Může za povahu výchova, nebo geny?
Kdo může za to, jací jsme? Co určuje naše chování? Rodiče, okolí, geny? Říkává se, že naprosto zásadní jsou ve vývoji člověka první roky života. Že to všechno záleží strašně moc na rodičích. Z toho může mít nejedna maminka skutečnou fobii. Jak vychovat dítě? Přitom již v kolébce se ukazuje, že dítě má svůj charakter a povahu.
Nevyřešený spor geny versus výchova
Provinilý rodič
Mnoho rodičů se stále častěji cítí provinile. Stydí se, že se jim nechce jezdit s autíčky, že je nebaví číst pohádky, že je nudí omalovánky… Je mu trapně, když neudrží nervy na uzdě a bezbrannou bytost hystericky seřve a zbije. Moderní rodič je v zajetí spousty pouček. Předpokládá se, že když chce mít dítě, musí být harmonický, moudrý a láskyplný. Jenže není. A je opravdu rodičovská moc taková? Není přeceňovaná?
Mimo dohled
Je jasné, že dítě, kterému čtete často pohádky, bude mít lepší vyjadřovací schopnosti, než dítě, kterému nikdo nečte. Je také jasné, že plíce dítěte v nekuřácké domácnosti budou fungovat lépe, než plíce silných kuřáků. Podstatných je ale i mnoho dalších faktorů. Některé události, které se odehrávají mimo náš dozor, mohou dítě poznamenat navěky, aniž byste tomu mohli zabránit. Dítě třeba může být svědkem vážné autonehody, může ve škole zažít šikanu, může prožít tisíce situací, které ovlivní jeho budoucí charakter.
Geny
Stále více se ale ukazuje, že největší podíl na našem chování a stylu života mají geny. Vědci tento fakt zkoumají především u sourozenců, kteří byli adoptováni do různých rodin. Je běžné, že přestože jsou nějaká trojčata rozdělena a vychovávána ve zcela odlišném prostředí, přesto pak mají v dospělosti podobné zájmy, povahu a způsob života. Jeden je sice právník, druhý taxikář a třetí učitel, ale jsou si až neuvěřitelně podobní. Pokud by byl vliv rodiny a výchovy opravdu tak silný a zásadní, jak tvrdí někteří vývojoví psychologové, nevlastní sourozenci adoptovaní do téže rodiny by se měli ve svých schopnostech, charakteru a temperamentu podobat. Jenže výzkumy nic takového nedokládají. Naopak, vypadá to, že dva adoptivní nevlastní sourozenci vyrůstající ve stejné rodině si nejsou o nic podobnější než dva náhodně vylosovaní lidé.
Jak to tedy je
Nikdo nedokáže přesně určit podíl dědičnosti a výchovy. Většina odborníků se přiklání k názoru, že dědičnost nás ovlivňuje minimálně z 55 %. Rodinná výchova nás ovlivňuje asi ze 30 % a zbytek je působení okolí a společnosti. Genetické možnosti člověka se ale rozvíjejí podle prostředí, ve kterém vyrůstá.
Výchova je důležitá
Zřejmě nikdo nepochybuje o tom, že vyrůstat v rodině, která selhává ve svých základních funkcích, je pro dítě zhoubné a mívá to hluboký dopad na jeho fyzické i psychické zdraví. Psychické a fyzické týrání je samozřejmě tím nehorším, co může dítě prožívat. Není ale nutné dramaticky výchovu přehánět. Není potřeba snažit se mít z dítěte génia, dokonale šťastné dítě s permanentním úsměvem.
Rozvíjejte radost
Nemusíte děti bez ustání stimulovat k lepším výkonům. Vhodnější je uvědomit si, co dítě baví, co ho naplňuje a to pak rozvíjet. Nyní je to často naopak. Dítě umí výborně kreslit a číst, ale nejde mu zeměpis a tělocvik. Proč takové dítě mučíte neustálým učením zeměpisu a tělesným cvičením? Proč raději nerozvíjíte jeho přirozenost, tedy kreslení a čtení? Stále více odborníků doporučuje rozvíjet u dětí jejich vrozené talenty. Buďte pozorní, vlídní, podporující a milující podporovatelé svých dětí. Chovejte se k nim hezky proto, že jsou to lidské bytosti a každá lidská bytost si zaslouží úctu. A když se vám to někdy nepodaří, netrapte se – dědičnost nepřekonáte.
