Bankomat u nás oslavil třicátiny. První peníze vydal lidem před Vánocemi v roce 1989
Samozřejmě to byla velká událost. Někteří vybraní klienti České spořitelny si zvědavě poprvé vyzkoušeli výběr peněz. A to nejen ze svého sporožirového účtu na přepážce, jak bylo do té doby jedině možné, ale i z mohutného stroje napěchovaného bankovkami. Bylo před Vánocemi, a tak pozornost směrem k tomuto výdobytku byla možná ještě o to větší.
Pravdou ale je, že začátek příběhu se odehrával už řadu měsíců zpět. Zaměstnanci jmenovaného finančního ústavu v té době témě zázračně působící stroj na peníze testovali již od 15. ledna 1989 – tady v období, kdy nikdo netušil, že má někdejší režim namále a celou Evropu zasáhnou zásadní změny.
Karta sloužila jen na výběr v bankomatu
Když testy proběhly, majitelé sporožirových účtů z řad veřejnosti, kteří si zažádali o vydání speciální karty, od 1. 12. 1989 mohli peníze z bankomatu vybírat. S kartou šlo obsluhovat v té době jen bankomat, pro jiné platby se vydávala takzvaná embosovaná karta. Zaplatit se s ní dalo zpočátku ale jen v Čedoku, u Bati a v obchodním domě Kotva.
Zázrak v podobě prvního bankomatu šťastlivcům s kartou vydával bankovky v hodnotě 50 a 100 korun československých. V době spuštění byl maximální možný denní výběr 1 000 korun. Přístroj byl schopný fungovat v teplotách –35 °C až 50 °C. Kvůli zimě se do trezoru dávala žárovka nebo jiné topidlo. To byl pokrok.
Bankomat nebyl online, lidé mohli podvádět
Jednou denně ale museli fyzicky přijít k bankomatu zaměstnanci. Vyměnili kazety s penězi a dvě diskety. Na jedné byly zaznamenány transakce, na té druhé byl operační systém se seznamem zakázaných karet. Na tehdejší „blacklist” se dostaly ukradené nebo ztracené karty, také karty klientů, kteří vybrali peníze do minusu. A jak se to mohlo stát? Psali jsme také: Víte, kdy u nás za socialismu poprvé někdo zaplatil platební kartou?
Stroj nebyl totiž propojený se systémem účtů, fungoval offline. Výběry se zaznamenávaly na magnetický proužek platební karty. Ten pak zároveň hlídal, aby konkrétní klient nepřekročil daný limit pro výběr. „Chytrý proužek“ už ale nevěděl, jestli je na daném účtu pro výběr k dispozici aktuálně dost peněz.
Informace o zůstatku s denním zpožděním
Bankomat tedy fungoval jako nějaká přenosná pokladnice, aniž by byl propojený s aktuálními zůstatky na účtech. Je celkem logické, že to nahrávalo různým podvodům. Člověk si mohl jít vybrat peníze na pobočku a vzápětí jít ještě s kartou do bankomatu. Tam byla ale na disketě nahraná informace o výši zůstatku k předcházejícímu dni. Výběry z bankomatu se na účty totiž připisovaly právě s denním zpožděním. I když tedy peníze dotyčný člověk už na účtu neměl, bankomat mu je vydal.
Když se dělala uzávěrka, vždy se vytiskl na jehličkové tiskárně třeba i deset metrů dlouhý dokument s přehledem transakcí. Kontrola se dělala manuálně.
Historický bankomat vážil několik set kilogramů
Do prvního bankomatu se vešlo několik stovek tisíc korun. Pro srovnání: dnes jsou to podle finančních specialistů řádově jednotky milionů. Zmiňovaný dnes už historický stroj vážil pár set kilogramů. Ten dnešní se pohybuje hmotnostně kolem jedné tuny, protože má uvnitř silnostěnný trezor. Čtěte také: Kasičky, peneženky i vkladní knížky za socialismu. Pamatujete, kterou jste měli vy?
Ještě do konce roku 1989 byly v Československu tři peněžní automaty České spořitelny. Bylo celkem logické, že šlo o tuto bankovní instituci, protože hrála v tomto období u nás prim, další banky teprve čekaly na vstup na naše území, případně dokonce teprve na svůj vznik.
První online bankomat ve střední Evropě pak následně v únoru 1992 představila Komerční banka v ulici Na Příkopě 28.
Pokud byste hledali prvního průkopníka bankomatů u nás (říkalo se mu golem), pak byste se museli vypravit do jednoho nevelkého skladu vyřazených starých přístrojů všeho druhu v Praze 4, kde sídlí IT specialisté uvedené spořitelny. Čtěte také: V 50. letech připravil stát Čechoslováky o úspory. Tam, kde se vzbouřili, tvrdě zasáhl.
