sortimentu Elektrosvit v Nových Zámcích. Vedle elektrických lednic do obchodů ale nabízel ještě též ledničky na plyn. Brzy však závod nestačil poptávce a aktuálním trendům. Například tomu, co bylo jinde už běžné, tedy vyrábět ledničku s odděleným mrazákem. 

Vysavače, mixéry a žehličky

Ve výčtu zařízení domácností v bývalém Československu bychom ale mohli směle pokračovat. I když nebyly možná ve standardu rodin takové rozdíly jako nyní, přece jen se výbava bytu a domovů lišila. S velkou pravděpodobností ale všude byly též běžně využívány vysavače, mixéry a žehličky. Až na výjimky se dá říci, že s vysokou pravděpodobností nesly značku ETA. Výrobky to byly kvalitní a v dané době i ceněné dokonce i ve světě. Čtěte také: V 50. letech se vyráběly hodinky jen v několika málo zemích světa. Československo k nim patřilo.

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Jet lag: Jak se elegantně a účinně zbavit pásmové nemoci?

Dům a zahrada

Chcete mít dostatek vitaminů i v sychravém počasí? Zmrazte si zeleninu do zásoby

Bydlení

Tyto věci do vysavače určitě nepatří

Zavřít reklamu