Jaké trvalé následky pandemie si ponesou naše děti
Odborníci poukazují především na zavírání škol. "Školy jsou skutečně srdcem naplňování mnoha potřeb mladých lidí,“ říká psycholožka Karen VanAusdal. "Když toto odstraníte, v naší společnosti nastanou zvlněné efekty.“
Samozřejmě, že ne na každé dítě dopadá pandemie stejným způsobem. Některým se daří, i když jsou izolované, a místo toho si dělají starosti s návratem do školy a společnosti, až to bude bezpečné. Jiné našly nové způsoby, jak se bezpečně stýkat s kamarády, ale zase selhávají v distanční výuce. A některé děti přicházejí o základy, které potřebují k růstu, včetně jídla, terapie a služeb duševního zdraví, kterých se jim dostává ve škole.
Problémy s duševním zdravím jsou na vzestupu
Jennifer Rothman, která se zabývá duševním zdravím mládeže, říká, že nevíme, jaké budou dlouhodobé dopady pandemie na duševní zdraví dětí. Nové zprávy však vykreslují děsivý obraz téměř u všech věkových skupin.
Nová data ukazují, že se zvyšuje podíl problémů s duševním zdravím dětí napříč všemi věkovými kategoriemi. Odbornou pomoc hledá stále více dětí ve věku od 5 do 11 let a ještě více dětí ve věku od 12 do 17 let.
Mezi časté problémy patří sebevražedné myšlenky, rozvíjí se poruchy příjmu potravy a dokonce sebepoškozování u dětí, které do pandemie žádné psychické problémy neměly. Tyto tři duševní problémy jsou nejčastější i podle českých dětských psychologů. Jiné děti mají potíže s učením a další se bojí, že neodmaturují nebo se nedostanou na vysokou školu.
Co dětem chybí
Dětem chybí jejich obvyklá obyčejná rutina. I když se některým ve škole nelíbilo, kvůli pandemii přišly o každodenní rutinu školního života, včetně pravidelného stravovacího a spánkového rozvrhu a fyzického pohybu ať už ve škole nebo ve sportovních kroužcích, a především přišly o společný čas s ostatními dětmi. "Všechny tyto věci ovlivňují jejich náladu a energii a vše je pryč,“ říká pediatrička Martha Perry. "Není tedy divu, že vidíme zejména nárůst deprese a úzkosti.“
Ta má především obavy o dospívající děti. Biologicky už totiž touží po nezávislosti, raději se opírají o své vrstevníky, ale s těmi se nyní prakticky nesetkávají. A rodiče, kteří si mohou myslet, že jejich mladiství potřebují menší dohled než mladší děti, protože se navenek zdají tak schopní, nemusí vůbec zaznamenat, že se jejich teenager doslova trápí.
Závěrem je, že každé dítě reaguje odlišně na měsíce bez běžných činností a izolace od pravidelného kontaktu s kamarády. A některé děti jsou náchylnější k problémům s duševním zdravím. Míra úzkosti, deprese a sebevražd u dětí a dospívajících rostla celosvětově už před pandemií a nyní situace doslova eskaluje.
Rodiče by si proto měli více všímat toho, jak se jejich děti nyní chovají. Pokud budou mít podezření, že jejich dítě zápasí s duševní chorobou, je dobrým prvním krokem kontaktování jejich pediatra. Rozhodně by totiž jejich stav neměli podceňovat. V podstatě lze říci, že jedinými dětmi, kterým nevadí, že jsou doma s rodiči, jsou předškoláci. U ostatních dětí, u kterých by rodiče nyní podcenili jejich psychický stav, by to do budoucna mohlo představovat velký a především vleklý problém. Dále čtěte: Jak odnaučit děti používat dudlík déle, než je vhodné.
