Depersonalizace je vážný psychický problém, který může znenadání potkat každého

Včasná léčba je jediným řešením problému
📷
Další 4 fotografie v galerii
 Zdraví 
23. ledna 2021 13:00 / Depositphotos
  6   1
Své vlastní tělo a mysl známe nejlépe my sami. Jakékoliv negativní změny, ať už fyzické nebo psychické, není radno podceňovat a platí to i v případě depersonalizačního syndromu, jehož včasné odhalení může zabránit rozvoji poruchy. Zahájení léčby je jediným možným způsobem, jak se vrátit k plnohodnotnému životu.

Lidé trpící tímto syndromem se neztotožňují se svým tělem, zdá se jim, jakoby celý svět a veškeré dění prožívali mimo své tělo, které je jim najednou cizí, nevlastní nebo dokonce neexistující.

Často jde ruku v ruce s derealizací, která se naopak týká vnějšího světa druhých lidí. Nejčastěji pak hovoří o tom, že se jim zdá, jakoby byli ve snu a okolní svět se jim jeví jako za oponou, sklem nebo tenkou záclonou. Život jim pak připadá jako seriál v televizi nebo film v kině a osoba jej sleduje jen jako pasivní divák.

Kdy a kde se objeví

Depersonalizační syndrom se může objevit z ničeho nic, následkem traumatu, náhle, po požití drogy nebo se rozvíjí postupně po dlouhá léta. Může se ale vyskytnout i s celou řadou dalších psyschických poruch, jako například u depresí, úzkostí, panických stavů, poruchami osobnosti nebo třeba porochami příjmu potravy. Problémem je, že se jeho symptomy mohou skrývat a splynout s jinou poruchou. Na jeho vzniku se může podílet i psychické trauma.

Další projevy

Osoba se může cítit distancována od svých psychických a tělesných pochodů. Když něco říká, může mít pocit, jakoby slyšela mluvit někoho jiného, když se dotýká předmětů, cítí se, jakoby se jich dotýkal někdo jiný. Může se i cítit, jakoby nestála nohama pevně na zemi a byla tvořena například z vaty, vzduchu nebo zvláštní prázdnoty.

Lidé s tímto symptomem mívají často strachy, že brzy zemřou, zešílí nebo se vypaří. Někteří lidé uvádějí, že se cítí být loutkami, které plně neovládají své tělo a cítí se ve svém životě spíš jako pozorovatel než jako jeho aktivní činitel. Časté je i odlišné vnímání času a prostoru. Někdy čas plyne velmi rychle, jindy se naopak táhne. Prostor se může osobě jevit jako dvojrozměrný, menší nebo naopak neobvykle velký. Časté je také otupění smyslů, emocí a empatie, špatná soustředěnost či paměť. Osoba ztrácí smysl života.

Může potkat každého

Alespoň jednou za život se v různé míře s tímto symptomem setká jeden z deseti lidí. Může se jednat o chvilkovou záležitost, o jednodenní prožitek, ale často se jedná o dlouhodobou obtíž, která trvá několik měsíců, let nebo celý život. Důležité je uvědomění si problému a návštěva lékaře, který zahájí příslušnou léčbu.

Léčba není snadná

Po návštěvě psychologa či psychiatra se nejčastěji začnou užívat psychofarmaka, antidepresiva a je zahájena psychoterapie, kterou dotyčný absolvuje dlouhodobě. Problémem bývá skutečnost, že se depersonalizační syndrom obtížně diagnostikuje.

Dotyčný si jej nepřizná nebo s návštěvou odborníka otálí a se svým problémem ze studu raději mlčí. Přitom neléčený psychický problém může vést až k sebevraždě. Nepomáhá ani fakt, že okolí postižené osoby si problému nevšimne. Ovšem neléčený problém může komplikovat funkčnost partnerského vztahu a vést až k pracovní neschopnosti.

Kateřina Kofroňová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Cestování v roce 2021: jak vypadá situace? A na jaké vyřizování se připravit?

Dům a zahrada

Sázení stromků nejen na jaře či na podzim. Jak na to i v průběhu roku

Bydlení

Co při výběru bazénu nepodcenit a na čem hodně záleží

Zavřít reklamu