Rozdíl mezi dvěma typy cukrovky a možnosti léčby
Cukrovka druhého typu je známá jako velmi nepříjemné civilizační onemocnění, které postihuje stále větší počet osob a způsobující stále větší počet úmrtí a zdravotních komplikací. Podle posledních studií asi úplně zbytečně.
Rozdíl mezi dvěma typy cukrovky
Abychom lépe pochopili, oč běží, je vhodné si uvědomit, jaký je rozdíl mezi dvěma typy cukrovky, kterými může člověk onemocnět. První typ se objevuje obvykle již v nižším věku a spočívá v neschopnosti slinivky břišní produkovat dostatečné množství inzulinu. K nemoci jsou patrně určité dispozice, ale často bývá choroba způsobená i nevhodnou imunitní odpovědí organismu na určitý vnější podnět, například na chřipku či jiné infekční onemocnění. Naše imunita zlikviduje ostrůvky slinivky produkující inzulin a cukrovka je na světě.
U cukrovky druhého typu vůbec nemusí jít o to, že by měl člověk nedostatek inzulinu. Naopak se u pacientů často stává, že jej mají nadbytek, protože se slinivka sice poctivě snaží srazit hladinu krevní glukózy, ale tělo na inzulin nereaguje, neboť se nachází v režimu inzulinové rezistence. Inzulin tu je, ale nefunguje. Už tento fakt by nás měl vést k podezření, že problém patrně nevyřešíme přidáváním dalšího inzulinu, ale v obnovení schopnosti buněk na inzulin reagovat. Vysoká hladina inzulinu je navíc stejně škodlivá jako hladina nízká.
Čím je cukrovka druhého typu způsobena
Předmětem debaty je pochopitelně otázka, co způsobuje naši inzulinovou rezistenci. Jak je možné, že se počet onemocnění tak drasticky zvyšuje? V Česku je nemocný zhruba každý jedenáctý člověk, a to se ještě uvádí, že asi čtvrtina nemocných o své diagnóze vůbec neví. I laik může začít tušit, že na vině bude životní styl. Do něho samozřejmě velmi zapadá příjem průmyslově upravovaných potravin. Za úplně nejhorší pak někteří odborníci považují nevhodné tuky a oleje. Zejména olej řepkový, sójový, ale i mnohé další běžně dostupné oleje ze supermarketů. Tyto nevhodné tuky se pak hojně vyskytují i v různých dalších produktech, třeba v trvanlivých sušenkách, pečivu, polotovarech.
Cukrovka druhého typu má sice výrazné genetické provázání v rámci rodiny, současně ale jedinec, který se zaměří na životosprávu, nemusí vůbec onemocnět. V roce 2019 byly publikovány výsledky britské studie, v rámci které vybraní pacienti konzumovali nejprve nízkokalorický a nízkosacharidový nápoj po dobu několika týdnů a poté přešli na konzumaci racionální stravy. Po jednom roce se 46 procent pacientů dostalo do remise, tzn. jejich příznaky byly na ústupu. Ještě po dvou letech sedmdesát procent z nich nepotřebovalo žádnou léčbu.
Kde je problém?
Panuje přesvědčení, že na vině nevhodného léčení cukrovky druhého typu je farmaceutická lobby, protože příjmy z prodeje inzulinu, ale i mnoha různých jiných preparátů, které mají řešit potíže cukrovkářů, tvoří stále významnější podíl těchto společností. Vzhledem k počtu nemocných je to pochopitelné. Razantní snížení nemocných proto není v zájmu výrobců léčiv. Současně došlo k rozmělnění odpovědnosti za různé příznaky nemoci mezi různé lékaře. Jestliže potom potíže se sítnicí řeší jen specialista oční lékař, nemůže pochopitelně odstranit hlavní příčinu potíží.
Co může udělat pacient
Protože je každý člověk unikátní, měl by pacient po domluvě se svým lékařem vyzkoušet, jak by reagovalo jeho tělo na razantní změnu stravy směrem k nízkosacharidové potravě, příjmu jen zdravých tuků – máslo, za studena lisované oleje či občas sádlo – a zvýšení pohybu. Kombinace těchto opatření by měla vést jednak k redukci tělesné hmotnosti, ale též k odstranění inzulinové rezistence, což by znamenalo návrat zdraví. Více o správné životosprávě najdete v článku zde. Pod lékařským dohledem by tak bylo možné vysadit podávané léky, které mohou mít některé nepříjemné vedlejší účinky. Jen lékař také může doporučit vyšetření, které určí, zda tělo inzulin produkuje a jaká je jeho hladina.
