Depersonalizace je vážný psychický problém, který může znenadání potkat každého

 Zdraví 
23. ledna 2021 13:00 / Kateřina Kofroňová
  1
📷
5 fotografií v galerii
Včasná léčba je jediným řešením problému Depositphotos
Své vlastní tělo a mysl známe nejlépe my sami. Jakékoliv negativní změny, ať už fyzické nebo psychické, není radno podceňovat a platí to i v případě depersonalizačního syndromu, jehož včasné odhalení může zabránit rozvoji poruchy. Zahájení léčby je jediným možným způsobem, jak se vrátit k plnohodnotnému životu.

Lidé trpící tímto syndromem se neztotožňují se svým tělem, zdá se jim, jakoby celý svět a veškeré dění prožívali mimo své tělo, které je jim najednou cizí, nevlastní nebo dokonce neexistující.

Často jde ruku v ruce s derealizací, která se naopak týká vnějšího světa druhých lidí. Nejčastěji pak hovoří o tom, že se jim zdá, jakoby byli ve snu a okolní svět se jim jeví jako za oponou, sklem nebo tenkou záclonou. Život jim pak připadá jako seriál v televizi nebo film v kině a osoba jej sleduje jen jako pasivní divák.

Kdy a kde se objeví

Depersonalizační syndrom se může objevit z ničeho nic, následkem traumatu, náhle, po požití drogy nebo se rozvíjí postupně po dlouhá léta. Může se ale vyskytnout i s celou řadou dalších psyschických poruch, jako například u depresí, úzkostí, panických stavů, poruchami osobnosti nebo třeba porochami příjmu potravy. Problémem je, že se jeho symptomy mohou skrývat a splynout s jinou poruchou. Na jeho vzniku se může podílet i psychické trauma.

Další projevy

Osoba se může cítit distancována od svých psychických a tělesných pochodů. Když něco říká, může mít pocit, jakoby slyšela mluvit někoho jiného, když se dotýká předmětů, cítí se, jakoby se jich dotýkal někdo jiný. Může se i cítit, jakoby nestála nohama pevně na zemi a byla tvořena například z vaty, vzduchu nebo zvláštní prázdnoty.

Lidé s tímto symptomem mívají často strachy, že brzy zemřou, zešílí nebo se vypaří. Někteří lidé uvádějí, že se cítí být loutkami, které plně neovládají své tělo a cítí se ve svém životě spíš jako pozorovatel než jako jeho aktivní činitel. Časté je i odlišné vnímání času a prostoru. Někdy čas plyne velmi rychle, jindy se naopak táhne. Prostor se může osobě jevit jako dvojrozměrný, menší nebo naopak neobvykle velký. Časté je také otupění smyslů, emocí a empatie, špatná soustředěnost či paměť. Osoba ztrácí smysl života.

Může potkat každého

Alespoň jednou za život se v různé míře s tímto symptomem setká jeden z deseti lidí. Může se jednat o chvilkovou záležitost, o jednodenní prožitek, ale často se jedná o dlouhodobou obtíž, která trvá několik měsíců, let nebo celý život. Důležité je uvědomění si problému a návštěva lékaře, který zahájí příslušnou léčbu.

Léčba není snadná

Po návštěvě psychologa či psychiatra se nejčastěji začnou užívat psychofarmaka, antidepresiva a je zahájena psychoterapie, kterou dotyčný absolvuje dlouhodobě. Problémem bývá skutečnost, že se depersonalizační syndrom obtížně diagnostikuje.

Dotyčný si jej nepřizná nebo s návštěvou odborníka otálí a se svým problémem ze studu raději mlčí. Přitom neléčený psychický problém může vést až k sebevraždě. Nepomáhá ani fakt, že okolí postižené osoby si problému nevšimne. Ovšem neléčený problém může komplikovat funkčnost partnerského vztahu a vést až k pracovní neschopnosti.

NEJPOPULÁRNĚJŠÍ
Reklama
Nejčtenější články
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Objevte nejnovější kolekci minišatů Reserved. Letní inspirace, které uchvátí!

Styl

Jak vybrat oblečení na prvním rande? Díky červené barvě z vás muž nespustí oči

Tech

Vlastnit či nevlastnit? Auto na „operák“ je dostupnější než kdykoli předtím